Ženy v Sokole: Jak cvičení přineslo revoluci

V době nepříliš vzdálené bylo pro ženu skoro neslušné cvičit. Umíte si to představit? Že cvičení dívek mohlo být vnímáno jako „politický čin“? Změnit to měl Tělocvičný spolek paní a žen. Stát se měl postupně ženskou odnoží Sokola. Vedla k tomu ale dlouhá cesta.

Ženy v armádě?

Hrdinky národního obrození, které pomohly jeho založení, byly předchůdkyněmi hrdinek – Sokolek, které pomáhaly odbojářům při atentátu na Heydricha. V dnešní době je obzvlášť potřeba si jejich hrdinství připomínat. Na mysl přichází otázka – jsme něčeho podobného schopny? Co nám říká slovo „oběť“? Umíme si představit, že by se naše dcery s nadšením v očích hrnuly na tělocvik? Nebo do armády?

Sto šedesát let Sokola nepsali jen muži

Šestnáctého února jsme si připomněli výročí založení asi nejslavnějšího českého cvičitelského spolku – Sokola. Letos je tomu sto šedesát let, kdy se v něm začali organizovat čeští muži. Sokol nebyl jen nějakým „obrozeneckým fitkem“ – plnil také úlohu při sebeuvědomění a osamostatnění českého národa. Spolu s myšlenkou fyzické připravenosti českých mužů k boji v něm implicitně byla obsažena myšlenka obrany národa – a to i vojensky.

Jak Tyrš našel ženu

Vlastně to byla „revoluční“ myšlenka. Podobně neslýchané bylo, co začal už roku 1860 realizovat ideový otec Sokola, cvičitel Miroslav Tyrš: a sice hledat ženu, která by zaštítila vznikající spolek, v němž by cvičily dívky.

Je nutné si uvědomit, že jsme v době královny Viktorie a císaře Františka Josefa. Aby se žena svlékla do jakkoli odhalujícího úboru a cvičila prostná? Nemožné! Přesto se myšlenka ženského tělocviku začala postupně prosazovat. Tyrš si myslel, že pro svou myšlenku našel ideální kandidátku v osobě Kateřiny Fügnerové. Krásná, vzdělaná a inteligentní dáma z bohaté rodiny, navíc s rozhledem v umění i současném dění.

Tragédie i štěstí Tyršových

Kateřina Fügnerová nakonec na Tyršovu nabídku nekývla, ale v nově založeném Tělocvičném spolku paní a dívek pražských zasedla v prvním výboru. Dívky tedy začaly cvičit. Pochopitelně samy a přísně oddělené od mužských pohledů! Fügnerova rodina se nicméně s Tyršem měla osudově propojit jinak. Kateřinině dceři Renatě bylo v době založení ženského tělocvičného spolku osm let. Začala v něm cvičit – a postupem let se s ideovým otcem sokolské myšlenky tak sblížila, že se roku 1871 zasnoubili. Renatě bylo pouhých sedmnáct.

Když gestapo obklíčilo její dům a zatklo ji, „teta“ gestapáka uprosila, že se jí chce na záchod – kde okamžitě a bez váhání spolkla kapsli s cyankáli. Prokázala chladnokrevnost, za niž by se nestyděl leckterý z parašutistů. Vlastně ji někteří neměli, třeba ten, co nejen „tetu“ udal.

To znamenalo, že nemohla sama vstoupit do manželství. Souhlas ke sňatku s Tyršem ale dostala od matky i poručníka (její otec už v té době nežil). Tyršovi neměli děti. Renata se plně věnovala podpoře svého muže. A když v roce 1884 tragicky utonul v Tyrolských Alpách, pečovala o jeho dílo a odkaz. Nadále se angažovala v Sokole i dalších spolcích. Stala se uznávanou výtvarnou kritičkou a autorkou mnoha publikací. O deset let později stála u zrodu Českého srdce, dobročinné sociální organizace na podporu sirotků, hladovějících dětí a vdov. Roku 1931 byla jmenována čestnou doktorkou filozofie.

Ženy součástí Sokola – je tomu 120 let

Tělocvičný spolek paní a dívek pražských mezitím prosperoval. Jeho členky si tykaly a oslovovaly se „sestro“. Tyrš připravil několik zdatných cvičitelek, které znal tak jako svou ženu od dětských „cviček“ – první z nich byla Klementina Hanušová, která spolek vedla. Jak se ze ženského tělocviku stávala přijatelnější a moderní záležitost, přestalo být postupně nutné, aby ženy cvičily zcela (i organizačně) odděleně. Před sto dvaceti lety, v roce 1902, se nakonec dámský Tělocvičný spolek včlenil potichu do Sokola.

„Teta“ statečnější než parašutista

Tím začala další kapitola českého sokolského ženství. Sokol se totiž stal v meziválečných letech základem, na němž vyrostly mnohé hrdinky našeho odboje. Sokolské zásady byly totiž skvělou přípravou odhodlaných bojovníků a bojovnic - síla a „mužnost“, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů.

Sokolkou byla například i Marie „teta“ Moravcová, která u sebe za druhé světové války přechovávala atentátníky, kteří zbavili Protektorát Reinharda Heydricha. Když gestapo obklíčilo její dům a zatklo ji, „teta“ gestapáka uprosila, že se jí chce na záchod – kde okamžitě a bez váhání spolkla kapsli s cyankáli. Prokázala chladnokrevnost, za niž by se nestyděl leckterý z parašutistů. Vlastně ji někteří neměli, třeba Karel Čurda, co nejen „tetu“ udal. Povím vám o nich víc, až bude letos v červnu kulaté výročí vypálení Lidic. Pro teď stačí si připomenout, jak dobře se máme, když si můžeme jít v klidu samy zacvičit. A v duchu za to poděkovat generacím žen před námi, které měly sen – a taky ho uskutečnily.