Je to pět let, kdy jsem s kamarádem Hanzem poznávala krásy Irska. Nadchla nás příroda, přátelští lidé, atmosféra pubů a whiskey, která mi do té doby nechutnala. Tehdy tam, v nejstarší hospodě Evropy (na Sean’s bar v Athlonu nikdy nezapomenu!), bylo vyřčeno přání vyrazit společně do Skotska.
Kupuj letenky, jedeme!
Věděli jsme, že chceme využít víkend, a to jak kvůli dovolené, tak možnosti zajít na Celtic Glasgow (fotbalový tým, kterému prý fandíme, narozdíl od Rangers). Přes skyscanner.com jsem prošla několik termínů a nakonec rezervovala letenky od čtvrtka do pondělí na přelomu března/dubna za 2.500,- na osobu. Odlety v 6 ráno z Prahy a v 7 ráno z Edinburgu znamenaly tak velmi brzé vstávání a zároveň 4 krásné dny volna.
Těžko se to přiznává, ale čím jsem starší, tím víc se vyhýbám cestování do města. Chci přírodu, poznat opravdovost dané země a pročistit hlavu. Proto rovnou rezervuji auto, které před sezónou nevychází nijak draho, balím péřovku i pláštěnku a cesta do Skotska může začít.
První minuty na ostrově
Hodinový posun znamená, že už v 8.30 nás na letišti vyzvedává shuttle bus. Rozumím pozdravu a to je asi tak všechno. Aha, tak tohle kamarádi mysleli, když říkali, že Skotům fakt nejde rozumět! Řidič se nad mou poznámku rozesmál. „Anglicky? Tak mluvíme jen ve škole. Good morning, goodbye a thank you, s ničím jiným moc nepočítejte.“ Během 20 minut vyřizujeme převzetí auta a nasedáme. Malého Fiata obcházím dokola, samozřejmě jdu ze zvyku na špatnou stranu. Start je lehce kostrbatý, pomalu se řadím zleva za ostatní. Rychle pryč z města.
Země kopců a jezer
Z Edinburghu míříme rovnou do Highlands (Skotská vysočina). Naše první zastávka je jezero Loch Lomond v národním parku Trossachs. Na břehu sedí rybář. Lehce poprchává, slyšíme jen vítr a občasné krákání, jinak nic. Ten klid! Najíždí mi mód dovolené. Dnešním cílem je ale ledovcové údolí Glen Coe, a tak nasedáme a jedeme dál. Horami obehnané údolí je jedním z nekrásnějších míst ve Skotsku. Stavíme každých pár set metrů. Fotíme a kocháme se, je to absolutní nádhera.
Ovce, les, kopce, prašná cesta, potok, ovce…a hele, Signal Rock, náš první nocleh! Malé, útulné a dobře vybavené chatky uprostřed krásné přírody. Vítají nás Ross s Morgan a hned doporučují výhled za domem. Ukazují, jakým směrem se natáčel Harry Potter a jak ty dýně u Hagridovy chaty byly faaakt velké. Kousek odsud se vyhýbal kulkám také James Bond při natáčení Skyfall. Je sice brzké odpoledne, ale máme hlad a žízeň, a tak vyrážíme do místní hospody. Když míjíme ten jejich výhled za domem, naprosto chápu, proč tam Ross chodí minimálně jednou denně.
Napříč Skotskem
Místo, kde stála Hagridova chata, jsme nakonec viděli ve dne i v noci. Poté, co jsme si dali pověstný skotský koláč, pár piv a místní whisky s našimi domácími, se o něco hůř vstává. Je ale krásně, čerstvý vzduch nás probírá, je čas vyrazit o dům dál. Projíždíme Fort William a stavíme u Ben Nevis, nejvyšší hory Velké Británie. Na vrcholku vidíme zbytky sněhu, morálka na 4 hodinový výšlap je nulová, takže se vracíme ke včerejšímu nápadu. Hanz kupuje online lístky na skotskou Premier League a já bookuji přes Airbnb ubytování poblíž Perthu. Skáčeme zpět do auta, míjíme jezera, spoustu ovcí i skvostná sídla. Krásná krajina nás provází napříč Skotskem povětšinu cesty.
Další ráno vyrážíme do univerzitního městečka St. Andrews, které má jedinečnou viktoriánskou atmosféru. Procházíme kampusem, kolem katedrály i zbytků hradu na pobřeží. Fouká a střídavě prší, konečně pravé skotské počasí. Moře je celkem divoké, což evidentně nevadí postarší dámě plavající na paní radovou, ani surfaři, kterého vlny ne a ne pustit do akce. Bizár, pomyslím si a dopnu péřovou bundu až ke krku.
Poznámka pod čarou: údajně se tu seznámili princ William s Kate. My nikoho z královské rodiny nepotkali, ale zato tu za rugbyovým i fotbalovým míčem pobíhalo plno dětí a studentů s ošlhanými rudými tvářemi, tak kdo ví, jestli jeden z nich nebyl malý George z Walesu.
Dva dny v Edinburgu
Čas nás tlačí, musíme vrátit auto a hodit věci do dalšího ubytování. Stadion domácích Hibs máme jen 15 minut od domu, a tak stíháme jedno Innis & Gunn (místní pivo). Co vám budu povídat, za stavu 1:2 to domácí od fanoušků pěkně schytali a čtvrtina z nich odešla (nejspíš na pivo, protože na stadionu je to 100% bez alkoholu). My si užili celkem hezký fotbal, viděli 4 góly a po zápase se vydali objevovat večerní přístavní čtvrt Leith.
Další den máme celý pro hlavní město, kde se mísí historické budovy a novostavby. Mně nejvíce oslovil Calton Hill, kopec uprostřed města a mrzí mě, že jsme nedošli na Crow Hill, ten příště nevynechám. Jinak se o všech památkách a místech „must see“ dočtete všude, takže za mě? Prostě objevujte, ochutnávejte a rozhodně nevynechte pravou skotskou snídani, pie, haggys a samozřejmě whisky.
Plány na příště
Ostrov Skye, Aberdeen a pořádnou túru si nechávám na příště. Jedinečnou atmosféru budou mít také tradiční skotské hry pocházející právě z Highlands. Nicméně jsem si povrdila, že cestovat mimo sezónu dává smysl - minimum turistů, lepší ceny, počasí vás může leda mile překvapit a muchničky, pověstné krvelačné bestie, ještě nelétají. Podtrženo, sečteno: pokud milujete přírodu, neváhejte a jeďte!
Autorka: Michaela Dvořáková Foto: se souhlasem Michaely Dvořákové, Unsplash
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...