Až mi z toho vylejzají nějaký rituály! Rituály máme všichni. Dokonce jsem se dočetla, že z psychologického hlediska je rituálem každé chování člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech. Takže kafe, cigáro nebo obojí :-) To jen potvrzuje, že se rituálům věnujeme všichni, ať už vědomě, nebo nevědomě. Ale! Co kdybychom si teď všichni do svýho života začlenili nějakej novej rituál? Každej ten svuj, jak kdo chce, co kdo chce, co koho napadne. Jde o to si ulevit, vypnout, osvobodit se. Odevzdat všechno, co v nás je, co nás třeba trápí, tíží, nebo naopak i to, co nám dělá radost, co nás těší, co nás naplňuje. V podstatě když to tak shrnu, jde o to se projevit a projevit tím pádem všechno, co v nás v tu chvíli je. Ona totiž sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost. To samozřejmě všichni víme, jen je občas potřeba si to připomenout, protože taky přece opakování matka moudrosti :-) Většina z nás to ale dělá tak, že svoje starosti i radosti sdílí s ostatními lidmi. OK. Ale pojďme se teď posunout o levl vejš. Pojďme všechno, co v nás je, sdílet s tím nejvyšším. Pojďme to sdílet přímo s vesmírem. Je jedno, jestli u toho budete sami, nebo vás bude víc, jde o to, abyste si prošli tou, řekněme, očistou. Něco jako sprcha nebo koupel. Taky jste rádi, když se zebe večer všechno smejete, než jdete spát. Máte voňavý mejdlo, pak se namažete voňavym krémečkem a zalezete do voňavý postele. Nebo se sprchujete ráno, začínáte den svěže a čistě. Každej to má jinak. Jde ale o to, že se všichni staráme o ten zevnějšek. Ale co naše nitro? To nic. O to se nikdo nestará, to nikdo večer nevyčistí, nic z něj nesmeje. Naše nitro je takovej odpaďák nebo spíš možná skládka. Naházíme tam všechno a necháme to tam hnít. Všechny emoce, zážitky, prožitky, všechno, co se v nás odehrává. Korunu tomu nasadíme “kvalitním jídlem a pitím” a ve svý podstatě nakonec i tim voňavym mejdlem a krémem, který nám sice hezky voněj, ale pro tělo zase až tak dobrý nebudou :-) Hele, to jen pro uvědomění si toho stavu, mažte na sebe, co chcete, já teď paradoxně taky sedim v kosmeťáku a dělaj mi gelový nehty :-D Jde prostě o to ze sebe všechno dostat. Vyčistit se zevnitř.
Čím dál tím víc na mě v souvislosti s tím vyskakuje ta svoboda. Jak je pro nás hrozně důležitá. Vymanit se ze všech vlivů, nánosů, pout, křivd, a tohle všechno jsou věci, který jsou schovaný uvnitř nás. Prostě buďte v kontaktu se sebou a svým tělem. Měla jsem tu dneska na odblokování jednu pani. Jistě chápete, že to nebyla náhoda :-D Chytrá ženská, inženýrka ekonomie. Problém byl v tom, že byla furt v hlavě. Furt. A jako bonus naprosto orientovaná na vnější svět, na svoje okolí. Odblokování se jí projevovalo hlavně na těle. Ramena, šíje, ruce a pak měla pocit, že nemůže polknout a špatně se jí dýchalo. Prošly jsme ty jednotlivý části těla a každý zvlášť se ptala, co právě ona potřebuje. Ramena potřebovala setřást zátěž, šíje potřebovala protáhnout. Nejvíc jsme se zasekly na hrudi, kde měla černou díru a pořád to tam tlačilo a pálilo. Musela říkat věty jako: “Dělám a říkám to, co chci., Můžu.”, a tak. Ty právě způsobovaly to pálení. Zkrátim to, nakonec se všechno povedlo odstranit a nastal jen pocit klidu. Chvíli jsem ji v tom nechala, ať si ho užije a zažije, ale vzápětí z ní vylezlo, že už se jí tam zase tlačí myšlenka, jak to bude dělat až bude doma nebo v práci. Tak znova. Zase jí to začalo tlačit na ramena. “Zeptejte se jich, co chtěj,” řikám jí. Odpověď? “Klid.” Zase nastala úleva. Opakovalo se to několikrát, vždycky v jiný části těla. A já jsem chápala proč. Její tělo KONEČNĚ dostalo šanci s ní mluvit. Konečně na něj reagovala. Konečně ho cítila. Chtělo, aby si to zažila, aby si to pamatovala a aby jí došlo, že už to takhle má dělat pořád. Prostě od teď vždycky, když nebude v klidu, tělo jí dá signál a ona se bude ptát té dané části těla, co ona právě v tu chvíli potřebuje a tím se stoprocentně dostane z mysli do těla hned a nepotřebuje k tomu žádný složitý techniky. Když jsme tady na konci seděly a už se jen tak bavily, říkala mi, že úplně cejtí, jak jí z krku opadávaj všechny ty nastřádaný věci a pouta a že už konečně chápe to, co jí všichni asi rok říkali - že je pořád v mysli a vůbec ne v těle. Pro mě byl tenhle odblok taky zvláštní, ještě nikdy se mi nestalo, že by tělo takhle učilo komunikovat. Píšu vám to proto, že se mi v průběhu toho odblokování vybavil dnešní horoskop o vnitřní očistě těla. Paní odešla s novým rituálem, který ji naučilo její vlastní tělo. Třeba to pomůže i někomu z vás. Je to ten nejjednodušší způsob, jak se sebou komunikovat, jak si porozumět. A výsledek? Svoboda přece. Svoboda. Vesmír ví. Vždycky ví. A když ví on, tak vy zaručeně taky. Jen se nesmíte bát se zeptat. A nejlíp sebe ;-)
Ahoj :-) Tak já vám dneska píšu horoskop na pedikúře :-) Je to jako super, ale strašně to lechtá :-D Mám teď trochu blázinec a přiznám se, že i trochu starosti, tak jsem ráda, že tady můžu vypnout, sedět si v tom křesle a jen tak si psát. Ještě přemejšlim, jestli mám nějakou historku, kterou bych vás oblažila, ale nic mě nenapadá, tak jdu rovnou na kartu. Je zvláštní, ta karta :-) Taková svobodná a odevzdávající.
Až mi z toho vylejzají nějaký rituály! Rituály máme všichni. Dokonce jsem se dočetla, že z psychologického hlediska je rituálem každé chování člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech. Takže kafe, cigáro nebo obojí :-) To jen potvrzuje, že se rituálům věnujeme všichni, ať už vědomě, nebo nevědomě. Ale! Co kdybychom si teď všichni do svýho života začlenili nějakej novej rituál? Každej ten svuj, jak kdo chce, co kdo chce, co koho napadne. Jde o to si ulevit, vypnout, osvobodit se. Odevzdat všechno, co v nás je, co nás třeba trápí, tíží, nebo naopak i to, co nám dělá radost, co nás těší, co nás naplňuje. V podstatě když to tak shrnu, jde o to se projevit a projevit tím pádem všechno, co v nás v tu chvíli je. Ona totiž sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost. To samozřejmě všichni víme, jen je občas potřeba si to připomenout, protože taky přece opakování matka moudrosti :-) Většina z nás to ale dělá tak, že svoje starosti i radosti sdílí s ostatními lidmi. OK. Ale pojďme se teď posunout o levl vejš. Pojďme všechno, co v nás je, sdílet s tím nejvyšším. Pojďme to sdílet přímo s vesmírem. Je jedno, jestli u toho budete sami, nebo vás bude víc, jde o to, abyste si prošli tou, řekněme, očistou. Něco jako sprcha nebo koupel. Taky jste rádi, když se zebe večer všechno smejete, než jdete spát. Máte voňavý mejdlo, pak se namažete voňavym krémečkem a zalezete do voňavý postele. Nebo se sprchujete ráno, začínáte den svěže a čistě. Každej to má jinak. Jde ale o to, že se všichni staráme o ten zevnějšek. Ale co naše nitro? To nic. O to se nikdo nestará, to nikdo večer nevyčistí, nic z něj nesmeje. Naše nitro je takovej odpaďák nebo spíš možná skládka. Naházíme tam všechno a necháme to tam hnít. Všechny emoce, zážitky, prožitky, všechno, co se v nás odehrává. Korunu tomu nasadíme “kvalitním jídlem a pitím” a ve svý podstatě nakonec i tim voňavym mejdlem a krémem, který nám sice hezky voněj, ale pro tělo zase až tak dobrý nebudou :-) Hele, to jen pro uvědomění si toho stavu, mažte na sebe, co chcete, já teď paradoxně taky sedim v kosmeťáku a dělaj mi gelový nehty :-D Jde prostě o to ze sebe všechno dostat. Vyčistit se zevnitř.
Čím dál tím víc na mě v souvislosti s tím vyskakuje ta svoboda. Jak je pro nás hrozně důležitá. Vymanit se ze všech vlivů, nánosů, pout, křivd, a tohle všechno jsou věci, který jsou schovaný uvnitř nás. Prostě buďte v kontaktu se sebou a svým tělem. Měla jsem tu dneska na odblokování jednu pani. Jistě chápete, že to nebyla náhoda :-D Chytrá ženská, inženýrka ekonomie. Problém byl v tom, že byla furt v hlavě. Furt. A jako bonus naprosto orientovaná na vnější svět, na svoje okolí. Odblokování se jí projevovalo hlavně na těle. Ramena, šíje, ruce a pak měla pocit, že nemůže polknout a špatně se jí dýchalo. Prošly jsme ty jednotlivý části těla a každý zvlášť se ptala, co právě ona potřebuje. Ramena potřebovala setřást zátěž, šíje potřebovala protáhnout. Nejvíc jsme se zasekly na hrudi, kde měla černou díru a pořád to tam tlačilo a pálilo. Musela říkat věty jako: “Dělám a říkám to, co chci., Můžu.”, a tak. Ty právě způsobovaly to pálení. Zkrátim to, nakonec se všechno povedlo odstranit a nastal jen pocit klidu. Chvíli jsem ji v tom nechala, ať si ho užije a zažije, ale vzápětí z ní vylezlo, že už se jí tam zase tlačí myšlenka, jak to bude dělat až bude doma nebo v práci. Tak znova. Zase jí to začalo tlačit na ramena. “Zeptejte se jich, co chtěj,” řikám jí. Odpověď? “Klid.” Zase nastala úleva. Opakovalo se to několikrát, vždycky v jiný části těla. A já jsem chápala proč. Její tělo KONEČNĚ dostalo šanci s ní mluvit. Konečně na něj reagovala. Konečně ho cítila. Chtělo, aby si to zažila, aby si to pamatovala a aby jí došlo, že už to takhle má dělat pořád. Prostě od teď vždycky, když nebude v klidu, tělo jí dá signál a ona se bude ptát té dané části těla, co ona právě v tu chvíli potřebuje a tím se stoprocentně dostane z mysli do těla hned a nepotřebuje k tomu žádný složitý techniky. Když jsme tady na konci seděly a už se jen tak bavily, říkala mi, že úplně cejtí, jak jí z krku opadávaj všechny ty nastřádaný věci a pouta a že už konečně chápe to, co jí všichni asi rok říkali - že je pořád v mysli a vůbec ne v těle. Pro mě byl tenhle odblok taky zvláštní, ještě nikdy se mi nestalo, že by tělo takhle učilo komunikovat. Píšu vám to proto, že se mi v průběhu toho odblokování vybavil dnešní horoskop o vnitřní očistě těla. Paní odešla s novým rituálem, který ji naučilo její vlastní tělo. Třeba to pomůže i někomu z vás. Je to ten nejjednodušší způsob, jak se sebou komunikovat, jak si porozumět. A výsledek? Svoboda přece. Svoboda. Vesmír ví. Vždycky ví. A když ví on, tak vy zaručeně taky. Jen se nesmíte bát se zeptat. A nejlíp sebe ;-)
Až mi z toho vylejzají nějaký rituály! Rituály máme všichni. Dokonce jsem se dočetla, že z psychologického hlediska je rituálem každé chování člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech. Takže kafe, cigáro nebo obojí :-) To jen potvrzuje, že se rituálům věnujeme všichni, ať už vědomě, nebo nevědomě. Ale! Co kdybychom si teď všichni do svýho života začlenili nějakej novej rituál? Každej ten svuj, jak kdo chce, co kdo chce, co koho napadne. Jde o to si ulevit, vypnout, osvobodit se. Odevzdat všechno, co v nás je, co nás třeba trápí, tíží, nebo naopak i to, co nám dělá radost, co nás těší, co nás naplňuje. V podstatě když to tak shrnu, jde o to se projevit a projevit tím pádem všechno, co v nás v tu chvíli je. Ona totiž sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost. To samozřejmě všichni víme, jen je občas potřeba si to připomenout, protože taky přece opakování matka moudrosti :-) Většina z nás to ale dělá tak, že svoje starosti i radosti sdílí s ostatními lidmi. OK. Ale pojďme se teď posunout o levl vejš. Pojďme všechno, co v nás je, sdílet s tím nejvyšším. Pojďme to sdílet přímo s vesmírem. Je jedno, jestli u toho budete sami, nebo vás bude víc, jde o to, abyste si prošli tou, řekněme, očistou. Něco jako sprcha nebo koupel. Taky jste rádi, když se zebe večer všechno smejete, než jdete spát. Máte voňavý mejdlo, pak se namažete voňavym krémečkem a zalezete do voňavý postele. Nebo se sprchujete ráno, začínáte den svěže a čistě. Každej to má jinak. Jde ale o to, že se všichni staráme o ten zevnějšek. Ale co naše nitro? To nic. O to se nikdo nestará, to nikdo večer nevyčistí, nic z něj nesmeje. Naše nitro je takovej odpaďák nebo spíš možná skládka. Naházíme tam všechno a necháme to tam hnít. Všechny emoce, zážitky, prožitky, všechno, co se v nás odehrává. Korunu tomu nasadíme “kvalitním jídlem a pitím” a ve svý podstatě nakonec i tim voňavym mejdlem a krémem, který nám sice hezky voněj, ale pro tělo zase až tak dobrý nebudou :-) Hele, to jen pro uvědomění si toho stavu, mažte na sebe, co chcete, já teď paradoxně taky sedim v kosmeťáku a dělaj mi gelový nehty :-D Jde prostě o to ze sebe všechno dostat. Vyčistit se zevnitř.
Čím dál tím víc na mě v souvislosti s tím vyskakuje ta svoboda. Jak je pro nás hrozně důležitá. Vymanit se ze všech vlivů, nánosů, pout, křivd, a tohle všechno jsou věci, který jsou schovaný uvnitř nás. Prostě buďte v kontaktu se sebou a svým tělem. Měla jsem tu dneska na odblokování jednu pani. Jistě chápete, že to nebyla náhoda :-D Chytrá ženská, inženýrka ekonomie. Problém byl v tom, že byla furt v hlavě. Furt. A jako bonus naprosto orientovaná na vnější svět, na svoje okolí. Odblokování se jí projevovalo hlavně na těle. Ramena, šíje, ruce a pak měla pocit, že nemůže polknout a špatně se jí dýchalo. Prošly jsme ty jednotlivý části těla a každý zvlášť se ptala, co právě ona potřebuje. Ramena potřebovala setřást zátěž, šíje potřebovala protáhnout. Nejvíc jsme se zasekly na hrudi, kde měla černou díru a pořád to tam tlačilo a pálilo. Musela říkat věty jako: “Dělám a říkám to, co chci., Můžu.”, a tak. Ty právě způsobovaly to pálení. Zkrátim to, nakonec se všechno povedlo odstranit a nastal jen pocit klidu. Chvíli jsem ji v tom nechala, ať si ho užije a zažije, ale vzápětí z ní vylezlo, že už se jí tam zase tlačí myšlenka, jak to bude dělat až bude doma nebo v práci. Tak znova. Zase jí to začalo tlačit na ramena. “Zeptejte se jich, co chtěj,” řikám jí. Odpověď? “Klid.” Zase nastala úleva. Opakovalo se to několikrát, vždycky v jiný části těla. A já jsem chápala proč. Její tělo KONEČNĚ dostalo šanci s ní mluvit. Konečně na něj reagovala. Konečně ho cítila. Chtělo, aby si to zažila, aby si to pamatovala a aby jí došlo, že už to takhle má dělat pořád. Prostě od teď vždycky, když nebude v klidu, tělo jí dá signál a ona se bude ptát té dané části těla, co ona právě v tu chvíli potřebuje a tím se stoprocentně dostane z mysli do těla hned a nepotřebuje k tomu žádný složitý techniky. Když jsme tady na konci seděly a už se jen tak bavily, říkala mi, že úplně cejtí, jak jí z krku opadávaj všechny ty nastřádaný věci a pouta a že už konečně chápe to, co jí všichni asi rok říkali - že je pořád v mysli a vůbec ne v těle. Pro mě byl tenhle odblok taky zvláštní, ještě nikdy se mi nestalo, že by tělo takhle učilo komunikovat. Píšu vám to proto, že se mi v průběhu toho odblokování vybavil dnešní horoskop o vnitřní očistě těla. Paní odešla s novým rituálem, který ji naučilo její vlastní tělo. Třeba to pomůže i někomu z vás. Je to ten nejjednodušší způsob, jak se sebou komunikovat, jak si porozumět. A výsledek? Svoboda přece. Svoboda. Vesmír ví. Vždycky ví. A když ví on, tak vy zaručeně taky. Jen se nesmíte bát se zeptat. A nejlíp sebe ;-)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...