Ženy s.r.o.
ReceptyBlogySoutěžeOtestovánoVyhledávání

Nedělní Zuzčino poetické okénko (11. 4. 2021)

Vážené a milé ženy, dočkaly jsme se jara, a snad už tedy konečně přijdou i krásné slunečné dny a s nimi i nějaké to rozvolnění naší složité covidové situace. Dnes pro vás mám báseň starou necelé dva roky – znovu o lásce, sdílení, scházení se a doprovázení. Jak už jsem tu jednou psala, láska je to, co nám nikdy nikdo nemůže vzít nebo zakázat, bez ohledu na to, kdo právě vládne naší zemi nebo jaká je ve světě pandemie... Láska je naše naděje to všechno přežít. Užívejte si jaro a lásku a dávejte na sebe pozor. A napište mi o sobě, moc mě to potěší. Jsem tu stále s vámi.  

Doprovázení  

Tam, kde končí naše jízda

a počíná noční cesta domů

na tom náměstí

mě pokaždé obejmeš

a začneš mě líbat

líbat tak

až srdce usedá

 

Když pak ruku v ruce

kráčíme k mému domu

a ty mi palcem otíráš slzy

ničemu nerozumíš

                                  /2019/

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíte .

Načítání komentářů...

Když ticho a nepřijetí bolí

Související články