Představila jsem jí Tarifa a vysvětlila jsem jí, co bude dělat. Ona se nijak neprojevovala. Stála, koukala a pak šla dělat to, co jsem jí řekla. Vnímala jsem tam zájem, to jo, ale tak trochu. Nastoupila do kruhovky a ze začátku jí moc nešlo koně rozpohybovat. Držela se, byla statečná. Snažila se dál. Vysvětlila jsem jí, že může chtít, že je to v pořádku, ať do toho dá víc energie. Kůň se pohnul. A šel. Povedlo se jí všechno, co jsem po ní chtěla. Tarif jí odměnil tím, že když se zastavila, podíval se na ní a přišel až k ní. Nechala jsem je, aby mohlo proběhnout, co je třeba. Pak jsem za ní přišla a zeptala jsem se, jak jí je. Řekla mi, že líp, že je to dobrý. Ale tvářila se pořád stejně. Řekla jsem jí, co má dělat dál a ona začala. Zase trvalo, než se Tarif rozešel, ale povedlo se. Šlo jí to. Fakt jo. Sice trochu bez emocí, ale proč ne. Zastavila, ale kůň nic. Ani se na ni nepodíval. Řikám jí: “Vidíš? Tohle je přesně ono. Čím víc se snažíš dělat věci pro ty druhý, tím víc přehlížíš sebe. Ten kůň se na tebe ani nepodíval.” Při terapii koněm je právě ten kůň symbolem vašeho života. Toho, jak to máte. Ukazuje vám to, ať chcete nebo ne, tak jak to prostě je. “Teď dělej, co chceš ty.” Začala s koněm pracovat tak, jak chtěla. Začátek zase chvíli trval, ale když jsem jí vysvětlila, že když to nejde z jedný strany, tak to třeba půjde z druhý, Tarif se dal do pohybu. Jenže když zastavila, zase nic. Rozebíraly jsme, co se vlastně děje. Chyběla jí radost. Řekla jsem jí, ať zavře oči, představí si sebe a tu radost. “Kde je?” ptám se. “Leží na zemi” odpověděla. “No a co uděláš”? Bez váhání odpověděla: “Pomůžu ji vstát.” “Vidíš? Teď máš zase radost po svym boku. Běž a pracuj s tím koněm.” Šla. Rozjezd zase pomalejší, ale přece rychlejší. Fungovala, Tarif chodil, jak chtěla. Když zastavila, zase nic. Trochu mě to zarazilo, protože to vypadalo fakt dobře. Řikám jí, že to nevadí, že věci prostě někdy nejsou hned, ale potřebujou trochu času. V tu chvíli Tarif zvedal hlavu, podíval se na ni a přišel až k ní. Rozzářila se. Na chvíli, ale rozzářila, Podívala se na mě s nadšením, já ho tam prostě viděla. Měla jiskru v oku, což se rozhodně nedalo říct, když přijela. Musim říct, že jsem byla hodně překvapená. Tohle pan kůň ještě neudělal. Pamatujte si to i vy. Někdy je prostě potřeba trochu víc času. A pak pink, a je to tam! Trochu víc času… Velký nadšení proběhlo, když se jí podařilo, aby klusal. Ono to dá trochu práci, ale zvládla to. Běželi vedle sebe. Ona začala, on se přidal. Krásně, lehce. Souhra, symfonie. Když zastavila, bez zaváhání se na ni podíval a šel k ní. Bylo to tam! Pochopila, že to má cenu! Pochopila, že když dělá věci pro sebe, tak to neni zbytečný, ale má to smysl! Šikovná a statečná třináctiletá mladá žena. Děkuju! A teď obligátní otázka - proč tenhle příběh? Protože tam byla spousta zajímavých okamžiků, kdy povel pro koně vypadal velmi zmateně, ale on ho přesto udělal. Někdy dokonce ještě o chvíli dřív, než ona ten povel vůbec dala. A to je přesně ta zpráva týhle karty. MYŠLENKA. Jakmile něco chceš a víš, že to chceš, a taky víš co chceš, stačí na to jenom pomyslet a ono se to děje! Někdy se to neprojeví hned, někdy to prostě chvíli trvá. Ale všechno má svůj čas. Tvůj potenciál je obrovskej! Obrovskej! Jen ho musíš používat. Když to nebudeš dělat, bude svou sílu ztrácet. A ty s ním. Třetí oko je pohled vaší duše. Nechte ji, ať se dívá. Nechte ji, ať vidí. Totiž takhle, ona se dívá pořád a taky vidí všechno to, co vy ne. Dívejte se očima vaší duše. Otevře se vám novej svět. Opravdovej svět. Svět, ve kterým budete jediným pánem vy a nikdo jinej. Svět, ve kterým určujete pravidla vy a ne žádnej systém. Svět, kterej tvoříte podle toho, jakej ho chcete mít. Takže znovu. Dívejte se očima vaší duše. Není to nic těžkýho. Jen si to představte, ono už to půjde samo. Vítejte v novém světě!
Konzultace, karty, odblokování, terapie koněm, vše je příští týden možné v Jičíně. Nebo po telefonu, ale samozřejmě kromě terapie koněm :-)
Ahoj :-) Jak se máte? :-D Konečně jsem se dostala ke psaní. Přišla jsem z terapie koněm, totálně vymrzlá! Tak jsem si udělala čaj s badyánem, skořicí, hřebíčkem a citrónem, zalezla jsem si k dětem do pokojíčku a jdu na to teda :-) A začnu právě tou dnešní terapií koněm. Přijela třináctiletá slečna. Přivezla ji maminka, protože se prej nemůže vzpamatovat z rozchodu rodičů. Maminku jsem poslala na výlet a terapie mohla začít. Jako vždycky jsme si nejdřív povídaly. Potřebuju zjistit, co se s tím člověkem děje. Ta holčina byla zvláštní. Vůbec nevypadala na 13, vypadala daleko mladší. Na druhou stranu ale vůbec nepůsobila dojmem puberťáka. Naopak mi vnitřně přišla mnohem vyspělejší. Tak jsem se jí ptala, co se s ní vlastně děje. Řekla mi, že totálně ztratila motivaci ke všemu a taky radost. Že jí všechno přijde zbytečný. Duše malý holky, který odejde táta. I když se snažila sebevíc, stejně odešel. A tak se naučila, že i když se o něco snažíš, je to zbytečný. Je jasný, že veškerá motivace je pak víš kde.
Představila jsem jí Tarifa a vysvětlila jsem jí, co bude dělat. Ona se nijak neprojevovala. Stála, koukala a pak šla dělat to, co jsem jí řekla. Vnímala jsem tam zájem, to jo, ale tak trochu. Nastoupila do kruhovky a ze začátku jí moc nešlo koně rozpohybovat. Držela se, byla statečná. Snažila se dál. Vysvětlila jsem jí, že může chtít, že je to v pořádku, ať do toho dá víc energie. Kůň se pohnul. A šel. Povedlo se jí všechno, co jsem po ní chtěla. Tarif jí odměnil tím, že když se zastavila, podíval se na ní a přišel až k ní. Nechala jsem je, aby mohlo proběhnout, co je třeba. Pak jsem za ní přišla a zeptala jsem se, jak jí je. Řekla mi, že líp, že je to dobrý. Ale tvářila se pořád stejně. Řekla jsem jí, co má dělat dál a ona začala. Zase trvalo, než se Tarif rozešel, ale povedlo se. Šlo jí to. Fakt jo. Sice trochu bez emocí, ale proč ne. Zastavila, ale kůň nic. Ani se na ni nepodíval. Řikám jí: “Vidíš? Tohle je přesně ono. Čím víc se snažíš dělat věci pro ty druhý, tím víc přehlížíš sebe. Ten kůň se na tebe ani nepodíval.” Při terapii koněm je právě ten kůň symbolem vašeho života. Toho, jak to máte. Ukazuje vám to, ať chcete nebo ne, tak jak to prostě je. “Teď dělej, co chceš ty.” Začala s koněm pracovat tak, jak chtěla. Začátek zase chvíli trval, ale když jsem jí vysvětlila, že když to nejde z jedný strany, tak to třeba půjde z druhý, Tarif se dal do pohybu. Jenže když zastavila, zase nic. Rozebíraly jsme, co se vlastně děje. Chyběla jí radost. Řekla jsem jí, ať zavře oči, představí si sebe a tu radost. “Kde je?” ptám se. “Leží na zemi” odpověděla. “No a co uděláš”? Bez váhání odpověděla: “Pomůžu ji vstát.” “Vidíš? Teď máš zase radost po svym boku. Běž a pracuj s tím koněm.” Šla. Rozjezd zase pomalejší, ale přece rychlejší. Fungovala, Tarif chodil, jak chtěla. Když zastavila, zase nic. Trochu mě to zarazilo, protože to vypadalo fakt dobře. Řikám jí, že to nevadí, že věci prostě někdy nejsou hned, ale potřebujou trochu času. V tu chvíli Tarif zvedal hlavu, podíval se na ni a přišel až k ní. Rozzářila se. Na chvíli, ale rozzářila, Podívala se na mě s nadšením, já ho tam prostě viděla. Měla jiskru v oku, což se rozhodně nedalo říct, když přijela. Musim říct, že jsem byla hodně překvapená. Tohle pan kůň ještě neudělal. Pamatujte si to i vy. Někdy je prostě potřeba trochu víc času. A pak pink, a je to tam! Trochu víc času… Velký nadšení proběhlo, když se jí podařilo, aby klusal. Ono to dá trochu práci, ale zvládla to. Běželi vedle sebe. Ona začala, on se přidal. Krásně, lehce. Souhra, symfonie. Když zastavila, bez zaváhání se na ni podíval a šel k ní. Bylo to tam! Pochopila, že to má cenu! Pochopila, že když dělá věci pro sebe, tak to neni zbytečný, ale má to smysl! Šikovná a statečná třináctiletá mladá žena. Děkuju! A teď obligátní otázka - proč tenhle příběh? Protože tam byla spousta zajímavých okamžiků, kdy povel pro koně vypadal velmi zmateně, ale on ho přesto udělal. Někdy dokonce ještě o chvíli dřív, než ona ten povel vůbec dala. A to je přesně ta zpráva týhle karty. MYŠLENKA. Jakmile něco chceš a víš, že to chceš, a taky víš co chceš, stačí na to jenom pomyslet a ono se to děje! Někdy se to neprojeví hned, někdy to prostě chvíli trvá. Ale všechno má svůj čas. Tvůj potenciál je obrovskej! Obrovskej! Jen ho musíš používat. Když to nebudeš dělat, bude svou sílu ztrácet. A ty s ním. Třetí oko je pohled vaší duše. Nechte ji, ať se dívá. Nechte ji, ať vidí. Totiž takhle, ona se dívá pořád a taky vidí všechno to, co vy ne. Dívejte se očima vaší duše. Otevře se vám novej svět. Opravdovej svět. Svět, ve kterým budete jediným pánem vy a nikdo jinej. Svět, ve kterým určujete pravidla vy a ne žádnej systém. Svět, kterej tvoříte podle toho, jakej ho chcete mít. Takže znovu. Dívejte se očima vaší duše. Není to nic těžkýho. Jen si to představte, ono už to půjde samo. Vítejte v novém světě!
Konzultace, karty, odblokování, terapie koněm, vše je příští týden možné v Jičíně. Nebo po telefonu, ale samozřejmě kromě terapie koněm :-)
Představila jsem jí Tarifa a vysvětlila jsem jí, co bude dělat. Ona se nijak neprojevovala. Stála, koukala a pak šla dělat to, co jsem jí řekla. Vnímala jsem tam zájem, to jo, ale tak trochu. Nastoupila do kruhovky a ze začátku jí moc nešlo koně rozpohybovat. Držela se, byla statečná. Snažila se dál. Vysvětlila jsem jí, že může chtít, že je to v pořádku, ať do toho dá víc energie. Kůň se pohnul. A šel. Povedlo se jí všechno, co jsem po ní chtěla. Tarif jí odměnil tím, že když se zastavila, podíval se na ní a přišel až k ní. Nechala jsem je, aby mohlo proběhnout, co je třeba. Pak jsem za ní přišla a zeptala jsem se, jak jí je. Řekla mi, že líp, že je to dobrý. Ale tvářila se pořád stejně. Řekla jsem jí, co má dělat dál a ona začala. Zase trvalo, než se Tarif rozešel, ale povedlo se. Šlo jí to. Fakt jo. Sice trochu bez emocí, ale proč ne. Zastavila, ale kůň nic. Ani se na ni nepodíval. Řikám jí: “Vidíš? Tohle je přesně ono. Čím víc se snažíš dělat věci pro ty druhý, tím víc přehlížíš sebe. Ten kůň se na tebe ani nepodíval.” Při terapii koněm je právě ten kůň symbolem vašeho života. Toho, jak to máte. Ukazuje vám to, ať chcete nebo ne, tak jak to prostě je. “Teď dělej, co chceš ty.” Začala s koněm pracovat tak, jak chtěla. Začátek zase chvíli trval, ale když jsem jí vysvětlila, že když to nejde z jedný strany, tak to třeba půjde z druhý, Tarif se dal do pohybu. Jenže když zastavila, zase nic. Rozebíraly jsme, co se vlastně děje. Chyběla jí radost. Řekla jsem jí, ať zavře oči, představí si sebe a tu radost. “Kde je?” ptám se. “Leží na zemi” odpověděla. “No a co uděláš”? Bez váhání odpověděla: “Pomůžu ji vstát.” “Vidíš? Teď máš zase radost po svym boku. Běž a pracuj s tím koněm.” Šla. Rozjezd zase pomalejší, ale přece rychlejší. Fungovala, Tarif chodil, jak chtěla. Když zastavila, zase nic. Trochu mě to zarazilo, protože to vypadalo fakt dobře. Řikám jí, že to nevadí, že věci prostě někdy nejsou hned, ale potřebujou trochu času. V tu chvíli Tarif zvedal hlavu, podíval se na ni a přišel až k ní. Rozzářila se. Na chvíli, ale rozzářila, Podívala se na mě s nadšením, já ho tam prostě viděla. Měla jiskru v oku, což se rozhodně nedalo říct, když přijela. Musim říct, že jsem byla hodně překvapená. Tohle pan kůň ještě neudělal. Pamatujte si to i vy. Někdy je prostě potřeba trochu víc času. A pak pink, a je to tam! Trochu víc času… Velký nadšení proběhlo, když se jí podařilo, aby klusal. Ono to dá trochu práci, ale zvládla to. Běželi vedle sebe. Ona začala, on se přidal. Krásně, lehce. Souhra, symfonie. Když zastavila, bez zaváhání se na ni podíval a šel k ní. Bylo to tam! Pochopila, že to má cenu! Pochopila, že když dělá věci pro sebe, tak to neni zbytečný, ale má to smysl! Šikovná a statečná třináctiletá mladá žena. Děkuju! A teď obligátní otázka - proč tenhle příběh? Protože tam byla spousta zajímavých okamžiků, kdy povel pro koně vypadal velmi zmateně, ale on ho přesto udělal. Někdy dokonce ještě o chvíli dřív, než ona ten povel vůbec dala. A to je přesně ta zpráva týhle karty. MYŠLENKA. Jakmile něco chceš a víš, že to chceš, a taky víš co chceš, stačí na to jenom pomyslet a ono se to děje! Někdy se to neprojeví hned, někdy to prostě chvíli trvá. Ale všechno má svůj čas. Tvůj potenciál je obrovskej! Obrovskej! Jen ho musíš používat. Když to nebudeš dělat, bude svou sílu ztrácet. A ty s ním. Třetí oko je pohled vaší duše. Nechte ji, ať se dívá. Nechte ji, ať vidí. Totiž takhle, ona se dívá pořád a taky vidí všechno to, co vy ne. Dívejte se očima vaší duše. Otevře se vám novej svět. Opravdovej svět. Svět, ve kterým budete jediným pánem vy a nikdo jinej. Svět, ve kterým určujete pravidla vy a ne žádnej systém. Svět, kterej tvoříte podle toho, jakej ho chcete mít. Takže znovu. Dívejte se očima vaší duše. Není to nic těžkýho. Jen si to představte, ono už to půjde samo. Vítejte v novém světě!
Konzultace, karty, odblokování, terapie koněm, vše je příští týden možné v Jičíně. Nebo po telefonu, ale samozřejmě kromě terapie koněm :-)

Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...