Tak trochu introvertka #14

Sžila jsem se s respirátory. Nosila jsem spousty značek, barev, provedení a materiálů. Mé nejoblíbenější byly jemné pastelové barvy a černá. Momentálně mi začínají docházet hromadné zásoby v poličce. Začínám řešit pořízení nových. Ale doslechla jsem se, že už je vlastně ani nebudu možná potřebovat. Nebudu lhát, trochu jsem znervózněla.

Cesty osudu mě aktuálně zavedly na brigádu, kde jsem v nepřetržitém kontaktu s cizími lidmi. Tudíž respirátor a ochrana je jistě na místě. Potíž je v tom, že jsem si na něj zvykla. Jímá mě panika, až nastane čas jej sundat. Minimálně při výkonu práce. Zřejmě pro mě představuje možnost schovat se a cítit se tak v bezpečí. Je to problém. V každém případě. Jak z toho ven? Někdy se přistihnu, jak respirátor nesundám ani po vystoupení z dopravního prostředku, než dojdu domů.

2 roky jsou dlouhá doba a následky je tedy možné očekávat. Nejsem asi ještě připravena definitivně žít bez něj. Za celou dobu jsem nebyla ani jednou nemocná. Zakryje nejeden nevzhledný pupínek. A tvářit se můžu taky, jak chci. Žádné zadržované emoce. Všechno se ventiluje 😊

Existuje terapie na problémy s respirátory? Jsou to malicherné problémy, ale nikam nezmizí. Vnitřně se s tím srovnat je potřeba. Asi budu muset rychle strhnout náplast a přijmout rozvolnění ohledně respirátorů za své. Na světě jsou větší problémy.

P. S.: Jakmile uvidíte někoho s nasazeným respirátorem chodit neustále, pravděpodobně to budu já :D

Obrázek: unsplash.com