Já teď po dlouhý době plánuju dovolenou. A navíc právě dočítám knížku Myslet srdcem. Už jsem vám o ní psala. Je o holce, která se prostě sbalí a procestuje Latinskou Ameriku, kde zakusí všechny možný dostupný psychedelický látky a s nimi spojené ceremonie, aby se uzdravila a našla samu sebe. Nebyla to jednoduchá cesta a ta holka chvílema fakt trpěla a prožívala peklo. “Na konci” (píšu to v uvozovkách, protože žádnej konec vlastně není) ale dojde k poznání, že všechno to, co na svý cestě hledala, našla v sobě. A šlo právě o to spojení. O to poznání. O to, že všechno, co mnohdy tak zoufale hledáme ve vnějším světě, máme v sobě. A máme toho v sobě ještě mnohem víc. Jen to objevit, chtít to poznat, přestat se orientovat na to, co je venku, tedy mimo mě. Protože to, co my našim vnímáním vidíme nebo slyšíme, o nás většinou vůbec není a jen je nám tím něco podsouváno, takže nás to od sebe spíš víc a víc odvádí, než aby nás to k sobě dostalo. Já vim. Tohle všechno všichni víte. Ale ruku na srdce - kdo z vás podle toho žije? Kdo si to dovolí? Byla u mě teď jedna paní a říkala, že jí to všechno přijde strašně složitý. Že to přece musí jít jinak, ale neví jak. A tak jsme odblokovávaly. A ona se mě na konci ptá: “A opravdu to jde takhle lehce?” JDE! Je jedno, co řešíte, je jedno, co se děje. Uvědomte si, že všechno kolem vás není realita vaše, pokud ji za svou nepřijmete. Nemusíte se s tím ztotožňovat, nemusí se vás to týkat. Uvědomte si, že vy jste ti páni, kteří dovolují a určují, co do vašeho života pustíte a co ne. Není to nic zvenku, DĚLÁTE TO VY!!! Říká se, že v jednoduchosti je krása. Řiďte se tím. Jednoduchost a krása mají hloubku, mají podstatu. Jsou to pilíře, na kterých lze stavět. Jsou pevný a opravdový. Oproti tomu systém je uměle vykonstruovanej. Nelze se o něj opřít, nelze na něj spoléhat, je zmatenej a manipulativní, šíří strach a pocit zdánlivého bezpečí, kterej v nás vyvolává právě tím strachem. A je složitej. Strašně složitej. Musí bejt, protože kdyby byl založenej na jednoduchosti, neplnil by účel, pro kterej byl vytvořen. A tak v nás jen proto, abychom ho vzali za svůj, vyvolává pocit právě tý složitosti. Pěstuje v nás pocit, že je strašně složitý, ne-li nereálný, se z něj dostat. A tak v něm jsme, protože všechno ostatní nám přijde složitý. A když je něco složitý, tak se do toho přece nebudu pouštět, protože proč taky. A navíc, kde potom bude moje jistota? Paradox, co? Systém vám stejně nikdy žádnou jistotu dát nemůže. To jen vy jste uvěřili tomu, že ano. Nemůže to tady bejt založený na jednoduchosti, protože jak by to vypadalo, kdyby si každej jednoduše dělal, co by chtěl? To nejde! Lidi musej bejt ovladatelný, musej poslouchat, nesměj si moc vyskakovat. A tak nám systém neustále podsouvá myšlenku, že je fakt hodně složitý z něj vystoupit a VÍ, že většina lidí tomu uvěří a zůstane mu věrná. Hotovo, mise splněna. 1:0 pro systém. Tady je třeba zdůraznit, že systém vede 1:0 ne proto, že by byl tak dobrej hráč, ale zejména proto, že my si tím, jak mu neustále slepě důvěřujeme, dáváme jednoho vlastňáka za druhym. Ano. Děláme si to sami. A systém bude mít moc a sílu jen tak dlouho, jak dlouho mu to my budeme dovolovat. Tak dlouho, dokud se svojí osobní síly a moci budeme vzdávat v jeho prospěch. My ho živíme, ne on nás! Tohle si uvědomte! I když to vypadá, že systém je ten, kdo vás živí, protože jste někde zaměstnaní a dostáváte za to peníze, není to tak. Ve skutečnosti VY živíte systém. Proto ho jen vy teď můžete přestat krmit a místo toho můžete začít živit sebe. JE TO JEDNODUCHÝ! Strašně jednoduchý! Tak jednoduchý, jak si to jen dokážete představit, a ještě víc. Stačí se jen přestat neustále soustředit na to, co se děje venku, a konečně se obrátit do sebe a začít poslouchat sebe. Vaše srdce na vás nikdy nepřestalo mluvit. Nikdy. Jen vy jste ho přestali slyšet. A proto jste to zase jen vy, kdo ho může znovu začít poslouchat. Udělejte konečně něco pro sebe. Udělejte konečně něco pro svět. A hlavně, hlavně v tom nehledejte nic složitýho! Protože to je jednoduchý jak facka. Kterou za chvíli stejně dostanete, když to srdce nezačnete poslouchat :-) Přeji vám šťastnou cestu tam, kam skutečně patříte, sami k sobě, do vašeho srdce ;-)
Konzultace budou tenhle týden jak v Praze, tak v Jičíně. Stačí si vybrat :-) I po telefonu samozřejmě. A na TERAPII KONĚM mám taky volný termíny ;–)
Začnu svou oblíbenou větou, na kterou mi nikdy nikdo neodpoví, ale mně to nevadí a stejně ji pořád píšu :-) Takže, jak se máte? :-D Přátelé, jak na vás působí ta karta? Na mě trochu tajemně. Na první pohled z ní vlastně ani nejde moc vyčíst, co nám chce říct. Ale hloubku má. Jen se k ní dostat. A možná právě o to jde. Dostat se do tý hloubky, ponořit se do toho, ponořit se do tmy a nechat vyplout všechno, co vyplout má. Jde o intuici, o ty nejjemnější podprahový signály, jaký se k nám jen můžou dostat. Ano, jde o hlas našeho srdce. O jeho jemné, tiché, ale naléhavé volání. Hlas, který nás může teď a hned propojit se sebou samými a tím pádem se vším, co je kolem nás. Hlas, který když uslyšíme a taky ho konečně poslechneme, nás může vyvést ze všech zákoutí, ve kterých jsme se ocitli. Jediný hlas, který je třeba slyšet. Ani to téma cestování není od věci.
Já teď po dlouhý době plánuju dovolenou. A navíc právě dočítám knížku Myslet srdcem. Už jsem vám o ní psala. Je o holce, která se prostě sbalí a procestuje Latinskou Ameriku, kde zakusí všechny možný dostupný psychedelický látky a s nimi spojené ceremonie, aby se uzdravila a našla samu sebe. Nebyla to jednoduchá cesta a ta holka chvílema fakt trpěla a prožívala peklo. “Na konci” (píšu to v uvozovkách, protože žádnej konec vlastně není) ale dojde k poznání, že všechno to, co na svý cestě hledala, našla v sobě. A šlo právě o to spojení. O to poznání. O to, že všechno, co mnohdy tak zoufale hledáme ve vnějším světě, máme v sobě. A máme toho v sobě ještě mnohem víc. Jen to objevit, chtít to poznat, přestat se orientovat na to, co je venku, tedy mimo mě. Protože to, co my našim vnímáním vidíme nebo slyšíme, o nás většinou vůbec není a jen je nám tím něco podsouváno, takže nás to od sebe spíš víc a víc odvádí, než aby nás to k sobě dostalo. Já vim. Tohle všechno všichni víte. Ale ruku na srdce - kdo z vás podle toho žije? Kdo si to dovolí? Byla u mě teď jedna paní a říkala, že jí to všechno přijde strašně složitý. Že to přece musí jít jinak, ale neví jak. A tak jsme odblokovávaly. A ona se mě na konci ptá: “A opravdu to jde takhle lehce?” JDE! Je jedno, co řešíte, je jedno, co se děje. Uvědomte si, že všechno kolem vás není realita vaše, pokud ji za svou nepřijmete. Nemusíte se s tím ztotožňovat, nemusí se vás to týkat. Uvědomte si, že vy jste ti páni, kteří dovolují a určují, co do vašeho života pustíte a co ne. Není to nic zvenku, DĚLÁTE TO VY!!! Říká se, že v jednoduchosti je krása. Řiďte se tím. Jednoduchost a krása mají hloubku, mají podstatu. Jsou to pilíře, na kterých lze stavět. Jsou pevný a opravdový. Oproti tomu systém je uměle vykonstruovanej. Nelze se o něj opřít, nelze na něj spoléhat, je zmatenej a manipulativní, šíří strach a pocit zdánlivého bezpečí, kterej v nás vyvolává právě tím strachem. A je složitej. Strašně složitej. Musí bejt, protože kdyby byl založenej na jednoduchosti, neplnil by účel, pro kterej byl vytvořen. A tak v nás jen proto, abychom ho vzali za svůj, vyvolává pocit právě tý složitosti. Pěstuje v nás pocit, že je strašně složitý, ne-li nereálný, se z něj dostat. A tak v něm jsme, protože všechno ostatní nám přijde složitý. A když je něco složitý, tak se do toho přece nebudu pouštět, protože proč taky. A navíc, kde potom bude moje jistota? Paradox, co? Systém vám stejně nikdy žádnou jistotu dát nemůže. To jen vy jste uvěřili tomu, že ano. Nemůže to tady bejt založený na jednoduchosti, protože jak by to vypadalo, kdyby si každej jednoduše dělal, co by chtěl? To nejde! Lidi musej bejt ovladatelný, musej poslouchat, nesměj si moc vyskakovat. A tak nám systém neustále podsouvá myšlenku, že je fakt hodně složitý z něj vystoupit a VÍ, že většina lidí tomu uvěří a zůstane mu věrná. Hotovo, mise splněna. 1:0 pro systém. Tady je třeba zdůraznit, že systém vede 1:0 ne proto, že by byl tak dobrej hráč, ale zejména proto, že my si tím, jak mu neustále slepě důvěřujeme, dáváme jednoho vlastňáka za druhym. Ano. Děláme si to sami. A systém bude mít moc a sílu jen tak dlouho, jak dlouho mu to my budeme dovolovat. Tak dlouho, dokud se svojí osobní síly a moci budeme vzdávat v jeho prospěch. My ho živíme, ne on nás! Tohle si uvědomte! I když to vypadá, že systém je ten, kdo vás živí, protože jste někde zaměstnaní a dostáváte za to peníze, není to tak. Ve skutečnosti VY živíte systém. Proto ho jen vy teď můžete přestat krmit a místo toho můžete začít živit sebe. JE TO JEDNODUCHÝ! Strašně jednoduchý! Tak jednoduchý, jak si to jen dokážete představit, a ještě víc. Stačí se jen přestat neustále soustředit na to, co se děje venku, a konečně se obrátit do sebe a začít poslouchat sebe. Vaše srdce na vás nikdy nepřestalo mluvit. Nikdy. Jen vy jste ho přestali slyšet. A proto jste to zase jen vy, kdo ho může znovu začít poslouchat. Udělejte konečně něco pro sebe. Udělejte konečně něco pro svět. A hlavně, hlavně v tom nehledejte nic složitýho! Protože to je jednoduchý jak facka. Kterou za chvíli stejně dostanete, když to srdce nezačnete poslouchat :-) Přeji vám šťastnou cestu tam, kam skutečně patříte, sami k sobě, do vašeho srdce ;-)
Konzultace budou tenhle týden jak v Praze, tak v Jičíně. Stačí si vybrat :-) I po telefonu samozřejmě. A na TERAPII KONĚM mám taky volný termíny ;–)
Já teď po dlouhý době plánuju dovolenou. A navíc právě dočítám knížku Myslet srdcem. Už jsem vám o ní psala. Je o holce, která se prostě sbalí a procestuje Latinskou Ameriku, kde zakusí všechny možný dostupný psychedelický látky a s nimi spojené ceremonie, aby se uzdravila a našla samu sebe. Nebyla to jednoduchá cesta a ta holka chvílema fakt trpěla a prožívala peklo. “Na konci” (píšu to v uvozovkách, protože žádnej konec vlastně není) ale dojde k poznání, že všechno to, co na svý cestě hledala, našla v sobě. A šlo právě o to spojení. O to poznání. O to, že všechno, co mnohdy tak zoufale hledáme ve vnějším světě, máme v sobě. A máme toho v sobě ještě mnohem víc. Jen to objevit, chtít to poznat, přestat se orientovat na to, co je venku, tedy mimo mě. Protože to, co my našim vnímáním vidíme nebo slyšíme, o nás většinou vůbec není a jen je nám tím něco podsouváno, takže nás to od sebe spíš víc a víc odvádí, než aby nás to k sobě dostalo. Já vim. Tohle všechno všichni víte. Ale ruku na srdce - kdo z vás podle toho žije? Kdo si to dovolí? Byla u mě teď jedna paní a říkala, že jí to všechno přijde strašně složitý. Že to přece musí jít jinak, ale neví jak. A tak jsme odblokovávaly. A ona se mě na konci ptá: “A opravdu to jde takhle lehce?” JDE! Je jedno, co řešíte, je jedno, co se děje. Uvědomte si, že všechno kolem vás není realita vaše, pokud ji za svou nepřijmete. Nemusíte se s tím ztotožňovat, nemusí se vás to týkat. Uvědomte si, že vy jste ti páni, kteří dovolují a určují, co do vašeho života pustíte a co ne. Není to nic zvenku, DĚLÁTE TO VY!!! Říká se, že v jednoduchosti je krása. Řiďte se tím. Jednoduchost a krása mají hloubku, mají podstatu. Jsou to pilíře, na kterých lze stavět. Jsou pevný a opravdový. Oproti tomu systém je uměle vykonstruovanej. Nelze se o něj opřít, nelze na něj spoléhat, je zmatenej a manipulativní, šíří strach a pocit zdánlivého bezpečí, kterej v nás vyvolává právě tím strachem. A je složitej. Strašně složitej. Musí bejt, protože kdyby byl založenej na jednoduchosti, neplnil by účel, pro kterej byl vytvořen. A tak v nás jen proto, abychom ho vzali za svůj, vyvolává pocit právě tý složitosti. Pěstuje v nás pocit, že je strašně složitý, ne-li nereálný, se z něj dostat. A tak v něm jsme, protože všechno ostatní nám přijde složitý. A když je něco složitý, tak se do toho přece nebudu pouštět, protože proč taky. A navíc, kde potom bude moje jistota? Paradox, co? Systém vám stejně nikdy žádnou jistotu dát nemůže. To jen vy jste uvěřili tomu, že ano. Nemůže to tady bejt založený na jednoduchosti, protože jak by to vypadalo, kdyby si každej jednoduše dělal, co by chtěl? To nejde! Lidi musej bejt ovladatelný, musej poslouchat, nesměj si moc vyskakovat. A tak nám systém neustále podsouvá myšlenku, že je fakt hodně složitý z něj vystoupit a VÍ, že většina lidí tomu uvěří a zůstane mu věrná. Hotovo, mise splněna. 1:0 pro systém. Tady je třeba zdůraznit, že systém vede 1:0 ne proto, že by byl tak dobrej hráč, ale zejména proto, že my si tím, jak mu neustále slepě důvěřujeme, dáváme jednoho vlastňáka za druhym. Ano. Děláme si to sami. A systém bude mít moc a sílu jen tak dlouho, jak dlouho mu to my budeme dovolovat. Tak dlouho, dokud se svojí osobní síly a moci budeme vzdávat v jeho prospěch. My ho živíme, ne on nás! Tohle si uvědomte! I když to vypadá, že systém je ten, kdo vás živí, protože jste někde zaměstnaní a dostáváte za to peníze, není to tak. Ve skutečnosti VY živíte systém. Proto ho jen vy teď můžete přestat krmit a místo toho můžete začít živit sebe. JE TO JEDNODUCHÝ! Strašně jednoduchý! Tak jednoduchý, jak si to jen dokážete představit, a ještě víc. Stačí se jen přestat neustále soustředit na to, co se děje venku, a konečně se obrátit do sebe a začít poslouchat sebe. Vaše srdce na vás nikdy nepřestalo mluvit. Nikdy. Jen vy jste ho přestali slyšet. A proto jste to zase jen vy, kdo ho může znovu začít poslouchat. Udělejte konečně něco pro sebe. Udělejte konečně něco pro svět. A hlavně, hlavně v tom nehledejte nic složitýho! Protože to je jednoduchý jak facka. Kterou za chvíli stejně dostanete, když to srdce nezačnete poslouchat :-) Přeji vám šťastnou cestu tam, kam skutečně patříte, sami k sobě, do vašeho srdce ;-)
Konzultace budou tenhle týden jak v Praze, tak v Jičíně. Stačí si vybrat :-) I po telefonu samozřejmě. A na TERAPII KONĚM mám taky volný termíny ;–)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...