Další kniha, která mě zcela pohltila, se jmenuje Nebeská tělesa
a napsala ji mladá novozélandská autorka Eleanor Catton.
Píše se rok 1866, prospektor Walter Moody při hledání zlatých
nalezišť zabloudí do odlehlé komunity na západním pobřeží
Nového Zélandu a připlete se do místnosti, v níž sedí dvanáct mužů.
Všechny je spojuje jediná touha: vyřešit řetězec záhadných vražd,
které se v okolí poslední dobou udály.
Děj pohánějí děsuplné události v obskurních kulisách:
je zde opiové doupě, zdrogovaná děvka, přízračná loď duchů,
mrtvý opilec, ztracený poklad a mladý muž, který se beze stopy propadl pod zem.
Každá další kapitola odhaluje střípek vědomostí osvětlujících,
co se vlastně v nepřehledném městečku Hokitica událo.
Vyprávění v austenovském oblouku střídá perspektivy a v uchvacujícím
závěru dojdou všechny záhady vysvětlení.
Autorka novátorsky využívá zvěrokruhu a jeho jednotlivých znamení:
každá postava odpovídá jednomu znamení, odrážejí se v ní
vlastnosti danému znamení přisuzované a symbolika nebeských těles
tvoří kostru vyprávění v každé kapitole věnované jednotlivým protagonistům.
Výsledkem je propracovaný nebeský horoskop, v němž do sebe všechna
tělesa bezchybně zapadají a směřují k řinčivému rozuzlení v hodině dvanácté.
Hudlenka
Když jsem neposlouchala
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...