My sedli do auta a jeli, objeli jsme toho docela dost a měli se skvěle. Ale lidí všude, jako… máku, abych nebyla sprostá
To jsme si takhle třeba řekli, že na den zakotvíme na Vranovské přehradě, plácneme sebou k vodě, užijeme si vodních radovánek, večer se sprchneme, přespíme a pojedeme dál. No tak ne
Paní na recepci miloučkým hláskem povídá: „najděte si zatím nějaké hezké místečko a pak to přijďte zaplatit.“ Místo nebylo, nebylo ani místečko, ani takové, abychom zaparkovali a mohli otevřít dveře u auta, hlava na hlavě, miliarda lidí a na celou tu masu pouze jedny centrální hajzlíky a sprchy?! Jako cože? Umíte si představit být na takovém místě třeba týden a ještě to nazývat dovolenou?! My byli zoufalí z toho, co vidíme a to jsme tudy jen projeli, vůbec se nedivím, že pak píšou, kolik párů a rodičů se hádá a rozchází na dovolené, mně by jeblo normálně z toho Tohle fakt ne, bič a pryč. Naštěstí jsme našli menší kemp, ve kterém byly sprchy troje a čisto. K vodě jsme se neplácli, ale dalo se aspoň v klidu přespat. Když jsem šla ráno s kartáčkem do koupelny, paní nad umyvadlem, plnou pusu pěny a huhlá tak, že jí sotva rozumím „eesevoa.“ Koukám na ní nechápavě a pak mi to dochází – neteče voda No dobře, šetřit se musí všude, i tady bylo lidí evidentně hodně je čas jet dál…Hrady zámky máme krásný, všude, fakt, to jsme si užili, na jednom jsme dokonce měli prohlídku VIP jen pro nás dva. Nechtěli jsme jít do hlavních komnat, kam chtěli evidentně všichni ostatní a když mlaďounký ušoplesk zacinkal klíči a zeptal se, kdo jde do zbrojnice – přihlásili jsme se jen my. Paráda, ostatní šoupali filcovými bačkorami a mačkali se u obrazů a my v klídku prošli křídlo hradu sami. Jediný hrad, který se nepovedl, byl Cornštejn. Bylo horko, byli jsme už unavení po celém dni, ale řekli jsme si, že to ještě dáme a začali stoupat. A stoupat, a stoupat. Funíme, leje z nás, před námi paní s dětmi, ta funí ještě více, my jdeme jak ovce za ní, a když tam konečně vylezeme na ten kopec, tak tam stojí asi 4 metrová krychle, do které se nedá ani jít, nemá žádný vchod, jen 4 kamenný stěny. Tvl, to je jako vono? Tohle? Kvůli tomu se sem táhneme? No to nene… Vydýchali jsme se, obešli kostku dokola a nadávajíce na hmyz, který se lepil na naše upocená těla, jsme šli zpět k autu, abychom následně zjistili, že nás ta pinda zavedla úplně jinam, že to byla jen kamenná věž a hrad je pár metrů odtud, obrovský a krásný. „Já na to seru, já už tam nejdu.“
Podívám se na fotky na netu a dělám čárku, že máme splněno!“ Na Moravě bylo taky parádně, sice tam poznali hned, jak jsem vlezla do sklípku a řekla – „Dobrý den, já bych chtěla sladkou Pálavu.“ – že jsem z Prahy ale všichni tam byli milí a vstřícní a památky byly taky krásné.No a ještě jsme si ani nic neužili a je tu první školní den, tolik otrávených puberťáků jsem na ulici po ránu už hoooodně dlouho neviděla. Zato ty výrazy rodičů, jak po aplikaci čerstvě natrhaných lysohlávek, to stojí za to
Konečně škola Všem vám přeji, aby ty školy zůstaly už otevřené a děti měli aspoň 3 x týdně odpoledku Zasloužíte si to po tom půl roce 
Doufám, že přijde ještě babí léto, ať to nemáme hned takhle od září depresivní a nevím, jak vy, ale já už se těším na jaro.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...