Jaké bývaly zvyky na svatého Ondřeje?
V předvečer svátku zkoušívala děvčata, která se dříve vdá tak,
že každá vzala kousek chleba, položila jej na lopatu a čí kousek vzal
pes jako první, tu čekala veselka nejdříve.
O půlnoci na před svatým Ondřejem děvčata vstávala a chodila
klepat na kurník, říkajíc přitom: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej.
Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokotání,
nekazte mi, nekazte vdávání.“.
Ozval-li se kohout, mělo děvče naději, že se toho roku vdá.
Ozvala-li se dříve slepice, znamenalo to, že má děvče přijít za rok opět.
Na svátek svatého Ondřeje vzal na Příborsku jeden čtyři hrnečky
a obrátil je dnem vzhůru, přičemž pod každý z nich předtím vložil hlínu,
chléb, hřeben a pod poslední prsten.
Ostatní, aniž věděli, co který hrneček skrývá, byli poté sezváni a každý
ukázal na jeden hrnek. Na ty, kteří našli pod hrnkem hlínu prý čekala
do roka smrt, hrnek s chlebem značil zbohatnutí, hřeben nemoc
a konečně hrnek s prstenem předvídal svatbu.
Na Slavkovsku dívky stoupaly pravou nohou na postel,
přičemž říkaly: „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku, prosím tě:
dé mně této noci viděti, co je mýmu srdcu némilejší!“.
Jinde ten den třáslo děvče plotem a při tom zpívalo: „Třesu, třesu
tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes,
ať mně tam zaštěkne pes.“.
Také bývalo zvykem v ten zasadit do květináče větvičku a zalévat
ji vodou, nabíranou do úst. Pokud se větvička zazelenala do Božího hodu
a vykvetla, bylo to pro dívku znamení, že se velmi brzy vdá.
Zamilované dívky si také psaly jména nejoblíbenějších mládenců na
cedulky a na noc si je vložily pod polštář.
Ráno pak, jakmile se vzbudily vytáhly jednu z cedulek
a čí jméno tam bylo napsáno, ten byl dívce souzen.
Zvláštní zvyky, ale krásné. Hudlenka
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...