Správná chvíle je tady a teď, už na nic nečekejte

Ahoj, tak já nevim, o čem budem psát dneska? O hodinu později… O další hodinu později…  O tejden později Tak jo, dala jsem si k tomu ještě jednu andělskou kartu a už to mam! Na obrázku je nápis “životní účel”. Mluvila jsem teď s jednou kamarádkou, která prodělala Covid v podstatě ve stejnou dobu jako my. Říkala mi, jakej měla průběh a v podstatě z ní vylezlo, že málem umřela. Nemohla jíst, pak už ani pít, měla bolesti a skončila na opiátech. To prej byla pecka :-) A jak si tak lítala někde v prostoru, ocitla se ve zvláštních situacích a na zvláštních místech. No a byly tam různý bytosti, který jí řekly, že se může vrátit, kdykoliv bude chtít, že tam nahoře bude milovaná a vítaná. Ale jestli chce bejt tady na Zemi, tak jí to tu musí bavit. A je to. Jak jednoduché a jak prosté. Jenže v tom je asi ten největší problém. My lidi neumíme žít. Myslim jako opravdově. Všichni se tady nějak pohybujem, o něco se snažíme, plníme spoustu úkolů a honíme se za čím, mnohdy vlastně ani nevíme za čím. Třeba za penězma a úspěchem. Jenže kolik je dost peněz a co znamená bejt úspěšnej? To nikdo neví. A ani není třeba to vědět, protože tu hodnotu si každej vytváří sám v sobě. Tím, jak se s někým srovnává. S někým, kdo je bohatší a úspěšnější. Neví se o kolik, ale je. V našich očích, a to stačí. Stačí to k tomu, abysme se začali zaobírat tím, jestli je náš život vůbec plnohodnotnej, když jezdíme na dovolenou do kempu a ne do Chorvatska. Ten, kdo jezdí do Chorvatska zase může bejt horší, protože nelítá letadlem, ale jezdí autem. No a ten, kdo lítá třeba do Egypta, nemusí bejt vůbec tak dobrej jako ten, kdo je třeba na Maledivách. Přitom jsme to furt my, lidi, z masa a kostí, chodíme stejně na záchod, jsme stejnej druh. Ale to věčný srovnávání se s někym, to je peklo. Asi jste si všimli, že “bohatej” člověk chce čím dál tím víc, a že to, že má peníze, ještě vůbec neznamená, že je šťastnej. To, že někdo může třeba i víckrát za rok letět na exotickou dovolenou ještě v žádnym případě nevypovídá o jeho spokojenym životě.

Spokojenost si prostě nekoupíš ani ji nikde nenajdeš. Spokojenost je stav bytí a tu musíš najít v sobě. Jasně, že tě chvíli bude bavit dovolit si luxus, pokud ho nezažíváš, ale i kdyby někdo z vás teď vyhrál třeba deset míčů, nikdy mu to nezaručí to, že od teď už bude v pohodě a šťastnej. A kde teda to štěstí a spokojenost hledat? V těch zdánlivě obyčejnejch věcech, který má každej na dosah ruky, kdykoliv si vzpomene. Co třeba indián? Má tučný konto? Lítá někde po světě? Jezdí na vejlety s dětma? Chce vydělávat peníze a mít úspěch? Ne. Indián totiž neni blbej. Klidně bude celej den koukat na nebe, na stromy nebo do blba. Protože to je přesně ten stav, ve kterym jsi ve spojení. Se sebou, s celym světem a s celym vesmírem. Stav, ve kterym přesně víš, že máš všechno, co potřebuješ. Stav, ve kterym vnímáš opravdovost všeho, co kolem sebe máš. Stav vědomého bytí. Nemusíš pro něj lítat na Maledivy, můžeš ho zažít doma v obýváku. Ale musíš chtít. Je jedno kde budeš. Nesmíš to hledat nikde venku. Musíš to najít v sobě. Nikde jinde to totiž neni.

Vše máte v sobě

Já třeba miluju procházky. Chodim, docela svižně, žádný pomalý tempíčko. A u toho nejen, že chodim já, ale choděj mi i úžasný věci. Vždycky mi něco dojde, něco si uvědomim, na něco přijdu. Tim, jak se tělo rozpohybuje, dá se do pohybu zároveň i všechno s váma. Je to dokonalý. Já už to potřebuju, relaxuju u toho. Miluju to. A když chodíte, je jedno kde. Jestli po pláži, městem nebo v lese. Všude to má svý kouzlo. Chci tim jen říct, že štěstí a spokojenost máme k dispozici všichni. A že je to všechno mnohem blíž, než si většina z nás vůbec dovede představit. Je to dokonce tak blízko, že už to ani blíž bejt nemůže. Jen si to dovolit. Nic víc. Bejt spokojenej za každý situace, klidně teď a hned a nečekat na to “až”. Až vydělám tolik a tolik peněz, až děti vyrostou, až bude hezky, až bude sníh, až v létě, až příští rok, až… NE! TEĎ je ta správná chvíle! TEĎ je ten okamžik, kdy můžeš všechno mít a kdy taky všechno máš. Nehledejte to venku. Nečekejte na nic. Je to tady a teď, máte to v sobě. Jen si dovolte to cítit, jen si dovolte to žít. Jen vy máte tu moc to udělat. Životní účel. Tohle je on. Konzultace jsou tenhle týden od pondělí do středy v Praze, od čtvrtka pak v Jičíně. Po telefonu jsou pořád. A když budete chtít svůj roční osobní horoskop, ty dělám taky furt. Takže tak :-) Tak nakonec z toho přece jen něco vylezlo :-) Super je, že ještě není ani deset večer a já už mám hotovo. To se mi dlouho nestalo, obvykle touhle dobou tak začínám psát. Takže hurá, jdu uklidit kuchyň :-D Ať žije pátek večer :-D Nebo se na to vyseru a půjdu se ještě projít. Nebo si s dětma pustíme film. Nebo nevim, třeba budu jen čumět do krbu. Ne, tak ne, půjdu na záchod. A pak se uvidí. Duchaplnej závěr, že? :-D Ono je jedno, co budete dělat. Hlavně vás to musí bavit. Musíte to chtít dělat. Pak přijde ta spokojenost ;-) Tak se mějte krásně ;-) Tereza

Foto: Shutterstock, Terezie Schliková