Někdo mi ukradl dítě a nechal mi cizího ...píp

Teď se musím smát. Dívám se na naší malou chlupatou psí kočku, jak na zemi žere synáčkův milostný dopis. Zřejmě jej psala ve škole ruka, která voněla po salámu. :-D Původně jsem se chtěla vrhnout a Barušce vytrhnout dopis z tesáků. Ale to by nemělo ten správný účinek. Věřím, že po této zkušenosti synek bude  více dbát, aby se učení nacházelo v poličce a ne na zemi vedle postele. Ale to není to, co jsem chtěla dnes psát. Dříve jsem měla tolik plánů, co bych chtěla dělat. Dnes si přeji jen ve zdraví přežít a žít. Puberta mého syna je devastující, jak pro něj, tak pro mě. Včera večer jsem měla doma fantastické děťátko. Zřejmě v noci, jak jsem spala, mi ho někdo ukradl a nechal mi doma místo něj protivného, drzého .... píp. Četla jsem různé publikace, ale realita předčí psané rady. Ta realita je tak hrozná, že mě dovedla už i do nemocnice. Kdy jsem se tak rozčílila, že mi začalo zlobit srdce a já, poučena tiskem, si řekla: hle infarkt. Na pohotovosti přišel ke mě takový starý doktor a ještě než začal vyšetřování se mě zeptal, jak staré mám dítě. Byl to muž znalý života. Věděl hned o co gou. Takových lidí, jako já,  jak později prohlásil, tam má do měsíce několik. Ulevilo se mi, že i ostatní zažívají něco takového. Ale má to i vážný podtext, řekl mi, že takto se skutečně dá přijít časem k infarktu. A proto se od té doby nerozčiluji se řvaním. Po nějakém synáčkově extempore si představuji, jaký to bude jednou život. Prodám byt, odjedu někam do tropů a budu soupeřit s opicemi o kokosové ořechy. To bude život, žádné čtení poznámek... opět nemá úkol z matematiky... nikdo mi nebude říkat, proč listuji v žákovské, že to není žádná kniha, co že v ní hledám? ...To bude ráj... zemský ráj to na pohled... Zdroj foto:Pixabay.com