Zase jsem vstal do krásného dne. Tatínek mluví něco o stromečku... Nechápu, po obídku si jdu lehnout a přemýšlím, o čem že to táta mluvil .. No nic.
Vstávám a budim mámu strašným řevem - vstávej! Jdeme si hrát. Čas běží a je večer... Jdu spinkat, ale chci ještě mléko! Jo a ještě pusinku na dobrou noc. To ti přece nic neudělá.
Další den - vstávat. Táta si zase stěžoval - tentokrát, že už stojí stromeček. Ccc... JÁ HO VIDĚL DŘÍV. Ještě to mámo upravíš a sundej ty koule, nemám se s čím fotit. Jak mi to vůbec můžeš brát? A ještě to dát tam, kam já nedosáhnu.
Pak mám svačinku, hrajeme si, nakonec obídek a pak jdeme připravovat věcičky pro mě. Nejkrásnější a jdeme k babičce. Ale napřed mě musí obléknout, no ne? Tak jí trošku pozlobím. Budu cestovat po posteli.
Ale nakonec jdeme. Je docela teplo, navlíkla jsi mě moc.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...