Babí léto

 

Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padala slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.

Mé léto,
ty už také šedivíš?

Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.

Mé léto,
ty už také šedivíš?       ...pod stromy v sadech chladno bývá z rána a o polednách někdy zahlédneme tmu odcházet k řece rudnou jeřabiny a země nepatří už zase nikomu...  Jan Skácel     Babího léta dlouhá nit
bílá a za časného rána
z obruby léta odpáraná
nutí nás přemýšlet a snít

Ve chvíli žluté jako dým
kdy léto naposledy klame
do jehel ticho navlékáme
do jehel s ouškem zlomeným