Báseň z mé letité sbírky citátů a básniček..

Růže pro mě

 

Přišel s ranním úsvitem,

 v ruce držel růže.

S provinilým úsměvem,

ptal se, jestli může.

 

Do očí se nepodíval,

neměl právo ani!

Kdysi mohl jenom kývnout

a já bych šla za ním.

 

Místo toho prázdné týdny,

víra, bolest, také žal,

které mi s tak chladným klidem,

velice rád věnoval.

 

 

Odešel a já jen snila

o tom, že se vrátí snad.

Až potom jsem pochopila,

že už se ho musím vzdát.

 

Dneska přišel s ranní září,

květinu mi podával,

nabízel mi svoji lásku,

kterou stokrát prodával.

 

V očích se mu cosi lesklo

jako ktřípek naděje.

Řekla jsem mu jen tři slova

- příliš pozdě je.

 

Nejsem si jista, ale myslím si, že tuhle báseň jsem napsala kdysi v dávných

dobách já sama. Autora uvedeného nemám a ani jsem ji nenašla na internetu.

Tak snad. Ale je to již nejméně 40 let. 

Hudlenka