Výčet aktivit, kterým se Lilia Khoustnoutdinová věnuje, je opravdu široký. Asi nejdůležitější je však její role matky a dále filantropky podporující nejrůznější projekty zaměřené především na porodnictví, mateřství a rovné příležitosti žen. Nadační fond Propolis 33, jehož je zakladatelkou, již v této oblasti za dobu své existence mnohé posunul. Co přesně a jaké plány s ním mám Lilia do budoucna? Zeptali jsme se.
Váš Nadační fond Propolis 33 slaví třetí narozeniny. Když to symbolicky přirovnáme k dítěti, to už by měl za sebou mít první krůčky, rozmluvit se trochu a začít se i výrazněji prosazovat. Tak jak si vede, když se na něj podíváte jako pyšná máma?
Když se na nadační fond dívám z pozice pyšné mámy, rozhodně jsem velmi spokojená. Myslím, že se nám za tři roky podařilo vykonat opravdu slušný kus práce. Jsem patřičně hrdá na naše partnery i na projekty, které jsme podpořili, ať už to byly konference, knihy, filmy, divadelní hry nebo jiné osvětové aktivity či projekty na podporu lidí se specifickými potížemi. Největší radost mi samozřejmě dělají projekty v oblasti porodnictví, jelikož je to téma mému srdci nejbližší. Myslím, že v tomto směru se nám opravdu povedla kampaň Koza ven, která za pouhý půl rok mimo jiné vyústila v to, že asi polovina českých porodnic již používá takzvaný porodnický gauč. Celá pointa projektu spočívala právě v tom, že ve chvíli, kdy se alespoň na jedné porodní místnosti vymění takzvaná porodnická koza za gauč, může to značně podpořit ženy v mnoha ohledech. Například k tomu, aby rodily spíše ve vertikálních aktivních porodních polohách a nikoli na zádech, což prospívá dobrému průběhu porodu. Potenciálně se tím také proměňuje vztah mezi ženou a zdravotníkem, který o ni pečuje, a dodává jí větší svobody a důstojnosti. A ve finále je tu i větší pravděpodobnost pozitivní porodní zkušenosti. Nicméně, kdybych měla vyjmenovat všechny projekty, tak bychom se nedostali k dalším otázkám. Koho to zajímá podrobněji, vše najde v naší výroční zprávě.Oblast porodnictví a ženská témata obecně jsou vaší doménou již mnoho let. V porodnictví se vám evidentně podařilo „rozhýbat stojaté vody“. V aktivitách za lepší porody budete pokračovat?
Rozhodně ano. Vše, co se týká péče o ženy těhotné, rodící a po porodu je a bude moje srdcovka. Jsem pevně přesvědčena, že pozitivní porodní zkušenost má klíčový přínos, a to nejen pro dítě a matku, ale i pro otce, přítomné zdravotníky i jiný podporující personál. Potažmo i pro celou rodinu a ve finále tedy i komunitu a společnost. Naopak zkušenost traumatická mívá rozsáhlé negativní následky, které pak zasahují i do fungování páru a rodiny. Jejich vliv může být velmi destruktivní, a to nejen v tom nejvíc přímočarém a tragickém dopadu ve formě sebevraždy. Myslím si tedy, že každá koruna i hodina času investovaná do zlepšení podmínek porodu má nesmírnou hodnotu. Dále je samozřejmě nutné dívat se na celý proces i z pohledu zdravotníků. Protože jen porodní asistentka či lékař/lékařka, kteří se sami cítí být respektováni a podporováni systémovým pracovištěm, mohou poskytovat tu nejlepší péči. Velmi se mi líbí věta: „Pokud chcete, aby bylo dobře postaráno o dítě, postarejte se o matku. A pokud chcete, aby bylo dobře matce, postarejte se o její porodní asistentku.“ Myslím si, že v tomto směru máme zatím obrovské rezervy a podpora porodní asistence je jeden z klíčových záměrů, které i do budoucna s fondem máme.
Vaše motto zní: „Podporujeme plodné, prospěšné a provokující projekty“. Jaký má provokace v rámci charity podle vás smysl, v čem je přínosná? Vy se provokovat asi nebojíte, že? Když si vezmeme například váš netradiční osvětový projekt Porodní rallye, kdy jste se po boku Olgy Lounové účastnila náročného rallye závodu v Africe… A je dobré umět provokovat i jinak než „charitativně“? Dá se to naučit?
Mým záměrem není provokovat. Nicméně bohužel témata, kterými se zabýváme, ať už se jedná o menstruaci, sexualitu, porod, kojení či šestinedělí, jsou velmi zanesena různými mýty, dezinformacemi a tabu. Často tedy normální, otevřený, transparentní přístup nebo osvěta v těchto tématech může být skutečně provokativní. Například naše kampaň Koza ven byla některými považována za mírně provokující. Po někoho je však provokující i plakát kojící ženy s podpůrnými informacemi na oddělení šestinedělí, což já tedy osobně považuji za naprosto nepochopitelné. My se tedy v nadačním fondu nesnažíme provokaci zneužívat. Nicméně zároveň se nebojíme těžkých témat, ani témat, která jsou pro mainstream spíše okrajová nebo těch, která vyvolávají velké emoce. Zároveň věříme, že zdravá dávka humoru, obzvlášť v těžkých tématech, může být velmi konstruktivní a nápomocná právě k tomu, aby se nám do nich chtělo takzvaně a v pozitivním slova smyslu rýpat. Jestli se já osobně provokace nebojím? To je otázka. Ráda dělám to, v čem se sama cítím dobře a co mi dává smysl. Ne vždy to odpovídá tomu, co se ode mě očekává, tudíž to provokativně působit může. Nicméně mým záměrem je spíše být v souladu se svými hodnotami a přesvědčeními, potažmo s tím, jak se cítím a co považuji za vhodné, nikoli odpovídat společenským normám, které se stejně proměňují. Ve finále se nikdy všem nezavděčíte, i kdybyste se postavila na hlavu.Projekt Koza ven hodně rezonuje ve veřejném prostoru, do českých konzervativních porodnických luhů a hájů se vám ve formě porodního gauče podařilo zavést konečně nějakou praktickou novinku. Dokonce do porodnic fakultních a krajských nemocnic. Laicky to vypadá, že se snad hnuly ledy směrem ke vstřícnějšímu přístupu ke skutečným potřebám rodících žen. Vnímáte to také tak?
Vnímám, že se české porodnictví mění. Myslím si, že z části je to i výsledkem toho, že porodnost klesá, tudíž konkurence mezi porodnicemi, takzvaný boj o rodičky může mít i pozitivní dopad. Abych byla zároveň fér, klesající demografický vývoj rozhodně přináší na poli porodnictví také negativní vlivy. Nicméně aktuálně vidíme, že obzvlášť pokrokovější pracoviště mají větší a větší potřebu naslouchat ženám a vycházet jim vstříc. Pro nás je to příležitost, abychom je jako nadační fond podporovali v jejich vlastních iniciativách pro změnu a pomohli jim pořídit nebo implementovat do praxe třeba právě porodnický gauč. Ale může to také být porodní bazének, stolička, napářka, zavěšovací systém nebo cokoli dalšího, co si zvolí. Velmi se také soustředíme na školení, protože si myslím, že prostředí je důležité, ale ještě důležitější je personál, primárně tedy porodní asistentka, která ženu doprovází. A zase věřím, že jsme o pár kroků blíž k tomu, aby porodní asistentky mohly autonomně vykonávat své povolání ve svých plných kompetencích a nejlépe tak, aby péče byla co nejvíce kontinuální. Právě kontinuální péče má, jak víme, mnoho benefitů, odráží se v konkrétních výsledcích a samozřejmě k tomu i ve větší spokojenosti žen. Všechno má i svoje stinné stránky. Neříkám tedy, že je to růžové, nicméně snažíme se dělat vše v dialogu s porodnicemi a s dalšími aktéry na poli tak, abychom byli maximálně v souladu s potřebami těch, kteří ve finále utváří porodní zkušenost.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...