Národní muzeum - místo, kde se ukrývá Zvon republiky

7. 4. 2019Rodina a vztahy

Tak tento zvon republiky je ukryt v samotném nitru Národního muzea, které jsme po letech poprvé navštívili. Historická budova Národního muzea byla na dlouhých sedm let uzavřena a po celkové rekontstrukci znovu otevřena 28.října 2018. Když jsme tam byli naposledy, tak byl Kryštof o osm let mladší a návštěva tohoto muzea byla pro nás skvělým zážitkem, zejména kvůli vycpaným zvířatům. Dokonce se tam i převlékal za Bivoje, tuším, že tam právě probíhala výstava ,,Staré pověsti české" , takže ho mám vyfoceného jak statečně skolil vycpaného divočáka. Dokonce si i matně vzpomíním na puzzle z obratlů Stegosaura (tak nějak se ten dinosaurus na zdi jmenoval) , které jsem společně skládali. Tak tentokrát nic, a to jsem se na ty minerály a vycpaná zvířata těšila. Ale je přístupný Panteon a nově se příchozí podívají i do východní dvorany. Tento prostor nebyl nikdy dříve návštěvníkům přístupný a nyní zde vznikla díky jeho zastřešení unikátní odpočínková zóna. Poprvé v historii je zde možnost vystoupat do kopule a vychutnat si jedinečný pohled nejen na Václavské náměstí, ale i na celé panaroma Prahy. Této možnosti jsem ale nevyužili, ale aby se Kryštof nenudil, tak dostal do ruky foťák a měl za úkol fotit.

Jsou tam ale dvě výstavy a ta první se jmenuje ,,Česko - slovenská výstava". Tato výstava přibližuje soužití Čechů a Slováků ve společném státě a ukazuje to, co nás spojovalo a rozdělovalo. Tak trošku (nebo spíš hodně) mi to připomínalo retro výstavu, kterou jsme viděli v Nové budově Národního muzea v Terezíně. Pro mě vzpomínková nostalgie, pro mého synáčka trapná nuda.

Ale jak se říká, škola hrou.

Nebo život hrou?

Druhá výstava se jmenuje 2 x 100.

Dvakrát starší než republika je Národní muzeum. 200 let sbírání dokladů o přírodě i lidech
200 let touhy po poznání
Národní muzeum již 200 let uchovává dědictví minulosti i současnosti pro budoucí generace
200 exponátů vystavených výstavě
Výstava 2 x 100 patří mezi nejvýznamnější a nejzajímavější z více než 20 miliónů sbírkových předmětů, které Národní muzeum opatruje a uchovává

Pro každého něco. Protože Kryštof sám hraje na housle, tak ho tam zaujal tento ,,kousek". Toto jsem housle Antonia Stradivariho z roku 1729 a jsou součástí Státní sbírky hudebních nástrojů. Jmenují se Ex Libon podle španělského houslisty Philippa Libona. Na tyto housle hrál Josef Suk mladší a i když byly v minulosti několikrát opravovány, všechny hlavní části jsou stále původní.