Co když nás je 6

Bylo nebylo..tak nějak tak začínají některé pohádky. Náš příběh začal před několika lety. :) Ještě "děti" Bylo nám krásných 18, jsme se s mužem poznali. A ani 3 roky neutekly a už mezi námi byl náš prvorozený syn. Že to nebylo jednoduché, nemusím psát..:) Ale rozhodli jsem se pro to, tak jsme se ke všemu postavili čelem.. ;) Já aktuálně na VŠ..  studia jsem se nechtěla vzdát a tak jsem i  s mimčem pokračovala. To že to jde mi ukázal sám čas a já zvládla školu dokončit. :) To že je k tomu potřeba pomoc okolí je jasné a velké díky patří prababičkám, babičkám a manželovi. A jak je možné, že už nás je 6? ;) Nu je to jednoduché..po synovi jsem toužila po dcerce a 2 roky po jeho narození se nám krásná holčička narodila. Že to okolí moc nechtělo, nu není se čemu divit, v té době stále nedokončené studium na VŠ a pro dnešní dobu stále mladí rodiče..:) Aby se asi neřeklo ;)..6 let jsme si s mužem dali pokoj.. ;) A pak světe div se...další mimčo..teď už po studiu..s praxí kantora.. :D a zase holčička..Aaa jelikož její sourozenci už nebyly nejmladší :D (puberta se u dnešních dětí začne projevovat dříve než u nás :D) jsme se rozhodli pro jejího parťáka. Tedy naše 4 dítko..pěkně 2 roky po 3..Jak jinak zase se nám zadařila holčička( ten můj už asi kluky neumí ;)) Děkuji za tu možnost je všechny poznávat a být jim parťákem v jejich životech. Děti jsou dar a já jsem za něj vděčná. Děti jsou našimi největšími učiteli...a kolik dětí máte vy? Jak to vše zvládáte? :)