Važte si sami sebe a rozdmýchejte svůj vnitřní žár, jen ať se projeví

Ahoj, tak přátelé, jak na to tak koukám, asi nás čeká žhavej tejden :-D Měla jsem tu teď dvě docela zásadní odblokování. V podstatě stejná příčina, důsledky nebo chcete-li projevy, se lišily. První přišla taková mladá sympatická holčina s tím, že má problémy s jídlem. Za sebou bulimii a anorexii. Vše řešila s psychologem i psychiatrem a dostala se z toho, doteď se ale nemůže vidět v zrcadle a jídlo si vyčítá. Hele, vám řikám, že byste na ní nic nepoznali. A už vůbec ne to, že od mala řeší problémy s VÁHOU. Od mala. Začaly jsme odblokovávat. Viděla se, jak stojí na váze. Tělo prázdný, bez života. Dávala jsem jí k tomu různý otázky a ona asi dvakrát místo o váze a o sobě najednou začala mluvit o tom, jaký to bylo, když se narodil brácha. Bylo jí sedm. A od tý doby si v sobě vytvořila pocit, že ona je ta starší, tak musí bejt hodná, v pohodě, dělat všechno, co má a samozřejmě taky všechno to, co si ONA sama MYSLÍ, že by jako dělat MĚLA. Přestala si sebe vážit! To, co pro ni bylo důležitý, najednou nemělo tu váhu! Vykašlala se na sebe, na svoje pocity, potřeby, touhy. Přitom stačilo tak málo! Viděla situaci, kdy u postýlky jejího bráchy stojej oba rodiče a dívaj se na něj. Ona stála u dveří a jen to z dálky pozorovala. Bylo jí smutno a připadala si, že je tam navíc. “Co byste tam teď nejradši udělala?” ptám se. “Řekla bych jim, že jsem tady taky.” “Tak jim to řekněte.” Ta sedmiletá holčička to řekla a najednou bylo všechno jinak. Rodiče se na ni podívali a pozvali ji mezi sebe. Stála u postýlky a koukala na toho bráchu. “No a co teď?” ptám se dál. “Teď bych mu něco provedla.” To mě trochu zarazilo, ale OK. “Tak mu něco poveďte.” A ona ho začala lechtat na nožičce. “Aby taky věděl, že tu jsem.” Brácha se na ni podíval a začal se na ni smát. Hotovo. Byla spokojená. “A teď?” zeptala jsem se zase. “Teď nic, teď si půjdu hrát.” A bylo po problému. Řekla jsem jí, ať se vrátí na tu váhu. Už na ní nechtěla stát. Chtěla jít pryč, někam dopředu, hlavně pryč od váhy. Je to jen část příběhu. Ale je to ta podstatná část, kterou jsem chtěla uvést proto, abyste si uvědomili tak logickou věc, že když si NEVÁŽÍTE SEBE a toho, co je pro vás důležitý, můžete mít problémy s váhou a potažmo samozřejmě s jídlem. Jak prosté, že.

My jsme ti, kdo tvoří

Jako druhá přišla kultivovaná dáma. Přinesla mi kytku, to se nestává často :-) S příběhem to ale samozřejmě nesouvisí :-) A tahle dáma mi začala vyprávět o tom, co ji trápí. Mluvila hodinu. Hodinu mluvila jen ona. Byla to učitelka a hezky se poslouchala. Měla problém se svým už dospělým synem. Chlapeček si našel borku, která ho totálně zpacifikovala, takže se s rodičema už skoro nestýká, vnučce budou dva roky a viděla ji dvakrát a o tom, jak s dotyčnou dámou ona slečna jedná, se radši nebudu ani vyjadřovat. Fascinovala mě jedna věc. Ta dáma se přes to všechno, co si od borky vyslechla, stále snažila, aby to bylo dobrý. Aby to aspoň nějak fungovalo. Pořád. Tvl, já už bych ji dávno poslala někam. Jako pardon. Ale jestliže je někdo ve vašem baráku a ani vás nepozdraví, to je trochu přes čáru hned do rozjezdu. Takže pani na ni byla furt milá, chovala se k ní slušně, jenže borka se nedala! A na rovinu jí řekla, že spolu nikdy vycházet nebudou a že jí neudělá ani kafe, kdyby náhodou přišla. Poznámka redakce, borka se synem bydlej v jejich bytě. Za nula nula nic, samozřejmě. Potkaly se dva extrémy. Opačný extrémy. Maj se od sebe co učit. Řekla jsem paní učitelce, že je borka skvělá učitelka! Že se s tim, na rozdíl od ní, nemaže. Řekne to narovinu tak, jak to má a všichni mi polibte. Druhej extrém na to nereaguje. Jakmile tohle nastane, první extrém přidává na intenzitě, protože z druhého extrému potřebuje dostat nějakou OPRAVDOVOU REAKCI!!! Podobnost s prvním příběhem? Tahle milá dáma pro sebe taky neměla žádnou váhu. NEPROJEVILA SE. Její blaho pro ni nikdy nebylo tak důležitý, jako blaho všech ostatních. Chápete? Všechno začíná u nás. My to tvoříme. A když to děláme blbě, tak přijde nějaká borka, která nás tak štve a ničí, že to jednoho dne dojde až na hranici, kdy víme, že takhle už dál ne!

Rozdmýchejte svůj vnitřní oheň

Na kartě je napsáno Vášeň! A o tom to je! Vášeň je živel. Jako oheň. A je jen na nás, jak s ním naložíme. Je na nás, jestli ten oheň budeme udržovat nebo jestli ho necháme vyhasnout! Není to o nikom jinym! Je to náš vnitřní oheň, ke kterýmu nikdo jinej nemůže. Pokud mu to nedovolíme. Starejte se o sebe. Mějte pro sebe váhu, VAŽTE SI SEBE! Udržujte svůj vnitřní oheň, ten žár, nechte ho projevit se. Nebojte se toho. Jste to vy. Oheň může pálit nebo hřát. Intenzitu určujete vy. Jestli vám ho bude chtít někdo nějak narušit, ať se klidně spálí. Naopak můžete někoho ohřát. JE TO JENOM NA VÁS! Jestli máte pocit, že váš oheň už vyhasíná nebo dokonce vyhasl, nezoufejte! Rychle přiložte nebo založte novej. Jde to. A nikdy není pozdě ;-) Tohle bysme mohli dát jako meditaci na společném víkendu, mě teď tak napadlo. Kdo pojedete, připomeňte mi to, prosím :-) Konzultace budou teď v Jičíně a po telefonu. Taky bude terapie koněm. A roční osobní horoskopy samozřejmě :-) A kdyby někdo chtěl na ten náš víkend, napište mi, pošlu vám info. Místa ještě jsou ;–) Co napsat na závěr? To kdybych věděla :-D Nic chytrýho mě nenapadá, vtipnýho taky ne, tak asi nic :-) Neni holt každej den posvícení, že :-) Mějte se krásně Tereza

Foto: Shutterstock, Terezie Schliková