Když sociální pracovnice rozhoduje za seniory: Ztráta svobody ve stáří?
Tak jsem dnes volala do jednoho domova s pečovatelskou službou. Důvodem mého telefonátu byla prosba o předání pozvánky seniorům, zde žijícím, na mezigenerační akci, kterou realizuje naše organizace v jejich městě. Součástí této akce je umělecký program dětí, ale i dospělých a pro zájemce z řad návštěvníků také i společná umělecká tvorba.
Sociální pracovnice tohoto zařízení mne v půlce věty utla, že senioři si nepřejí nic s dětmi, a aby k nim děti chodily. Na mou odpověď, že bych jim ráda směřovala pozvánku na kulturní setkání, které je mimo jejich domov a koná se v místní kulturní instituci, jsem opět byla opět rezolutně přerušena s tím, že oni nic takového nechtějí, že jsou tady jejich byty a oni nikam nechtějí chodit.
Asi dovedu pochopit, že sociální pracovnice má více povědomí o seniorech, kteří v daném domově žijí. Ale nějak nechápu, proč jim vzala možnost a schopnost rozhodovat se za sebe. "Milá dáma" prostě rozhodla, aniž jim dala na výběr, zda se budou v sobotu nudit sami ve svém bytě a nebo si vyjdou se sousedy či přáteli na malou procházku zakončenou představením místních dětí, jejich rodičů a pobaví se s nimi, zavzpomínají na své dětství a přidají pár krásných životních příběhů, které mladší generace ráda poslouchá.
Opravdu je péče o seniory jen souhrn pracovních úkonů nebo je to také úcta k nim samotným?
Tato úcta se projevuje i zachováním svobodné vůle, že se sami rozhodnou, zda o něco mají zájem nebo ne. Myslím si, že jestliže řešíme izolaci seniorů v ČR, není to je o tom, že je soustřeďujeme do nějakých zařízení, ale hlavně o tom, že jsme se rozhodli za ně rozhodovat ... a někdy i o tom, co ve volném čase chtějí nebo ne, jak mi bylo demonstrováno pracovnicí tohoto zařízení.
Asi jsem danou pracovnici rozčílila nakonec svou prosbou, aby mne nechala doříct větu a mou následnou poznámkou, že opravdu nechápu její postoj, že rozhoduje za tyto seniory a sebrala jim možnost svobodného se rozhodnutí, zda je to zajímá nebo ne tím, že jim není ochotna předat naši pozvánku, teda v jejím případě ani si nechat vysvětlit, o co přesně jde. Položila mi telefon bez rozloučení a pozdravu.
No, asi je přeci jen pátek, možná jsem volala v nevhod, má toho hodně a nebo ji ta práce prostě nebaví. Prostě možná neměla jen svůj den. Možná ...
Naštěstí mám po České republice většinově jinou zkušenost, než jsem udělala zde. Pracovnice těchto zařízení jsou zpravidla dychtivé po možnostech kultury a využití volného času pro jejich klienty. A opravdu dělají vše možné, pro zrušení bariéry zvané "izolovanost seniorů" od okolního světa. Po dnešní zkušenosti jsem jim za to vděčná ještě více, než jsem doposud byla.
Zdroj foto: Pixabay.com
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...