Trochu mi to spíná. Ta karta je totiž o klidu. O totálním vnitřním klidu a o tom, že ať se děje co se děje, máme si ho zachovat. To se jí to kecá, co? :-D Ale něco na tom je. Musíme si prostě uvědomit, že nám nic neuteče, že všechen ten tlak, kterej kolem nás je, nebo teda spíš v nás, si vytváříme jen my sami v sobě. My máme pocit, že musíme mít všechno hotový, že včera bylo pozdě, kolik toho ještě musíme udělat, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, nebo jako třeba já, že to chci všechno stihnout, než se všichni vrátěj. Mamiiii! Teď se mi úplně vybavilo to tvoje: “Dělej si tady co chceš, ale než přijdu z práce, bude tady uklizeno!” Pamatuju si, jak jsem vždycky ve třičtvrtě na čtyři začala kmitat jak blázen, aby bylo všechno, jak má. Ale do tý doby jsem si užívala ten bordel, kterej jsem tam mohla mít. Rozházený hadry tak, jak jsem je zahodila, když jsem přišla ze školy, neumytý nádobí, batoh hozenej hned za dveřma a já v klidu a v pohodě vohulenou hudbu na plný koule, že byla slyšet až v Jičíně na náměstí a buď jsem zpívala, nebo seděla v kuchyni a dávala si cígo. To jsem mohla, o tom máma věděla :-) Tak děkuju, že jsem teď, po dvaceti letech mohla uvědomit, že už nemusim mít všechno hotový, než se někdo vrátí domu. Uf! Mami, tohle samozřejmě nebyla výčitka, jen jsem dva dny sama doma, tak se potřebuju vyventilovat, pač to nemám komu říct, že. Dva dny jen v kuse vyrábim mlíko. Se divim, že jsem ještě schopná napsat souvislou větu. O obsahu nemluvim, to je jiná věc :-D Takže ten klid, přátelé, ten je hrozně důležitej. Nejdůležitější. Já si to uvědomuju čím dál víc, jak tady tak chodim, koiim a nosim. Nic jinýho moc nemůžu. Ono se fakt nic nestane, když všechno nezvládnem. Přestaňme si pořád dokola dávat všemožný limity. Omezujeme tím nejvíc sami sebe, ovšem “pro dobro” těch ostatních. Tak se domluvíme na jedný věci jo? Končíme s tim! Teď a hned. A ty ostatní můžem hezky zapojit. Nemusí přece každej přijít k hotovýmu. Víte, je nás tady na tom světe strašně moc. Takže je logický, že fakt ale doopravdy nemusíme všechno zvládnout sami. Můžeme požádat o pomoc. To se přece taky řiká, ne? Jsme lidi, máme si pomáhat :-) To ale znamená, že ne že budem my pomáhat všem, ale že si taky pomoc necháme. Tak. To stačí, jdu rychle na ta znamení, než se prcek vzbudí.
Ještě konzultace, tak tenhle týden Jičín, takže karty po telefonu, karty v Jičíně, terapie koněm a osobní horoskopy.
Ahoj :-) Tak dneska to musíme vzít hopem. Nebo rychle, jak chcete. Jsem snad po sto letech sama doma a chtěla jsem si to užít. Tamarka je teda samozřejmě se mnou. Děti jsou u tatínka a Ondra jel na kola. Tak jsem si říkala, jak si to s Taminkou užijem, jak udělám očistnej rituál baráku, nějaký meditace, uklidim taky konečně, pojedem k mamce na chatu. Na chatě jsme teda byly. Jenže se brouček celou noc budila a brečela, takže ráno doktorka a teď jsme doma s nějakou virózou. A jak je nemocná, tak se ode mě nehne ani na krok, furt chce nosit a kojit. Spaní má taky slabý, takže i když přes den spí, ležim u ní a ona si dudá. Tvl teď koukám, co jsem toho napsala. Sorry, vás tohle určitě nezajímá, ale mazat to nebudu, aspoň to vypadá, že je toho textu hodně :-D No takže tak u nás a jdeme skoro rovnou na věc :-)
Trochu mi to spíná. Ta karta je totiž o klidu. O totálním vnitřním klidu a o tom, že ať se děje co se děje, máme si ho zachovat. To se jí to kecá, co? :-D Ale něco na tom je. Musíme si prostě uvědomit, že nám nic neuteče, že všechen ten tlak, kterej kolem nás je, nebo teda spíš v nás, si vytváříme jen my sami v sobě. My máme pocit, že musíme mít všechno hotový, že včera bylo pozdě, kolik toho ještě musíme udělat, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, nebo jako třeba já, že to chci všechno stihnout, než se všichni vrátěj. Mamiiii! Teď se mi úplně vybavilo to tvoje: “Dělej si tady co chceš, ale než přijdu z práce, bude tady uklizeno!” Pamatuju si, jak jsem vždycky ve třičtvrtě na čtyři začala kmitat jak blázen, aby bylo všechno, jak má. Ale do tý doby jsem si užívala ten bordel, kterej jsem tam mohla mít. Rozházený hadry tak, jak jsem je zahodila, když jsem přišla ze školy, neumytý nádobí, batoh hozenej hned za dveřma a já v klidu a v pohodě vohulenou hudbu na plný koule, že byla slyšet až v Jičíně na náměstí a buď jsem zpívala, nebo seděla v kuchyni a dávala si cígo. To jsem mohla, o tom máma věděla :-) Tak děkuju, že jsem teď, po dvaceti letech mohla uvědomit, že už nemusim mít všechno hotový, než se někdo vrátí domu. Uf! Mami, tohle samozřejmě nebyla výčitka, jen jsem dva dny sama doma, tak se potřebuju vyventilovat, pač to nemám komu říct, že. Dva dny jen v kuse vyrábim mlíko. Se divim, že jsem ještě schopná napsat souvislou větu. O obsahu nemluvim, to je jiná věc :-D Takže ten klid, přátelé, ten je hrozně důležitej. Nejdůležitější. Já si to uvědomuju čím dál víc, jak tady tak chodim, koiim a nosim. Nic jinýho moc nemůžu. Ono se fakt nic nestane, když všechno nezvládnem. Přestaňme si pořád dokola dávat všemožný limity. Omezujeme tím nejvíc sami sebe, ovšem “pro dobro” těch ostatních. Tak se domluvíme na jedný věci jo? Končíme s tim! Teď a hned. A ty ostatní můžem hezky zapojit. Nemusí přece každej přijít k hotovýmu. Víte, je nás tady na tom světe strašně moc. Takže je logický, že fakt ale doopravdy nemusíme všechno zvládnout sami. Můžeme požádat o pomoc. To se přece taky řiká, ne? Jsme lidi, máme si pomáhat :-) To ale znamená, že ne že budem my pomáhat všem, ale že si taky pomoc necháme. Tak. To stačí, jdu rychle na ta znamení, než se prcek vzbudí.
Ještě konzultace, tak tenhle týden Jičín, takže karty po telefonu, karty v Jičíně, terapie koněm a osobní horoskopy.
Trochu mi to spíná. Ta karta je totiž o klidu. O totálním vnitřním klidu a o tom, že ať se děje co se děje, máme si ho zachovat. To se jí to kecá, co? :-D Ale něco na tom je. Musíme si prostě uvědomit, že nám nic neuteče, že všechen ten tlak, kterej kolem nás je, nebo teda spíš v nás, si vytváříme jen my sami v sobě. My máme pocit, že musíme mít všechno hotový, že včera bylo pozdě, kolik toho ještě musíme udělat, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, nebo jako třeba já, že to chci všechno stihnout, než se všichni vrátěj. Mamiiii! Teď se mi úplně vybavilo to tvoje: “Dělej si tady co chceš, ale než přijdu z práce, bude tady uklizeno!” Pamatuju si, jak jsem vždycky ve třičtvrtě na čtyři začala kmitat jak blázen, aby bylo všechno, jak má. Ale do tý doby jsem si užívala ten bordel, kterej jsem tam mohla mít. Rozházený hadry tak, jak jsem je zahodila, když jsem přišla ze školy, neumytý nádobí, batoh hozenej hned za dveřma a já v klidu a v pohodě vohulenou hudbu na plný koule, že byla slyšet až v Jičíně na náměstí a buď jsem zpívala, nebo seděla v kuchyni a dávala si cígo. To jsem mohla, o tom máma věděla :-) Tak děkuju, že jsem teď, po dvaceti letech mohla uvědomit, že už nemusim mít všechno hotový, než se někdo vrátí domu. Uf! Mami, tohle samozřejmě nebyla výčitka, jen jsem dva dny sama doma, tak se potřebuju vyventilovat, pač to nemám komu říct, že. Dva dny jen v kuse vyrábim mlíko. Se divim, že jsem ještě schopná napsat souvislou větu. O obsahu nemluvim, to je jiná věc :-D Takže ten klid, přátelé, ten je hrozně důležitej. Nejdůležitější. Já si to uvědomuju čím dál víc, jak tady tak chodim, koiim a nosim. Nic jinýho moc nemůžu. Ono se fakt nic nestane, když všechno nezvládnem. Přestaňme si pořád dokola dávat všemožný limity. Omezujeme tím nejvíc sami sebe, ovšem “pro dobro” těch ostatních. Tak se domluvíme na jedný věci jo? Končíme s tim! Teď a hned. A ty ostatní můžem hezky zapojit. Nemusí přece každej přijít k hotovýmu. Víte, je nás tady na tom světe strašně moc. Takže je logický, že fakt ale doopravdy nemusíme všechno zvládnout sami. Můžeme požádat o pomoc. To se přece taky řiká, ne? Jsme lidi, máme si pomáhat :-) To ale znamená, že ne že budem my pomáhat všem, ale že si taky pomoc necháme. Tak. To stačí, jdu rychle na ta znamení, než se prcek vzbudí.
Ještě konzultace, tak tenhle týden Jičín, takže karty po telefonu, karty v Jičíně, terapie koněm a osobní horoskopy.

Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...