Vy kouzlíte svůj život, udělejte teď maximum pro sebe

Ahoj, teda vám řeknu, to byl ale tejden. Jak to působilo na vás? Já se teď asi sbalim a na pár dní někam odjedu. Mám fakt velkou potřebu to udělat. A teď vytáhnu tuhle kartu s nápisem “vidím do sebe”? Přátelé, je fakt čas se věnovat sobě. Už to nelze odkládat. Všichni tak nějak cítíme, že se něco děje, vnímáme proces, kterým procházíme. Možná mu nerozumíme, asi nevím, proč se to děje a jak to dopadne, ale to vlastně není vůbec důležitý. Nejdůležitější je totiž to, jak se cítíme. Jak nám je.

Co je dnes, může být zítra zcela jinak

Jestli je nám dobře, tak OK. Ale jestli ne, musíme s tim něco dělat. Nesmíme to tak nechat. Je třeba si uvědomit, že všechno, co se děje, s námi sice nějak souvisí, ale na druhou stranu si taky musíme uvědomit to, že pokud se někdo chová jako blb a nás se to dotýká, neznamená to to, že my máme něco měnit, že my mu máme nějak pomáhat, že my s tím máme něco dělat. NE! Je potřeba to vzít tak, že prostě přijmeme, že to teď takhle je. A hotovo. Zejtra může bejt všechno jinak. Nebo taky nemusí. Ale vždycky je jen na nás, jak k tomu přistoupíme. Jestli se necháme semlít nebo ne. Jestli podlehneme nebo ne. My o tom rozhodujeme. My rozhodujeme o tom, jak se chceme a budeme cítit. Ne nikdo jinej. Jen my. Může vám bejt něco líto, může vás to štvát, může to s váma cloumat. Ale je jen na vás, jak moc a jak dlouho to bude trvat.

Byl u mě na konzultaci jeden Jirka. Někdy před Covidem přijel na terapii koněm a teď na karty. Víte, on je strašně dlouhej a někdy nesrozumitelnej. Mluví, pořád mluví, a než se dobere konce, tak už je u jinýho tématu. Někdy ani nedořekne větu a skočí jinam. Už jsem věděla, do čeho jdu, tak jsem to brala s humorem. Jenže tenhle Jirka mě dostal. Já vlastně ani nevim přesně čim, protože toho řekl TOLIK, že jsem se v tom i chvílema ztrácela. Jenže, byl tam ten přenos. Ty jeho oči, ta energie. Ten člověk si prošel všim možnym. Hodně mu to dalo a hodně ho to posunulo. Dívala jsem se na něj, když mluvil a naprosto jsem chápala, jak se on sám cítí lidmi nepochopen. Víte, to je tak, když se zaměřujeme jen na slova. Když vnímáme jen to, co nám někdo říká. To, že ho posloucháme, v tom lepšim případě, ale ještě neznamená, že mu rozumíme. Já řikám už strašně dlouho, že slova jsou dost omezující. Slovo je nálepka, pod kterou si každej to či ono představí. Ale energie, ten přenos, to plynutí, to je mnohem víc. U terapie koněm jsem ho vždycky, když zase začal moc mluvit, zastavila. Teď to bylo jiný. On byl jinde. Ušel kus cesty, chlapec. Nechala jsem ho mluvit. A dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí. Ty nejzajímavější věci byly samozřejmě ty, o kterých vim, ale když je najednou slyšíte od někoho jinýho, má to úplně jinej rozměr. Jirka se u toho mluvení několikrát rozbrečel. Bylo to upřímný a čistý a ten přenos byl tak silnej, že jsem tam jen seděla a dívala se na něj. Nebylo potřeba nic dělat, nebylo potřeba nic říkat. Já vlastně ani nevim, proč vám to píšu. Možná se to skrz tenhle text přenese i na vás. Chci vám říct, že ať už se teď cítíte jakkoliv, NEJSTE V TOM SAMI. NEJSTE. A takv vám chci řict to, co jsem tu už psala, ale několikrát to zmínil i Jirka: “To, že jste dneska nemocný, ještě neznamená, že budete i zítra.” Chápete? To, co je dnes, to, co vás trápí, zítra být nemusí. Nemusí to být ani za pět minut, ani za další minutu. JE TO NA VÁS A O VÁS. Vy se podívejte do sebe, jestli máte potřebu se tím dál trápit, řešit to, zaobírat se tím. Nebo jestli se chcete cítit dobře, mít se fajn a radovat se. I když vás někdo naštve sebevíc, vy určujete, jak dlouho a jak moc naštvaný budete.

Udělejte si to krásný

Mrkněte na tu kartu. Ty křídla máte! Ne že ne! Tak teď všeho nechte a udělejte všechno pro to, aby zářily. Pusťte všechno, co vás trápí, co vám nevyhovuje a z čeho vám není dobře. A nalaďte se na sebe, na tu radost, na život. A udělejte si to tady krásný. Prostě teď pro sebe udělejte to, co nejvíc potřebujete. Odjeďte někam, běžte se projít, napusťte si vanu, dejte si kafe, panáka, pohlaďte psa, jen tak seďte a koukejte do blba, čtěte si knížku, cokoliv. Ale udělejte to. Potřebujete to a jestli to potřebujete, tak je to pro vás STRAŠNĚ DŮLEŽITÝ! Je to ta nejdůležitější věc právě proto, že ji potřebujete VY! No vidíte. Takovej jeden Jirka. Borec. Jestli to teď čtete, Jirko, tak vám moc děkuju, že jste přijel. Bylo to obohacující setkání. Konzultace tenhle týden nebudou :-) To koukáte, co? :-) ALE! Vidět se můžem. Jedu s Jardou Duškem takový malilinkatý třídenní turné. 7.6. jsme v Plzni, 8.6. v Chebu a 9.6. v Mělníku. Lístky ještě jsou, tak když se za náma budete chtít stavit, já vás ráda poznám a uvidim ;-) A 16.6. budu mít svou vlastní besedu s vámi v Poděbradech ve studiu Pomněnka! Přijďte, budem si povídat, vy se budete moct ptát. Karty samozřejmě beru s sebou ;-) No super, ještě není ani deset večer a já mám hotovo :-) Tak to půjdu dělat náramky :-) Je to zvláštní. Sedim na zahradě, na karty už není vidět, ale přesto mluvěj. Je to jako ta debata s Jirkou. Energie proudí. Všechno neustále mluví. Je jen na nás, jestli to budeme chtít poslouchat a slyšet. Jestli to k sobě pustíme nebo ne. Informace z přírody jsou kouzelný. Díváš se na ni a víš, že všechno je, jak má být. Ten její klid je magickej. Mějte i vy magický týden. Vy kouzlíte svůj život ;-) Pusu Tereza

Foto: Shutterstock, Terezie Schliková