Nedělní Zuzčino poetické okénko (2. 5. 2021)

Vážené a milé ženy, jaro se nám přehouplo do května a je tu lásky čas. Nevím, jak vy, ale já jsem se na tento měsíc moc těšila: že bude konečně teplo a já budu moci po více než půl roce odloužit již značně umolousaný kabát a zimní boty, že vytáhnu hezké sukně, že půjdu cestou z práce podél Vltavy krmit labutě a kachny, prostě že půjdu jen tak – na procházku. A snad že už také alespoň trochu zabojujeme s koronavirem. Držme si palce, ať se toho konečně dočkáme. Mezitím vás zvu na procházku nočním Vyšehradem.*heart* Opatrujte se. Vaše Zuzka  

Déšť  

Sladce opilí i bez sklenky

kyselým deštěm

nočního Vyšehradu

Mám zavřené oči

Utichl čas. A myšlenky

letí. Letí mi hlavou beze skladu

I já jsem se vznesla –

rozpustilý Černý pták

do korun zmoklých stromů

Pak... najednou řekneš

A co kdybychom dneska

vůbec nešli domů?

                           /1994/