Přestávám věřit, že v dnešní době je ještě možné mít normální vztah.
V první řadě by bylo asi fajn vysvětlit, co považuji za normální:
Vize číslo jedna:
Když mladou dívku přepadne puberta, samozřejmě chce do vztahu toho největšího grázla či frajera (nejlépe obojí 8-)). Ten se do ní zamiluje a bude pro něho ta jediná a jeho láska k ní bude jeho divokou povahu krotit. Padadampam...tak tohle už mám dávno za sebou a vím že to neunguje.
Vize číslo dvě:
Neodkonalý muž (obtloustý, malý, škaredý nebo třeba s vadou řeči). Ten si bude vážit mého dobrého srdce a nebude mu záležet na povrchních a laciných hodnotách života.
OK...tohle bohužel taky nefunguje.
Vize číslo tři:
Nikdy se nezamiluju a pořídím si hromadu psů. Tato vize je ale často střídána záchvatem sebelítosti a rychlou změnou názorů.
Vize číslo čtyři:
Už jsem vyzkoušela dost špatných chlapů, tenhle už musí zajisté být ten pravý. Není, opět to byla jen lépe oděná verze některého z předešlých budižkničemů ale v jádru věci byl vzorec chování úplně stejný.
Vize číslo pět:
Chlap, co si už dostatečně užil se přece bude chtít už se mnou usadit. Nebude...pravděpodobně se mu po dobách dávno minulých zasteskne a začne si užívat znovu.
Vize číslo šest:
Můž stejně smýšlející, ze stejného prostředí (jsem vzdělaná vysokoškolačka, chci taky vysokoškoláka). To musí vyjít. Nemusí...vždycky je tu možnost, že přijde jinačí, které dá přednost.
Vize číslo sedm:
Muž z mého oboru! Zcela podle mých představ, beznadějná zamilovanost. Tady to zase zhatila skutečnost, že nejsem vášnvá sportovkyně a nezvládnu a ani netoužím strávi týdenní dovolenou "u moře", kde k onomu MOŘI dojedeme (chachacha) na kole! Možná kdybyste mi dali kolo a měsíc na to, abych k tomu moři dojela....ne nedojela. Po tomhle prostě netoužím.
Vize číslo osm:
Jsi fajn, ale nemiluju tě.
Vize číslo devět:
Ty jsi hrozně hezká, chytrá a spí se s tebou skvěle, ale nemiluju tě.
Vize číslo deset:
Mám tě hrozně rád, ale nemiluju tě. (Kruci mám tohle ještě zapotřebí?)
Pokračovat bych mohla dál a dál ale raději to sebetrýznění dnes ukončím :D doufám, že jsem alespoň pár čtenářů tímto příspěvkem pobavila. A co teda považuji já za normální? Zatím toto vyjádření nechám bez odpovědi, jelikož bych už dávno musela být v Bohnicích.
Ppřeji pěknou dobrou noc!
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...