Milé ženy, po týdnu vás opět zdravím. Chci vám všem poděkovat za srdíčka i reakce na mé první poetické okénko, opravdu si toho vážím. Dalo mi to chuť i vůli pokračovat. A pište mi dál, prosím, jsem tu stále pro vás v dobrém i zlém.:-) Zažily jste něco podobně fatálního?
Pro dnešní neděli jsem vybrala báseň z jara 1988 (mladším z vás pro jistotu zdůrazním, že to bylo rok a půl před sametovou revolucí), která vznikla v mé oblíbené hospůdce U Dvou srdcí. Zabloudil tam tehdy na skleničku holandský turista, student ochrany životního prostředí na jejich univerzitě. Už nikdy jsem pak nepotkala člověka, s nímž bych si měla okamžitě tolik co říct. (Dámy, taky znáte tato šílená rychlá rozhodnutí při nějakém seznámení?) Byla jsem však velmi mladá a zůstala jsem "tatínkova hodná holčička". Deprese mě dostihly až doma.:;( Gerte, je to už dávno, ale často na Tebe myslím... Zůstáváš v mém srdci jako můj vlastní bludný Holanďan.*heart*
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...