Šimon asi dva dny po tom, co jsem uklidila tu kuchyň, ráno přišel a něco hledal. Řikám mu, že to je v kuchyni v šupliku. A bylo tam toho mnohem víc!!! Chlapec přišel a povidá mi: “Mami, asi nebudeš ráda, ale v tom šupliku byla myš.” Tvl, já myslela, že mě jebne! Nejdřiv jsem si teda myslela, že kecá, protože kde by se tady vzala myš, že jo. Jenže jsme ji našli! Fakt tam byla. Chtěli jsme ji chytit, ale byla rychlejší. Pak už jsme ji nenašli. Jeli jsme do Jičína pro pastičku. A teď zase. Chtěla jsem pastičku takovou tu, jak to tu myš chytí, ale nic jí to neudělá. Abysme ji mohli pustit. Nechtěla jsem ji prostě zabít. Tak jsme to nastražili a nic. Vždycky, když někam odjedem, tak první, na co se jdem podivat pro příjezdu, je kuchyň a pastička. Nula. Až dneska jsme zaznamenali pokrok - zmizela návnada, ale past se nezavřela. OK, vylepšili jsme to a čekáme dál. Mám tady všechno daný v Ikea taškách nebo je to ve skříňce zadělaný v igelitech. Ale teď večer jsem šla dát péct maso na zítra a zjistila jsem, že ta … vlezla do další skříňky!!! To už jako nedávám. Neustále tady chodim, řikám jí i vesmíru, ať jde pryč, nebo ať si vleze do tý pasti. Tim chci říct, že dávám varování. Tohle si zapamatujte, protože to je důležitá věta. Varování dostává! Kvůli tomuhle poselství to tady píšu a vy kvůli tomu víte, že mám v kuchyni myš. Jak nechutný! Chápu vaše pohoršení, je to fakt hnus! No nic. Vyluxovala jsem to, vystříkala desinfekcí, vystěhovala a mám další prázdnou skříň. Sedla jsem si s kompem na gauč, že jdu psát, a najednou mi hlavou prolítla myšlenka, která mě teda napadla hned, ale opustila jsem ji, protože by pro tu myš znamenala smrt. Kočka. Napadlo mě, že si pučim od sousedky kočku. A dneska ta myšlenka měla i obraz. Představila jsem si tady tu kočku a mrtvou myš. A pak mi to došlo! Já nemám právo ji zabít. Někdo by mohl namítat, že ona je v mém prostředí, ale když se nad tím zamyslíte, člověk se v přírodě rozpíná mnohem víc. Mnohem víc těm zvířatům ukrajuje z jejich domovů a většinou dost násilně. Ona mi nic nedělá. Prostě sem asi omylem vlezla, tak je tady, no. Neleze mi na oči, jen mi tady dělá bordel a mně je nepříjemný ji tu mít. Ale ona neprudí, jen je. Z tý představy kočky a mrtvý myši šel takovej zvláštní klid. Dokonce možná i řád. Jako kdyby to fakt bylo v pořádku. Ty mi sem vlezeš, dostaneš varování, dokonce možnost odejít živá, ale když si nedáš říct, nedá se nic dělat, holka, přitvrdíme, protože ať se ti líbí nebo ne, tady bejt nemůžeš, to je přes čáru. Znovu podotýkám, že ta myš nedělá nic jinýho, než že je myší.
Tak. A teď se podívejte na tu kartu a zkuste se na situaci s myší podívat z pohledu člověka a Země. My se chováme hůř než myši. My totiž moc dobře víme, co děláme. My víme, že škodíme a přesto jdeme dál a dál. Nestačí nám to, co máme. Chceme víc a víc. Rozpínáme se, strkáme čumák tam, kam nám to vůbec nepřísluší, zůstává tu po nás jenom bordel, konzumujem a konzumujem, dokonce se i množíme jako myši. Podobnost čistě náhodná? Vůbec ne! Když vidim ty hovna, který po tý myši zůstanou, tu stopu, kterou po sobě nechá, je to fakt nechutný. Ale my děláme totéž. Bohužel v mnohem většim a horšim měřítku. Třešničkou na dortu v tomto porovnání je i fakt, že dostáváme varování. A to nikdo z nás nemůže popřít! Víme o nich!!! Slyšíme je, vidíme je, známe je, víme o tom, co děláme špatně a co bychom dělat vůbec neměli, ale nezměníme nic, jedem si vesele dál. Dyť co, pohoda ne. Nepřipouštíme si nic z toho, o čem se reálně ví, že se může stát, nebo se to dokonce stane. Planeta už není ve stavu, kdy může vysílat varovné signály. Zatím to pořád dělá, ale taky si všimněte, že jsou horší a horší. Situace graduje. A my nic, my dál konzumujem a chrlíme odpad a je nám úplně jedno, co se děje. Víte, to hovno od tý myši, je v podstatě součást přírody. To, co tady zůstává po nás, je zlo. Zabiják jménem odpad a další zabiják jménem dopad. Podřezáváme si větev sami pod sebou a přestože to víme, stále nic neděláme. Když jsem vyluxovala všechny ty pavouky, měla jsem vlastně takovej hezkej pocit. Byla to rovnováha a čisto. Jakoby se uvolnila nějaká energie. To samý jsem cítila, když mi hlavou prolítla ta představa kočky a mrtvý myši. Je to prostě přirozenej řád. Možná nevnímáte rozdíl v tom, že myš zabije pastička nebo kočka. Je to jedno, výsledek je smrt tak či tak. Ale když jdete hloub, rozdíl v tom je. To ale není to, co vám tim všim chci sdělit. Hlavní myšlenka, která z toho plyne je, že někdy je smrt tím nejlepším řešením k obnovení, nastolení pořádku, rovnováze. Někdy to prostě jinak nejde. A my si koledujem. My si kurva koledujem. Protože jsme horší, než ty myši. Jen se hezky podívejme do zrcadla Pravdy, jako je to na kartě. A chtějme ji vidět. Ještě vám chci říct jednu věc. Já jsem si hledala symboliku myši, když jsme ji tu objevili. Myš je mimo jiné o detailech. Všechno do detailu prozkoumá. Když zkoumáte do detailu, najdete další a další věci. Jakmile poznáte jedno, můžete začít poznávat druhé. A tak to jde pořád dál a dál. Detail je hloubka, poznávání souvislostí. Čím víc jdete hloub, tím víc víte. Ale doopravdy víte. V hloubce není teorie, v hloubce je život. Prozkoumávejte a zkoumejte a hlavně!, hlavně hleďte na to, ať je ta vaše cesta čistá! No, to mám ale vzácnou návštěvu, co :-)
Tak vám sem musim ještě něco napsat. Večer jsem dopsala horoskop a šla jsem spát. Děti chtěly být ještě vzhůru, tak tady zůstaly. A když jsem šla v noci na záchod, ozvalo se z pokojíčku: “Mami, ta myš už je venku. Chytla se do pastičky, tak jsem ji pustila.” Neni to nádhera? Naše malá návštěvnice vyslechla varování a získala tím svobodu. Myš splnila misi :-) A my, co uděláme my? Vyslechneme varování, nebo ne? Je to na nás. Vždycky máme volbu, a to i v případě, že nevolíme, protože i to je naše volba. Takže? U mě je to teď jasný, já jdu dezinfikovat kuchyň :-D
Konzultace, karty a odblokování budou tenhle týden v Praze. Tak se bát nemusíte, tam žádná myš není :-) Teda já doufám, že tady už taky nebude :-)
Ahoj :-) Dneska tady zveřejnim něco, co mi teda vůbec neni příjemný. Ale vemu to od začátku až sem, protože až když jsem vytáhla tu dnešní kartu, všechno mi do sebe hezky zapadlo. Proto to tady taky prásknu, jinak bych vám to samozřejmě vůbec neřekla :-) Už delší dobu tady řešim pavouky. Takový ty nohatý. Obecně je nesnášim, ale tyhle docela jdou. Nechtěla jsem je zabít, tak jsem tady furt chodila a řikala jim: “Neserte mě, koukejte se odstěhovat, ať vás nemusim likvidovat.” Výsledek? No samozřejmě jich tu bylo čím dál víc. Navíc teď, jak jsme skoro nebyli doma, to tady vzali za svý. Viděla jsem i ty jejich mladý, ale furt jsem si řikala, že je přece jen tak nezničim. No, a tenhle tejden to přišlo. Měla jsem uklízecí náladu. Nejdřív jsem komplet uklidila skříňky v kuchyni. To bylo najednou místa! Jakou já z toho měla radost! Pak přišla na řadu skříň. Další pecka! No a pak, pak došlo na pavouky. Vzala jsem lux a už to jelo. Kupodivu jich ani nebylo tolik. Jenže co se nestalo!
Šimon asi dva dny po tom, co jsem uklidila tu kuchyň, ráno přišel a něco hledal. Řikám mu, že to je v kuchyni v šupliku. A bylo tam toho mnohem víc!!! Chlapec přišel a povidá mi: “Mami, asi nebudeš ráda, ale v tom šupliku byla myš.” Tvl, já myslela, že mě jebne! Nejdřiv jsem si teda myslela, že kecá, protože kde by se tady vzala myš, že jo. Jenže jsme ji našli! Fakt tam byla. Chtěli jsme ji chytit, ale byla rychlejší. Pak už jsme ji nenašli. Jeli jsme do Jičína pro pastičku. A teď zase. Chtěla jsem pastičku takovou tu, jak to tu myš chytí, ale nic jí to neudělá. Abysme ji mohli pustit. Nechtěla jsem ji prostě zabít. Tak jsme to nastražili a nic. Vždycky, když někam odjedem, tak první, na co se jdem podivat pro příjezdu, je kuchyň a pastička. Nula. Až dneska jsme zaznamenali pokrok - zmizela návnada, ale past se nezavřela. OK, vylepšili jsme to a čekáme dál. Mám tady všechno daný v Ikea taškách nebo je to ve skříňce zadělaný v igelitech. Ale teď večer jsem šla dát péct maso na zítra a zjistila jsem, že ta … vlezla do další skříňky!!! To už jako nedávám. Neustále tady chodim, řikám jí i vesmíru, ať jde pryč, nebo ať si vleze do tý pasti. Tim chci říct, že dávám varování. Tohle si zapamatujte, protože to je důležitá věta. Varování dostává! Kvůli tomuhle poselství to tady píšu a vy kvůli tomu víte, že mám v kuchyni myš. Jak nechutný! Chápu vaše pohoršení, je to fakt hnus! No nic. Vyluxovala jsem to, vystříkala desinfekcí, vystěhovala a mám další prázdnou skříň. Sedla jsem si s kompem na gauč, že jdu psát, a najednou mi hlavou prolítla myšlenka, která mě teda napadla hned, ale opustila jsem ji, protože by pro tu myš znamenala smrt. Kočka. Napadlo mě, že si pučim od sousedky kočku. A dneska ta myšlenka měla i obraz. Představila jsem si tady tu kočku a mrtvou myš. A pak mi to došlo! Já nemám právo ji zabít. Někdo by mohl namítat, že ona je v mém prostředí, ale když se nad tím zamyslíte, člověk se v přírodě rozpíná mnohem víc. Mnohem víc těm zvířatům ukrajuje z jejich domovů a většinou dost násilně. Ona mi nic nedělá. Prostě sem asi omylem vlezla, tak je tady, no. Neleze mi na oči, jen mi tady dělá bordel a mně je nepříjemný ji tu mít. Ale ona neprudí, jen je. Z tý představy kočky a mrtvý myši šel takovej zvláštní klid. Dokonce možná i řád. Jako kdyby to fakt bylo v pořádku. Ty mi sem vlezeš, dostaneš varování, dokonce možnost odejít živá, ale když si nedáš říct, nedá se nic dělat, holka, přitvrdíme, protože ať se ti líbí nebo ne, tady bejt nemůžeš, to je přes čáru. Znovu podotýkám, že ta myš nedělá nic jinýho, než že je myší.
Tak. A teď se podívejte na tu kartu a zkuste se na situaci s myší podívat z pohledu člověka a Země. My se chováme hůř než myši. My totiž moc dobře víme, co děláme. My víme, že škodíme a přesto jdeme dál a dál. Nestačí nám to, co máme. Chceme víc a víc. Rozpínáme se, strkáme čumák tam, kam nám to vůbec nepřísluší, zůstává tu po nás jenom bordel, konzumujem a konzumujem, dokonce se i množíme jako myši. Podobnost čistě náhodná? Vůbec ne! Když vidim ty hovna, který po tý myši zůstanou, tu stopu, kterou po sobě nechá, je to fakt nechutný. Ale my děláme totéž. Bohužel v mnohem většim a horšim měřítku. Třešničkou na dortu v tomto porovnání je i fakt, že dostáváme varování. A to nikdo z nás nemůže popřít! Víme o nich!!! Slyšíme je, vidíme je, známe je, víme o tom, co děláme špatně a co bychom dělat vůbec neměli, ale nezměníme nic, jedem si vesele dál. Dyť co, pohoda ne. Nepřipouštíme si nic z toho, o čem se reálně ví, že se může stát, nebo se to dokonce stane. Planeta už není ve stavu, kdy může vysílat varovné signály. Zatím to pořád dělá, ale taky si všimněte, že jsou horší a horší. Situace graduje. A my nic, my dál konzumujem a chrlíme odpad a je nám úplně jedno, co se děje. Víte, to hovno od tý myši, je v podstatě součást přírody. To, co tady zůstává po nás, je zlo. Zabiják jménem odpad a další zabiják jménem dopad. Podřezáváme si větev sami pod sebou a přestože to víme, stále nic neděláme. Když jsem vyluxovala všechny ty pavouky, měla jsem vlastně takovej hezkej pocit. Byla to rovnováha a čisto. Jakoby se uvolnila nějaká energie. To samý jsem cítila, když mi hlavou prolítla ta představa kočky a mrtvý myši. Je to prostě přirozenej řád. Možná nevnímáte rozdíl v tom, že myš zabije pastička nebo kočka. Je to jedno, výsledek je smrt tak či tak. Ale když jdete hloub, rozdíl v tom je. To ale není to, co vám tim všim chci sdělit. Hlavní myšlenka, která z toho plyne je, že někdy je smrt tím nejlepším řešením k obnovení, nastolení pořádku, rovnováze. Někdy to prostě jinak nejde. A my si koledujem. My si kurva koledujem. Protože jsme horší, než ty myši. Jen se hezky podívejme do zrcadla Pravdy, jako je to na kartě. A chtějme ji vidět. Ještě vám chci říct jednu věc. Já jsem si hledala symboliku myši, když jsme ji tu objevili. Myš je mimo jiné o detailech. Všechno do detailu prozkoumá. Když zkoumáte do detailu, najdete další a další věci. Jakmile poznáte jedno, můžete začít poznávat druhé. A tak to jde pořád dál a dál. Detail je hloubka, poznávání souvislostí. Čím víc jdete hloub, tím víc víte. Ale doopravdy víte. V hloubce není teorie, v hloubce je život. Prozkoumávejte a zkoumejte a hlavně!, hlavně hleďte na to, ať je ta vaše cesta čistá! No, to mám ale vzácnou návštěvu, co :-)
Tak vám sem musim ještě něco napsat. Večer jsem dopsala horoskop a šla jsem spát. Děti chtěly být ještě vzhůru, tak tady zůstaly. A když jsem šla v noci na záchod, ozvalo se z pokojíčku: “Mami, ta myš už je venku. Chytla se do pastičky, tak jsem ji pustila.” Neni to nádhera? Naše malá návštěvnice vyslechla varování a získala tím svobodu. Myš splnila misi :-) A my, co uděláme my? Vyslechneme varování, nebo ne? Je to na nás. Vždycky máme volbu, a to i v případě, že nevolíme, protože i to je naše volba. Takže? U mě je to teď jasný, já jdu dezinfikovat kuchyň :-D
Konzultace, karty a odblokování budou tenhle týden v Praze. Tak se bát nemusíte, tam žádná myš není :-) Teda já doufám, že tady už taky nebude :-)
Šimon asi dva dny po tom, co jsem uklidila tu kuchyň, ráno přišel a něco hledal. Řikám mu, že to je v kuchyni v šupliku. A bylo tam toho mnohem víc!!! Chlapec přišel a povidá mi: “Mami, asi nebudeš ráda, ale v tom šupliku byla myš.” Tvl, já myslela, že mě jebne! Nejdřiv jsem si teda myslela, že kecá, protože kde by se tady vzala myš, že jo. Jenže jsme ji našli! Fakt tam byla. Chtěli jsme ji chytit, ale byla rychlejší. Pak už jsme ji nenašli. Jeli jsme do Jičína pro pastičku. A teď zase. Chtěla jsem pastičku takovou tu, jak to tu myš chytí, ale nic jí to neudělá. Abysme ji mohli pustit. Nechtěla jsem ji prostě zabít. Tak jsme to nastražili a nic. Vždycky, když někam odjedem, tak první, na co se jdem podivat pro příjezdu, je kuchyň a pastička. Nula. Až dneska jsme zaznamenali pokrok - zmizela návnada, ale past se nezavřela. OK, vylepšili jsme to a čekáme dál. Mám tady všechno daný v Ikea taškách nebo je to ve skříňce zadělaný v igelitech. Ale teď večer jsem šla dát péct maso na zítra a zjistila jsem, že ta … vlezla do další skříňky!!! To už jako nedávám. Neustále tady chodim, řikám jí i vesmíru, ať jde pryč, nebo ať si vleze do tý pasti. Tim chci říct, že dávám varování. Tohle si zapamatujte, protože to je důležitá věta. Varování dostává! Kvůli tomuhle poselství to tady píšu a vy kvůli tomu víte, že mám v kuchyni myš. Jak nechutný! Chápu vaše pohoršení, je to fakt hnus! No nic. Vyluxovala jsem to, vystříkala desinfekcí, vystěhovala a mám další prázdnou skříň. Sedla jsem si s kompem na gauč, že jdu psát, a najednou mi hlavou prolítla myšlenka, která mě teda napadla hned, ale opustila jsem ji, protože by pro tu myš znamenala smrt. Kočka. Napadlo mě, že si pučim od sousedky kočku. A dneska ta myšlenka měla i obraz. Představila jsem si tady tu kočku a mrtvou myš. A pak mi to došlo! Já nemám právo ji zabít. Někdo by mohl namítat, že ona je v mém prostředí, ale když se nad tím zamyslíte, člověk se v přírodě rozpíná mnohem víc. Mnohem víc těm zvířatům ukrajuje z jejich domovů a většinou dost násilně. Ona mi nic nedělá. Prostě sem asi omylem vlezla, tak je tady, no. Neleze mi na oči, jen mi tady dělá bordel a mně je nepříjemný ji tu mít. Ale ona neprudí, jen je. Z tý představy kočky a mrtvý myši šel takovej zvláštní klid. Dokonce možná i řád. Jako kdyby to fakt bylo v pořádku. Ty mi sem vlezeš, dostaneš varování, dokonce možnost odejít živá, ale když si nedáš říct, nedá se nic dělat, holka, přitvrdíme, protože ať se ti líbí nebo ne, tady bejt nemůžeš, to je přes čáru. Znovu podotýkám, že ta myš nedělá nic jinýho, než že je myší.
Tak. A teď se podívejte na tu kartu a zkuste se na situaci s myší podívat z pohledu člověka a Země. My se chováme hůř než myši. My totiž moc dobře víme, co děláme. My víme, že škodíme a přesto jdeme dál a dál. Nestačí nám to, co máme. Chceme víc a víc. Rozpínáme se, strkáme čumák tam, kam nám to vůbec nepřísluší, zůstává tu po nás jenom bordel, konzumujem a konzumujem, dokonce se i množíme jako myši. Podobnost čistě náhodná? Vůbec ne! Když vidim ty hovna, který po tý myši zůstanou, tu stopu, kterou po sobě nechá, je to fakt nechutný. Ale my děláme totéž. Bohužel v mnohem většim a horšim měřítku. Třešničkou na dortu v tomto porovnání je i fakt, že dostáváme varování. A to nikdo z nás nemůže popřít! Víme o nich!!! Slyšíme je, vidíme je, známe je, víme o tom, co děláme špatně a co bychom dělat vůbec neměli, ale nezměníme nic, jedem si vesele dál. Dyť co, pohoda ne. Nepřipouštíme si nic z toho, o čem se reálně ví, že se může stát, nebo se to dokonce stane. Planeta už není ve stavu, kdy může vysílat varovné signály. Zatím to pořád dělá, ale taky si všimněte, že jsou horší a horší. Situace graduje. A my nic, my dál konzumujem a chrlíme odpad a je nám úplně jedno, co se děje. Víte, to hovno od tý myši, je v podstatě součást přírody. To, co tady zůstává po nás, je zlo. Zabiják jménem odpad a další zabiják jménem dopad. Podřezáváme si větev sami pod sebou a přestože to víme, stále nic neděláme. Když jsem vyluxovala všechny ty pavouky, měla jsem vlastně takovej hezkej pocit. Byla to rovnováha a čisto. Jakoby se uvolnila nějaká energie. To samý jsem cítila, když mi hlavou prolítla ta představa kočky a mrtvý myši. Je to prostě přirozenej řád. Možná nevnímáte rozdíl v tom, že myš zabije pastička nebo kočka. Je to jedno, výsledek je smrt tak či tak. Ale když jdete hloub, rozdíl v tom je. To ale není to, co vám tim všim chci sdělit. Hlavní myšlenka, která z toho plyne je, že někdy je smrt tím nejlepším řešením k obnovení, nastolení pořádku, rovnováze. Někdy to prostě jinak nejde. A my si koledujem. My si kurva koledujem. Protože jsme horší, než ty myši. Jen se hezky podívejme do zrcadla Pravdy, jako je to na kartě. A chtějme ji vidět. Ještě vám chci říct jednu věc. Já jsem si hledala symboliku myši, když jsme ji tu objevili. Myš je mimo jiné o detailech. Všechno do detailu prozkoumá. Když zkoumáte do detailu, najdete další a další věci. Jakmile poznáte jedno, můžete začít poznávat druhé. A tak to jde pořád dál a dál. Detail je hloubka, poznávání souvislostí. Čím víc jdete hloub, tím víc víte. Ale doopravdy víte. V hloubce není teorie, v hloubce je život. Prozkoumávejte a zkoumejte a hlavně!, hlavně hleďte na to, ať je ta vaše cesta čistá! No, to mám ale vzácnou návštěvu, co :-)
Tak vám sem musim ještě něco napsat. Večer jsem dopsala horoskop a šla jsem spát. Děti chtěly být ještě vzhůru, tak tady zůstaly. A když jsem šla v noci na záchod, ozvalo se z pokojíčku: “Mami, ta myš už je venku. Chytla se do pastičky, tak jsem ji pustila.” Neni to nádhera? Naše malá návštěvnice vyslechla varování a získala tím svobodu. Myš splnila misi :-) A my, co uděláme my? Vyslechneme varování, nebo ne? Je to na nás. Vždycky máme volbu, a to i v případě, že nevolíme, protože i to je naše volba. Takže? U mě je to teď jasný, já jdu dezinfikovat kuchyň :-D
Konzultace, karty a odblokování budou tenhle týden v Praze. Tak se bát nemusíte, tam žádná myš není :-) Teda já doufám, že tady už taky nebude :-)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...