Zápisky kamaráda Petra

Předčasný návrat se nevyplácí.

Kdysi můj syn Pavlík v jiném města než bydlíme,  upravoval svůj nový byt a tak na víkend jsem mu jel pomoci. Celou sobotu jsme makali s tím, že budeme v neděli pokračovat. Jenže navečer mi synáček oznámil, že v neděli nepracuje. Já měl doma nahlášeno, že přijedu až v neděli večer. Jelikož jsem se dozvěděl, že vlastně práce skočila a já se rozhodl, že tedy pojedu domů. Pavlík mě hodil autem do na vlak a já jel domů. Byl sice večer, ale to nevadilo. Těšil jsem se domů. Když jsem přišel k domovním dveřím, stály tam hnědé pánské boty. No, moje nebyly. Říkal jsem si, že asi máme návštěvu. Ale obyvák byl prázdný. Svítilo se v bývalém dětském pokojíčku. A hle, tam seděla moje žena s naším sousedem u lahvičky vína. Víno se mnou nikdy žena nechtěla pít, ale tady sklínky byly nalité a flaška stála na stole. Jen jsem zíral. A v očích sedících zíralo zděšení, překvapení. Překvapení bylo samozřejmě oboustranné. Ač bych asi jindy vybouchl, zachoval jsem klid a odešel ven, na zahradu. Ani nevím, jak se ten blbec od vedle vytratil. No spát jsem dlouho chodil do obyváku na gauč. Ten debilní soused byl paradoxně můj bratranec. A poučení? Nechoď domů předčasně! P.S. přiložené foto je jen ilustrační :-)