Já jsem dneska jela do města na nákup. V Jičíně na náměstí byl trh. Tvl! Tolik lidí jsem neviděla sto let! Ale jako kdybyste je viděli? Projíždim náměstím a v silnici dvě děti. Jedno cca 4 roky a druhý o něco málo větší než Tamarka, tak třeba dva roky, a jelo na motorce. Matku jsem tipovala na osobu, která šla nepřítomně mezi nima, ale jistá jsem si nebyla. Zastavila jsem a čekala, jestli si to dítě třeba vezme, nebo se aspoň podívá, jestli je v bezpečný vzdálenosti od aut. Nula. Nic. Dítě jelo, aut se nebálo, tak jsem pomalu projela. Na konci ulice jsem chtěla odbočit, ale stál tam borec s autem a asi čekal, až si borkyně nakoupí, takže tam nešlo projet. Musel chudák couvnout a zaparkovat, když mu došlo, že se tam už nikdo nevejde. Než jsem zaparkovala já, musela jsem objet důchodce, kterej pro změnu šel prostředkem silnice, koukal na mě, jak jedu a šel si dál. Podotýkám, že nepřecházel, prostě tvl šel. No a pak vlezu do krámu, kde je cedule jako kráva, že máte mít zakrytej obličej. To mě trochu zarazilo, chvíli jsem nevěděla, jestli respirátor stačí :-) No ale jak si tak nakupuju, tak najednou koukám, vedle mě nakupuje důchodkyně s úplně nahatym obličejem, ta neměla ani ten respirátor. Hele, já nevim. Doufala jsem, že nám tahle lekce stačila. Že se proberem, že budem ohleduplnější, všímavější, vědomější! Ale asi ne. Bohužel. Jo a pak do mě ještě najela další důchodkyně košíkem a myslíte, že řekla aspoň pardon? No, zase nula, tvl! Já jako nevim, proč si tyhle starší ročníky myslej, že jim patří svět. Všimáte si, že už se nehraje ani to, že se ze dveří nejdřiv vychází? A kdo se do těch dveří nahrne jako první, když je otevřete a chcete vyjít ven? No jasně, starší ročníky. Vždycky, neomylně. Zřejmě jdou příkladem dnešní mládeži, na kterou pak nadávaj, jak je nevychovaná. Mně je z toho vždycky smutno. Ta odpojenost lidí jeden od druhýho, ale hlavně od sebe. To je fakt smutný. Strašně moc. My si totiž pořád neuvědomujem, že takhle to přece dál nejde, že tudy ta cesta nevede. My třeba jdeme po městě a Šimon najednou někoho pozdraví. Někoho staršího. Kolik si myslíte, že mu odpoví lidí? Jsou to fakt výjimky. Za jak dlouho ten kluk asi přestane jen tak zdravit, když mu nikdo neodpovídá? Tohle se děje. Všechno je při starym. Covid s náma nehnul.
A teď zpátky k tomu spaní. Mimochodem, spí mi tady pes a celkem brutálně chrápe :-D Jde o ten tlak, o kterym jsem začala psát. V lockdownu jsme tak nějak zpomalili, změnilo se nám tempo. Přešli jsme na jinej režim a většina z nás si na něj zvykla. Ale teď hybaj zpátky do práce, poručili ti shora a všichni ti, kteří byli bez práce, mají teď potřebu všechno dohnat. Třeba taková blbost jo - já jsem byla teď na nehtech a ta holčina, co mi je dělala, byla úplně hotová z toho, že nehty, který jí předtím trvaly hodinu a půl teď dělá za dvě hodiny. Že vyšla ze cviku. To by mě třeba vůbec nenapadlo. Říkala, že má akorát stres z toho, že to nestíhá, a že když to řekla šéfový, tak ta jí na to odpověděla, že když to stíhala předtím, tak to musí stíhat i teď. Hotovo, vymalováno, starej se, holčičko. A to jsou jen blbý nehty. Dokážete si představit, co se děje v korporacích? S rozvolňováním a pomalým navrácením života do normálu, jestli se to tak dá vůbec říct, zase zesiluje tlak. Je to psychická zátěž, ať chceme, nebo ne. Tak to tak berte. Berte to tak, že to teď asi bude náročnější, že budete víc unavený a prostě odpočívejte. Dělejte pro sebe vše, co bude potřeba, snažte se nepodlehnout všemu, co na vás bude kladeno a držte si svoje tempo, jak jen to půjde. Ono se to neposere, jak už víme. Neposralo se to rok, tak se to neposere ani teď. Nejde o práci, nejde o šéfa, nejde o peníze. Jde o vás! Vy jste to jediný, co má ve vašem životě smysl, tak se podle toho k sobě chovejte. Važte si sebe, svýho těla, svých schopností a buďte se sebou v souladu. Prostě buďte v pohodě. Zařiďte si to pro sebe. Všechno má svůj čas. I vy. Tak ho prožijte smysluplně a ne ve stresu. Buďte vědomí, pak půjde všechno samo ;-)
Konzultace máme po telefonu, osobní horoskopy máme pořád a terapie koněm je v plném proudu, tak se můžete objednávat :-)
Ahoj :-) Tak tady máme poslední kartu z balíčku a příští týden už začínáme nový karty :-) A k čemu nás nabádá poslední karta? Máme jít spát :-) No, náhodou, mně se to takhle při tom pátečnim večeru docela hodí, já bych klidně spát šla :-) Navíc jsem poslední dva dny fakt unavená. Jak to máte vy? Takže asi takhle, potřebujem regenerovat. Víte, jak když je stresová situace, tak tělo maká a sesype se vždycky až potom? A teď si vemte, co máme za sebou. Tlak pomalu ale jistě stoupá, zase se na nás začíná všechno valit, všichni mají potřebu všechno dohnat, lidi blbnou, nevnímaj, choděj a tupě čuměj.
Já jsem dneska jela do města na nákup. V Jičíně na náměstí byl trh. Tvl! Tolik lidí jsem neviděla sto let! Ale jako kdybyste je viděli? Projíždim náměstím a v silnici dvě děti. Jedno cca 4 roky a druhý o něco málo větší než Tamarka, tak třeba dva roky, a jelo na motorce. Matku jsem tipovala na osobu, která šla nepřítomně mezi nima, ale jistá jsem si nebyla. Zastavila jsem a čekala, jestli si to dítě třeba vezme, nebo se aspoň podívá, jestli je v bezpečný vzdálenosti od aut. Nula. Nic. Dítě jelo, aut se nebálo, tak jsem pomalu projela. Na konci ulice jsem chtěla odbočit, ale stál tam borec s autem a asi čekal, až si borkyně nakoupí, takže tam nešlo projet. Musel chudák couvnout a zaparkovat, když mu došlo, že se tam už nikdo nevejde. Než jsem zaparkovala já, musela jsem objet důchodce, kterej pro změnu šel prostředkem silnice, koukal na mě, jak jedu a šel si dál. Podotýkám, že nepřecházel, prostě tvl šel. No a pak vlezu do krámu, kde je cedule jako kráva, že máte mít zakrytej obličej. To mě trochu zarazilo, chvíli jsem nevěděla, jestli respirátor stačí :-) No ale jak si tak nakupuju, tak najednou koukám, vedle mě nakupuje důchodkyně s úplně nahatym obličejem, ta neměla ani ten respirátor. Hele, já nevim. Doufala jsem, že nám tahle lekce stačila. Že se proberem, že budem ohleduplnější, všímavější, vědomější! Ale asi ne. Bohužel. Jo a pak do mě ještě najela další důchodkyně košíkem a myslíte, že řekla aspoň pardon? No, zase nula, tvl! Já jako nevim, proč si tyhle starší ročníky myslej, že jim patří svět. Všimáte si, že už se nehraje ani to, že se ze dveří nejdřiv vychází? A kdo se do těch dveří nahrne jako první, když je otevřete a chcete vyjít ven? No jasně, starší ročníky. Vždycky, neomylně. Zřejmě jdou příkladem dnešní mládeži, na kterou pak nadávaj, jak je nevychovaná. Mně je z toho vždycky smutno. Ta odpojenost lidí jeden od druhýho, ale hlavně od sebe. To je fakt smutný. Strašně moc. My si totiž pořád neuvědomujem, že takhle to přece dál nejde, že tudy ta cesta nevede. My třeba jdeme po městě a Šimon najednou někoho pozdraví. Někoho staršího. Kolik si myslíte, že mu odpoví lidí? Jsou to fakt výjimky. Za jak dlouho ten kluk asi přestane jen tak zdravit, když mu nikdo neodpovídá? Tohle se děje. Všechno je při starym. Covid s náma nehnul.
A teď zpátky k tomu spaní. Mimochodem, spí mi tady pes a celkem brutálně chrápe :-D Jde o ten tlak, o kterym jsem začala psát. V lockdownu jsme tak nějak zpomalili, změnilo se nám tempo. Přešli jsme na jinej režim a většina z nás si na něj zvykla. Ale teď hybaj zpátky do práce, poručili ti shora a všichni ti, kteří byli bez práce, mají teď potřebu všechno dohnat. Třeba taková blbost jo - já jsem byla teď na nehtech a ta holčina, co mi je dělala, byla úplně hotová z toho, že nehty, který jí předtím trvaly hodinu a půl teď dělá za dvě hodiny. Že vyšla ze cviku. To by mě třeba vůbec nenapadlo. Říkala, že má akorát stres z toho, že to nestíhá, a že když to řekla šéfový, tak ta jí na to odpověděla, že když to stíhala předtím, tak to musí stíhat i teď. Hotovo, vymalováno, starej se, holčičko. A to jsou jen blbý nehty. Dokážete si představit, co se děje v korporacích? S rozvolňováním a pomalým navrácením života do normálu, jestli se to tak dá vůbec říct, zase zesiluje tlak. Je to psychická zátěž, ať chceme, nebo ne. Tak to tak berte. Berte to tak, že to teď asi bude náročnější, že budete víc unavený a prostě odpočívejte. Dělejte pro sebe vše, co bude potřeba, snažte se nepodlehnout všemu, co na vás bude kladeno a držte si svoje tempo, jak jen to půjde. Ono se to neposere, jak už víme. Neposralo se to rok, tak se to neposere ani teď. Nejde o práci, nejde o šéfa, nejde o peníze. Jde o vás! Vy jste to jediný, co má ve vašem životě smysl, tak se podle toho k sobě chovejte. Važte si sebe, svýho těla, svých schopností a buďte se sebou v souladu. Prostě buďte v pohodě. Zařiďte si to pro sebe. Všechno má svůj čas. I vy. Tak ho prožijte smysluplně a ne ve stresu. Buďte vědomí, pak půjde všechno samo ;-)
Konzultace máme po telefonu, osobní horoskopy máme pořád a terapie koněm je v plném proudu, tak se můžete objednávat :-)
Já jsem dneska jela do města na nákup. V Jičíně na náměstí byl trh. Tvl! Tolik lidí jsem neviděla sto let! Ale jako kdybyste je viděli? Projíždim náměstím a v silnici dvě děti. Jedno cca 4 roky a druhý o něco málo větší než Tamarka, tak třeba dva roky, a jelo na motorce. Matku jsem tipovala na osobu, která šla nepřítomně mezi nima, ale jistá jsem si nebyla. Zastavila jsem a čekala, jestli si to dítě třeba vezme, nebo se aspoň podívá, jestli je v bezpečný vzdálenosti od aut. Nula. Nic. Dítě jelo, aut se nebálo, tak jsem pomalu projela. Na konci ulice jsem chtěla odbočit, ale stál tam borec s autem a asi čekal, až si borkyně nakoupí, takže tam nešlo projet. Musel chudák couvnout a zaparkovat, když mu došlo, že se tam už nikdo nevejde. Než jsem zaparkovala já, musela jsem objet důchodce, kterej pro změnu šel prostředkem silnice, koukal na mě, jak jedu a šel si dál. Podotýkám, že nepřecházel, prostě tvl šel. No a pak vlezu do krámu, kde je cedule jako kráva, že máte mít zakrytej obličej. To mě trochu zarazilo, chvíli jsem nevěděla, jestli respirátor stačí :-) No ale jak si tak nakupuju, tak najednou koukám, vedle mě nakupuje důchodkyně s úplně nahatym obličejem, ta neměla ani ten respirátor. Hele, já nevim. Doufala jsem, že nám tahle lekce stačila. Že se proberem, že budem ohleduplnější, všímavější, vědomější! Ale asi ne. Bohužel. Jo a pak do mě ještě najela další důchodkyně košíkem a myslíte, že řekla aspoň pardon? No, zase nula, tvl! Já jako nevim, proč si tyhle starší ročníky myslej, že jim patří svět. Všimáte si, že už se nehraje ani to, že se ze dveří nejdřiv vychází? A kdo se do těch dveří nahrne jako první, když je otevřete a chcete vyjít ven? No jasně, starší ročníky. Vždycky, neomylně. Zřejmě jdou příkladem dnešní mládeži, na kterou pak nadávaj, jak je nevychovaná. Mně je z toho vždycky smutno. Ta odpojenost lidí jeden od druhýho, ale hlavně od sebe. To je fakt smutný. Strašně moc. My si totiž pořád neuvědomujem, že takhle to přece dál nejde, že tudy ta cesta nevede. My třeba jdeme po městě a Šimon najednou někoho pozdraví. Někoho staršího. Kolik si myslíte, že mu odpoví lidí? Jsou to fakt výjimky. Za jak dlouho ten kluk asi přestane jen tak zdravit, když mu nikdo neodpovídá? Tohle se děje. Všechno je při starym. Covid s náma nehnul.
A teď zpátky k tomu spaní. Mimochodem, spí mi tady pes a celkem brutálně chrápe :-D Jde o ten tlak, o kterym jsem začala psát. V lockdownu jsme tak nějak zpomalili, změnilo se nám tempo. Přešli jsme na jinej režim a většina z nás si na něj zvykla. Ale teď hybaj zpátky do práce, poručili ti shora a všichni ti, kteří byli bez práce, mají teď potřebu všechno dohnat. Třeba taková blbost jo - já jsem byla teď na nehtech a ta holčina, co mi je dělala, byla úplně hotová z toho, že nehty, který jí předtím trvaly hodinu a půl teď dělá za dvě hodiny. Že vyšla ze cviku. To by mě třeba vůbec nenapadlo. Říkala, že má akorát stres z toho, že to nestíhá, a že když to řekla šéfový, tak ta jí na to odpověděla, že když to stíhala předtím, tak to musí stíhat i teď. Hotovo, vymalováno, starej se, holčičko. A to jsou jen blbý nehty. Dokážete si představit, co se děje v korporacích? S rozvolňováním a pomalým navrácením života do normálu, jestli se to tak dá vůbec říct, zase zesiluje tlak. Je to psychická zátěž, ať chceme, nebo ne. Tak to tak berte. Berte to tak, že to teď asi bude náročnější, že budete víc unavený a prostě odpočívejte. Dělejte pro sebe vše, co bude potřeba, snažte se nepodlehnout všemu, co na vás bude kladeno a držte si svoje tempo, jak jen to půjde. Ono se to neposere, jak už víme. Neposralo se to rok, tak se to neposere ani teď. Nejde o práci, nejde o šéfa, nejde o peníze. Jde o vás! Vy jste to jediný, co má ve vašem životě smysl, tak se podle toho k sobě chovejte. Važte si sebe, svýho těla, svých schopností a buďte se sebou v souladu. Prostě buďte v pohodě. Zařiďte si to pro sebe. Všechno má svůj čas. I vy. Tak ho prožijte smysluplně a ne ve stresu. Buďte vědomí, pak půjde všechno samo ;-)
Konzultace máme po telefonu, osobní horoskopy máme pořád a terapie koněm je v plném proudu, tak se můžete objednávat :-)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...