To vede k tomu, že se upínáme na cíl, který pak vidíme u ostatních, ale sami se k němu neodhodláme. Třeba hezká postava, nový auto, luxusní dovolená, šťastnej vztah a asi miliarda dalších možností. Prostě se nám do toho tak nějak nechce, protože je to na dlouho a jsme moc pohodlný a líný. Já teda určitě :-) Tak si furt nacházíme ty výmluvy a argumenty proč to či ono nemůžeme, ale podstata věci je furt stejná, pohodlnost a lenost. Nechceme ten zadek zvednout a jít udělat něco pro to, co chceme. Radši umejem okna a vygruntujem barák, protože to je jako pro dobro všech, celý rodiny, a my jsme naučený dělat většinou jen to, co musíme, co se po nás chce, ale ne to, co chceme my sami. Já tohle naštěstí vím, tak okna nemeju a negruntuju. A představte si, on to vždycky někdo udělá. Sice za peníze, ale udělá :-) Hlavně, že to nemusim dělat já :-) Ale zpátky k těm snům. Nevzdávejte se toho cíle, vize, představy. On ten čas furt plyne a s každou další minutou je váš cíl dál a dál. Ani se nevyplatí nad tím neustále přemýšlet, jestli už můžu, jestli je ten správnej čas, jestli na to mám dost peněz a tak. Důležitý je si uvědomit, že není jen ten cíl, ten jeden bod, to jedno dogma. Ale že je ta cesta, ten proces. Je to jako život. A ať chceme, nebo ne, cílem života je smrt. Jenže to není jen dvou bodech, tedy narození a smrti. Nejdůležitější je to, co je mezi tím. Ten život! A život je proces. Každej ten den, hodina, minuta, každej prožitek, zážitek, vjem, všechno. Život mi rozdělujem na určitá období. Roky, měsíce, týdny, dny, jaro, léto, podzim, zimu, dětství, dospělost, stáří… Všechno to, co se každej den děje, v podstatě směřuje jen k tý smrti. Takže by se teoreticky dalo říct, že všechno mezi narozením a smrtí, tedy celej život, je vlastně zbytečný, když to pak skončí takhle. Co se tady vlastně celou dobu snažim říct je to, že si ten cíl máte rozkouskovat. Rozdělit si ho na jednotlivý části, úseky, kroky. Tak třeba příklad ze života jo. Chcete zhubnout třeba 10 kilo. Už ta představa sama o sobě je strašná! Deset kilo fakt není málo. A ta dřina, to odřikání, toho času, a co když se to nepovede, bude to zbytečný, nevydržim to, bla bla bla, takhle tady můžem pokračovat do nekonečna. Hlavně by to mělo bejt tak maximálně za dva měsíce v cajku. Jenže to už dopředu víme, že to asi jako nebude. Takže se nám do toho nechce o to víc, je to zbytečný už předem. Jenže, když si tam dáme ten čas, třeba kilo nebo dvě za měsíc, už je to jiný. To už se dá a neni to tak nereálný. A co víc? Během toho měsíce, nebo dvou třeba změníme stravovací návyky, zvykneme si na nějaký pohyb, i třeba každodenní procházku. Takže další měsíce už pro nás nebudou představovat takovou dřinu a vopruz. Bude to mnohem snadnější! My budeme našemu cíli o kousek blíž a on sám už pro nás nebude jen nereálnou představou. Dává vám to smysl? Není to samozřejmě jen o hubnutí, tohle si můžete převézt na cokoli, po čem toužíte. Jde jen o to si to uvědomit a připustit, že to jde. To je krok číslo jedna. Tak! A teď už si to jen rozplánujte a můžete začít žít každý den svůj malý sen …
Konzultace, karty a odblokování budou tenhle týden v Jičíně a po telefonu. Až na ty odbloky, ty po telefonu neudělám :-) S Jičínem je spojená i terapie koněm. No a roční osobní horoskopy samozřejmě. Ty můžu dělat i na severnim pólu, když na to přijde ;-)
Ahoj ahoj ahoj :-) Tak nám zase začíná škola. To je neuvěřitelný, po tý době, co? Moje děti tam nebyly půl roku! Nádhera! :-) A co se stalo? Nic! Jde to, ne že ne :-) Z toho plyne ponaučení - i zdánlivě nemožné věci možné jsou! Pamatujte si to, bude se vám to hodit ;-) Ale k věci. Koukám na tu kartu a vybavuje se mi slogan z jedné reklamy. Nevim, na co to byla reklama, ale ten slogan zněl “každý den žít svůj malý sen”. A v tomhle rytmu je zpráva karty na tento týden. Od našich cílů, snů a tužeb nás často odvádí náš pocit z jejich nedosažitelnosti. To, že k nim vede ještě dlouhá cesta, že je to na dlouho a mnohdy i to, že to bude náročný a bude to dost práce.
To vede k tomu, že se upínáme na cíl, který pak vidíme u ostatních, ale sami se k němu neodhodláme. Třeba hezká postava, nový auto, luxusní dovolená, šťastnej vztah a asi miliarda dalších možností. Prostě se nám do toho tak nějak nechce, protože je to na dlouho a jsme moc pohodlný a líný. Já teda určitě :-) Tak si furt nacházíme ty výmluvy a argumenty proč to či ono nemůžeme, ale podstata věci je furt stejná, pohodlnost a lenost. Nechceme ten zadek zvednout a jít udělat něco pro to, co chceme. Radši umejem okna a vygruntujem barák, protože to je jako pro dobro všech, celý rodiny, a my jsme naučený dělat většinou jen to, co musíme, co se po nás chce, ale ne to, co chceme my sami. Já tohle naštěstí vím, tak okna nemeju a negruntuju. A představte si, on to vždycky někdo udělá. Sice za peníze, ale udělá :-) Hlavně, že to nemusim dělat já :-) Ale zpátky k těm snům. Nevzdávejte se toho cíle, vize, představy. On ten čas furt plyne a s každou další minutou je váš cíl dál a dál. Ani se nevyplatí nad tím neustále přemýšlet, jestli už můžu, jestli je ten správnej čas, jestli na to mám dost peněz a tak. Důležitý je si uvědomit, že není jen ten cíl, ten jeden bod, to jedno dogma. Ale že je ta cesta, ten proces. Je to jako život. A ať chceme, nebo ne, cílem života je smrt. Jenže to není jen dvou bodech, tedy narození a smrti. Nejdůležitější je to, co je mezi tím. Ten život! A život je proces. Každej ten den, hodina, minuta, každej prožitek, zážitek, vjem, všechno. Život mi rozdělujem na určitá období. Roky, měsíce, týdny, dny, jaro, léto, podzim, zimu, dětství, dospělost, stáří… Všechno to, co se každej den děje, v podstatě směřuje jen k tý smrti. Takže by se teoreticky dalo říct, že všechno mezi narozením a smrtí, tedy celej život, je vlastně zbytečný, když to pak skončí takhle. Co se tady vlastně celou dobu snažim říct je to, že si ten cíl máte rozkouskovat. Rozdělit si ho na jednotlivý části, úseky, kroky. Tak třeba příklad ze života jo. Chcete zhubnout třeba 10 kilo. Už ta představa sama o sobě je strašná! Deset kilo fakt není málo. A ta dřina, to odřikání, toho času, a co když se to nepovede, bude to zbytečný, nevydržim to, bla bla bla, takhle tady můžem pokračovat do nekonečna. Hlavně by to mělo bejt tak maximálně za dva měsíce v cajku. Jenže to už dopředu víme, že to asi jako nebude. Takže se nám do toho nechce o to víc, je to zbytečný už předem. Jenže, když si tam dáme ten čas, třeba kilo nebo dvě za měsíc, už je to jiný. To už se dá a neni to tak nereálný. A co víc? Během toho měsíce, nebo dvou třeba změníme stravovací návyky, zvykneme si na nějaký pohyb, i třeba každodenní procházku. Takže další měsíce už pro nás nebudou představovat takovou dřinu a vopruz. Bude to mnohem snadnější! My budeme našemu cíli o kousek blíž a on sám už pro nás nebude jen nereálnou představou. Dává vám to smysl? Není to samozřejmě jen o hubnutí, tohle si můžete převézt na cokoli, po čem toužíte. Jde jen o to si to uvědomit a připustit, že to jde. To je krok číslo jedna. Tak! A teď už si to jen rozplánujte a můžete začít žít každý den svůj malý sen …
Konzultace, karty a odblokování budou tenhle týden v Jičíně a po telefonu. Až na ty odbloky, ty po telefonu neudělám :-) S Jičínem je spojená i terapie koněm. No a roční osobní horoskopy samozřejmě. Ty můžu dělat i na severnim pólu, když na to přijde ;-)
To vede k tomu, že se upínáme na cíl, který pak vidíme u ostatních, ale sami se k němu neodhodláme. Třeba hezká postava, nový auto, luxusní dovolená, šťastnej vztah a asi miliarda dalších možností. Prostě se nám do toho tak nějak nechce, protože je to na dlouho a jsme moc pohodlný a líný. Já teda určitě :-) Tak si furt nacházíme ty výmluvy a argumenty proč to či ono nemůžeme, ale podstata věci je furt stejná, pohodlnost a lenost. Nechceme ten zadek zvednout a jít udělat něco pro to, co chceme. Radši umejem okna a vygruntujem barák, protože to je jako pro dobro všech, celý rodiny, a my jsme naučený dělat většinou jen to, co musíme, co se po nás chce, ale ne to, co chceme my sami. Já tohle naštěstí vím, tak okna nemeju a negruntuju. A představte si, on to vždycky někdo udělá. Sice za peníze, ale udělá :-) Hlavně, že to nemusim dělat já :-) Ale zpátky k těm snům. Nevzdávejte se toho cíle, vize, představy. On ten čas furt plyne a s každou další minutou je váš cíl dál a dál. Ani se nevyplatí nad tím neustále přemýšlet, jestli už můžu, jestli je ten správnej čas, jestli na to mám dost peněz a tak. Důležitý je si uvědomit, že není jen ten cíl, ten jeden bod, to jedno dogma. Ale že je ta cesta, ten proces. Je to jako život. A ať chceme, nebo ne, cílem života je smrt. Jenže to není jen dvou bodech, tedy narození a smrti. Nejdůležitější je to, co je mezi tím. Ten život! A život je proces. Každej ten den, hodina, minuta, každej prožitek, zážitek, vjem, všechno. Život mi rozdělujem na určitá období. Roky, měsíce, týdny, dny, jaro, léto, podzim, zimu, dětství, dospělost, stáří… Všechno to, co se každej den děje, v podstatě směřuje jen k tý smrti. Takže by se teoreticky dalo říct, že všechno mezi narozením a smrtí, tedy celej život, je vlastně zbytečný, když to pak skončí takhle. Co se tady vlastně celou dobu snažim říct je to, že si ten cíl máte rozkouskovat. Rozdělit si ho na jednotlivý části, úseky, kroky. Tak třeba příklad ze života jo. Chcete zhubnout třeba 10 kilo. Už ta představa sama o sobě je strašná! Deset kilo fakt není málo. A ta dřina, to odřikání, toho času, a co když se to nepovede, bude to zbytečný, nevydržim to, bla bla bla, takhle tady můžem pokračovat do nekonečna. Hlavně by to mělo bejt tak maximálně za dva měsíce v cajku. Jenže to už dopředu víme, že to asi jako nebude. Takže se nám do toho nechce o to víc, je to zbytečný už předem. Jenže, když si tam dáme ten čas, třeba kilo nebo dvě za měsíc, už je to jiný. To už se dá a neni to tak nereálný. A co víc? Během toho měsíce, nebo dvou třeba změníme stravovací návyky, zvykneme si na nějaký pohyb, i třeba každodenní procházku. Takže další měsíce už pro nás nebudou představovat takovou dřinu a vopruz. Bude to mnohem snadnější! My budeme našemu cíli o kousek blíž a on sám už pro nás nebude jen nereálnou představou. Dává vám to smysl? Není to samozřejmě jen o hubnutí, tohle si můžete převézt na cokoli, po čem toužíte. Jde jen o to si to uvědomit a připustit, že to jde. To je krok číslo jedna. Tak! A teď už si to jen rozplánujte a můžete začít žít každý den svůj malý sen …
Konzultace, karty a odblokování budou tenhle týden v Jičíně a po telefonu. Až na ty odbloky, ty po telefonu neudělám :-) S Jičínem je spojená i terapie koněm. No a roční osobní horoskopy samozřejmě. Ty můžu dělat i na severnim pólu, když na to přijde ;-)

Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...