Recenze knihy - Šikmý kostel

Byla mi doporučena k přečtení knížka Karin Lednické s názvem Šikmý kostel.

V podstatě jde o románovou kroniku ztraceného města z let 1894 - 1921.

Ačkoliv kniha má pouze 400 stránek, četla jsem ji snad celý týden.

Bylo to vcelku nároční čtení na psychiku.

Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici,

která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla

na úbytě - také kvůli těžbě uhlí.

Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic.

Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny.

Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo

do života obyvatel celého kraje.

Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme

po následující čtvrtstoletí sledovat.

Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných

dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají

a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost

je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná.

Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává,

jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí.

Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny,

které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne.

Hudlenka