To si tak sedím s dcerou v čekárně před ordinací a čekám a čekám a na řadu stále nepřicházíme. Další a další chodí do ordinace před námi. Nenudím se, myšlenky poletují a klokotají.
A najednou připluje vlastně zajimavá, ale úporná myšlenka - "vždyť já dneska ještě NEMĚL kávu!" ...
Ale dobrá, rozdýchám, přežiju" ... snad... Ale i takový abstinenční stav, v lékařské terminologii hypokofeinémie (podle vzoru hypoglykémie = nízký obsah cukru v krvi) může být inspirující ...
Smutný je den, temnota dusí,
když nemám Tě, voňavá, když nehřeješ duši.
Nejsi tu, nevoníš, život je prázdný,
bez Tebe nevidím cíl v Světě žádný!
Óóó černá milenko, přijď ke mě, prosím!
Já Tebe na rukou po sbětě nosím,
polaskám, ochutnám, polibek dám,
co bych byl bez Tebe, kávičko má!
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...