Velikonoční neděle je posledním dnem takzvaného tridua, které začíná Velkým pátkem, připomínajícím ukřižování Ježíše Krista, a pokračuje Bílou sobotou, kdy vpodvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení. Triduum v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, protože obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.
Podle židovského kalendáře je neděle prvním dnem v týdnu. A právě tohoto dne za svítání vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Tím dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto křesťané tento den nazvali dnem Páně a pravidelně se scházejí k lámání chleba.
Na velikonoční neděli končí postní období. Křesťané slaví návrat Krista a nastává období radosti. Na Boží hod byly svěceny i pokrmy, po období půstu obvykle střídmé a netučné. Každá návštěva pak dostala kousek. Neděle se nese ve znamení pobožností, radosti, pohody a klidu. V tento den se pekli velikonoční beránci, a kdo si kousek dal, pomohlo mu to pak nalézt ztracenou cestu v lesích. Kus svěceného jídla se daroval také poli, zahradě a studni, aby byly úroda, voda a dostatek ovoce.
V českých lidových zvycích je Boží hod spojen s masitým obědem po dlouhém půstu, dívky pak měly malovat vajíčka na příští den a dospělí se navštěvovali a obcházeli pole. Důležitá byla i příprava velikonočních pokrmů jako například mazanců, které se v některých farnostech v tento den i světily.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...