Řeka času

Hledala jsem řeku, ve které by tekl čas. Hledala jsem čas, to neuchopitelné kolem nás. Co kape, proudí, leje, valí se jako oblaka, co se vznáší jako pára i padá jako déšť, co pění jako mlha i praská jako bublina. Živí se tmou i světlem. Je sluncem, které chrání den, hvězdou i měsícem, které panují noci. Celou oblohou, co se nad námi klene. Bání zbarvenou přísliby a nápady a přáními, bání, co neprozradí žádné tajemství, jen pomrkne. Meč Damoklův. I nadějná vyhlídka. Hledala jsem tu správnou chvíli. Hledala jsem něco, co jsem vždy měla, jen o tom kdysi nevěděla. Hledala jsem řeku, do které bych se ponořila, v níž bych plula, v níž bych se ukryla. Řeku, ve které se slévá čas, minulost protéká do přítomnosti a přítomnost se řine do budoucnosti. Řeku, co nejde zastavit slibem, prosbou, mlčením. Stejně jako přítomnost, v níž bychom měli být přítomni, ukotveni pulzujícím tělem i těkající myslí. Přítomnost stojatou, a přesto stále plující. Přítomnost, co vypne nevhodné myšlenky. Přítomnost, co zamrzne, i se roztéká kupředu. Hledala jsem řeku. A našla moře. I oceán. AKM