Po několika tematicky náročnějších románech jsem v knihovně tentokrát sáhla po útlé knížce povídek od autorky, jejíž příspěvky mi byly známé již z časopisů pro ženy.
Schováváme si igelitky, nevíme u kadeřnice kam s kabelkou, ukazujeme na školním srazu omylem vyfocený vlastní zadek, dáváme sluneční brýle do lednice, smažíme na octu místo na oleji, zobeme pilulky, protože ubližujeme růžovým poníkům, a posíláme bývalým láskám esemesky, jejichž obsah se za ztřízliva bojíme vyslovit i samy před sebou.
Jsme dokonalé ženy. Občas hozené do komedie, někdy do dramatu…Je nás málo dokonalých, říká moje teta a já tuhle větu miluju. Mluví sprostě, kouří jako spojené koksovny a je učitelka. Když byly její děti malé, psala mé mamince dopisy s větami „už jsou zase nemocný, počítám, že brzo umřou“.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...