Jsme to my, kdo tvoří svět. Pojďme ho uzdravit

Ahoj, ta karta je úžasná, co? Mně se teda strašně líbí! Na chvilku teď ale odbočim a samotnou mě zajímá, jak ta odbočka bude s tou kartou souviset :-) Takže. Byli jsme v ZOO. Ráda bych řekla, že vlastně úplně omylem, ale víme jak to je, že :-) Bylo to smutný. Hodně smutný. Zvířata v malym výběhu, většina o samotě. Třeba slon. Stádové zvíře. Když jsem si před asi patnácti lety poprvé chtěla koupit koně, volala jsem lidem, kteří koně chovali a zjišťovala si informace. Dodnes slyším větu: “Další věc, Terezko, je, že kůň je stádový zvíře. Nemůže bejt sám. Když už teda budete mít jednoho, chce to k němu aspoň nějakýho kozlika. Prostě musí mít společnost.” Tak tenhle slon byl sám a bylo to z něj dost cítit. “Hrál” si tam s betonovou koulí a byl tak strašně “prázdnej”, že mi to rvalo srdce. Pak poníci s nevystrouhanejma kopytama, nevyčesaní, ve výběhu, kde nebylo ani stéblo trávy. Další byl slepej tučňák. Narážel do skla, až k němu vždycky připlaval ten druhej, kterej jako jedinej vypadal docela v pohodě, a přesměroval ho jinam. No, k další stěně. Lev. Lev žije ve smečce. Tady byli dva. Každej zvlášť, asi aby bylo zaplněno víc z těch výběhů. U lachtanů byl prázdnej bazén a na něm byla cedule, že lachtani jsou v říji. Nevim, jestli se někdo nepřepsal a nemělo tam být v řiti. Na opice nebylo skoro vidět. Zebry na tom byly v podstatě stejně jako poníci. Žirafy byly venku, výběh stejných kvalit jako u slona a poníků. Mamka s Tamarkou se šly podívat ještě dovnitř do pavilonu žiraf, já čekala venku s kočárkem a věcma. Když vyšly ven, ptala jsem se, jaký to tam je. “Je tam obrovská kachliková místnost, kde stojí jedna žirafa s mládětem a koukaj do zdi. Ani tam nechoď, neni to hezkej pohled.” V pavilonu tropů jsou hezký terária. Ovšem nahrnulo se tam asi milion dětí s učitelkama, samozřejmě. Řvaly tam, ťukaly na skla, lítaly, zatarasily dveře, nikdo jim nic neřekl. Kde je do háje nějaká úcta? Nejen k těm vystavenejm chudákům, ale celkově? Proč si všichni myslíme, že když někde jsme, tak se můžem chovat, jak chcem? Vrcholem našeho zážitku byl venkovní výběh pro želvy. Jedna byla totiž mrtvá. Jednoduše, stálo to za ho... Neupravená, zanedbaná ZOO, která absolutně popírá základní principy “chovu” zvířat. Tak. Tohle je asi ten nejprimitivnější závěr, kterej z toho lze vytvořit.

Neukazujme pouze prstem na ostatní

Jak jednoduché je zvednout prst, na někoho ukázat a říct: “Ten za to může”! Hotovo, vyřešeno. A o víc se nestarám. Jenže ono to neni tak úplně jednoznačný. Kdo je vlastně viník? A je vůbec třeba ho hledat? Víte, já si čím dál víc všímám toho, že obzvlášť v případech, kdy na někoho takhle ukazujeme prstem, vrátí se to k nám. Vlastně je to jako kdybychom ukázali na sebe. Protože my s tím souvisíme. My to podporujeme. My jsem ti, kdo to dělají. My jsme lidi. Ti, kteří na jedné straně ta zvířata zachraňujou, ale proč? Protože jsou to ohrožený druhy. A proč to jsou ohrožený druhy? No protože my je vraždíme. Proč je vraždíme? Protože z toho máme peníze. Proč to děláme pro peníze? Protože je potřebujem. Proč je potřebujem? Protože jsme si to tady takhle nastavili. Proč jsme si to tady takhle blbě nastavili? A tak dále, a tak dále. Kolotoč, kterej nekončí. Na jedný straně něco zabíjíš a na druhý to zachraňuješ. A všechno to stojí prachy. A hlavně všechny to stojí prachy :-) Někde se válčí, tak lidi utíkaj. O kousek dál je další zachraňujou. Proč? Protože jde zase o moc a o prachy. A zase to všechny stojí prachy. Proč jsou zoologický zahrady? Protože zachraňujou zvířata nebo proto, že z toho maj prachy? Neni důležitý znát odpověď na tyhle otázky. Důležitý je se nad tim zamyslet a uvědomit si, že jsem toho součástí. Že se mě to týká. Že já jsem ten člověk, kterej je součástí lidstva a je to právě to lidstvo, který tady drancuje a ničí všechno, co mu přijde do cesty.

Je to jen na nás

Vidíte ten kruh na kartě? Všechno je to propojený, všechno! Až budete zase příště hledat někde viníka, budete chtít na někoho ukázat prstem, uvědomte si to včas a zastavte se. Zeptejte se sami sebe: “Co v tuhle chvíli můžu teď udělat já, aby to bylo lepší?” A udělejte to. Může to bejt malý, nevinný gesto. Vůbec to nemusí bejt žádnej velkej čin. Jde o to uvědomění si, o tu změnu, která se v nás v tu chvíli odehraje. Protože i to je součástí lidstva! I to je skutek, kterej se počítá! I když o něm nikdo neví, nikdo ho nevidí, nikdo o něm nemá ani tušení. Ale on se odehraje. On je. A to je strašně důležitý, protože se zapíše do toho celku a ovlivní výsledek. Je to na nás. Je to o nás. Je to v nás. Vždycky to tak je. My tvoříme tenhle svět. Každou vteřinou našeho bytí. Pojďme tvořit vědomě a podle naší nejlepší vize tohoto světa. Ten svět to hrozně moc potřebuje. Pojďme ho uzdravit. Přece mi nechcete říct, že tam na mě ty zvířata takhle působili nadarmo. Nalaďte se teď na tu kartu, na její energii a pošlete ji nejen do všech ZOO, ale do celého světa. Nalaďme se na “divine matrix” neboli “božskou matrici”. Konzultace, karty, odblokování budou v Jičíně a po telefonu. Bude i terapie koněm. A mám jedno překvapení, až přijde ten správnej čas, tak vám ho řeknu :-) To jsem ani netušila, že to fakt dopíšu celý, když jsem šla uspat Tami a vzbudila jsem se před jedenáctou :-D A hele, horoskop je hotovej a mám i lístky do kina :-) Teď se ještě mrknu na nějakou letní dovču, je teprve jedna v noci a pátek, tak si tady udělám mejdan s limetkovou šťávou, když už všichni spěj :-) Mějte se krásně a za tejden zase ahoj, Tereza

Foto: Shutterstock, Terezie Schliková