Dnes se narodila "OutCiDerka?"

     Už moc dlouho jsem to odkládala. Vždy jsem chtěla  psát o "své" nemoci. Jak jsem k ní přišla. Co mi vzala. Co mi dala. A jak se vlastně žije s OCD.      Že nevíte, co to je? No právě. A že nás s OCD není málo. Jenže, ono je docela bolavé o tom psát. Nejradši bych minulost přeskočila a nechala ji daleko za sebou. Jenže OCD už bude nejspíš  pořád součástí mé osobnosti.. Nejspíš! Protože naděje, že se uzdravím se nikdy nepustím. Nemohu. A nechci. A i to potřebuju předat podobně "stiženým"... Ostatně, už teď jsem někde jinde... Už naštěstí nejsem ta holka, co seděla ubrečená ve vaně. A to chci předat všem, které OCD sužuje, a nejen jim... I těm, kteří se radují ze života bez jakékoli bolesti na duši, či na těle. Nelituju se. Už ne. A je mi líp. A co bych přála svému novorozenému blogu? Možná to, aby zdárně rostl, pomohl spoustě lidem otevřít oči, a nakonec aby skončil Happy Endem... Tedy uzdravením... A možná knižním vydáním. OutCiDerka? je mimochodem, ač se to nemusí zdát, docela dlouho promýšlená slovní hříčka. Je to pro mne takový bič: "Nevymlouvej se, Lidy! Dala jsi tohle, dáš i tamto. Nejsi outsider! I když to ta mrcha OCD chce. Vstaň a pohni světem. Tady máš tyč!" A teď Vám to miminko "Zpovědi"  nechávám pochovat. Je ještě křehké, neb co se blogů týče, zrovna jsme si do oka nepadly, ale já to dám. A třeba bude všechno naprosto jinak... http://ocderka.blogspot.cz/p/nejsem-ocd-aneb-moje-uspechy.html