Tohle je spojení Vesmíru a Země. Takhle to vypadá. Dokonalý propojení všeho se vším. Pamatujete, jak jsem v týdnu sdílela fotku sedmikrásek, který mi natrhala Tamarka? Ta karta mi to hodně připomíná. Tam se taky odehrálo něco zvláštního, něco mezi nebem a zemí, něco tak jednoduchýho a přitom tak zvláštního, vlastně až magickýho. To spojení. Ta jeho síla. A pak jsme byli na výletě a to jsem zase sdílela veverku. To jsme si tak šli a najednou tři veverky na stromě. Asi rodinka, každá byla jinak velká. Poprvé v životě jsem slyšela, jakej dělá veverka zvuk. Jak jsem tak stála pod tím stromem, napodobovala jsem ten zvuk, tak najednou koukám, jedna ta veverka na mě kouká, leze dolů a vlastně si se mnou povídá. To se mi nikdy nestalo, většinou vždycky utekly. Bylo to v lese, u cesty, pod stromem. Byli jsme tam s dětma a bylo tam fakt krásně. Už teď vim, že tam příští týden vezmu Ondru a uděláme si výlet. Jak jsme tak šli tím lesem, já jsem chvíli běžela. Měla jsem žvejkačku a ta mi při tom běhu dost vadila. Vlastně mě tak nějak celkově rušila. A já jsem v sobě začala řešit, jestli ji vyplivnu, nebo kam ji dám. Tak jsem se tak rozhlížela kolem sebe, ale nikam jsem ji dát nechtěla. Bylo mi líto toho lesa, toho prostoru, nechtěla jsem tou gumou narušovat energii toho prostředí. Tak jsem doběhla za mamkou ke kočárku, vzala si papírovej kapesník, dala jsem do něj žvejkačku a nechala jsem ji zabalenou v tašce. (Vzpomněla jsem si na ni až teď, tak ji pak musim vyndat a vyhodit. Jak jsem totiž začala psát o veverce, vzpomněla jsem si na ni a došla mi ta souvislost.) No a nic, prostě procházka lesem. A pak najednou ta veverka. Víte, já tam to spojení prostě cítim. Je tam. Je. Ta souvislost je mi jasná. Nemůžu si pomoc. Ona to nějak věděla, cítila to. Ne to, že jsem nevyhodila žvejkačku, cítila to moje spojení s tím lesem. Byla jsem v tu chvíli jeho součástí a ona mě tak brala. V tu chvíli jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, vnímala jsem jen tu přítomnost. Došlo mi to až teď, s tou kartou. Ona totiž je o těch obyčejně neobyčejných věcech. Je o tom spojení, spojení se sebou a se vším. Ten les mi dal dárek. Ten jeden konkrétní strom, ta jedna konkrétní veverka, ta jedna konkrétní Tereza. Všechno se spojilo a místo těch třech konkrétních bytostí tam najednou byl jen jeden posvátný prostor, ve kterém bylo všechno jedno. A o tom to je. Zázraky se prostě dějí. Každý den je zažíváme. Jsou tu a dějí se, a je jen na nás, jestli si dovolíme je zažívat a vnímat. I my jsme zázrak, naše tělo je toho jasným důkazem. A teď ta kytička na té kartě. Kdo ji komu vlastně dává? Mě nejdřív napadlo, že strom tomu chlapci. Ale co když je to naopak? Asi to každej vidí po svém. Co je ale důležitý je to, že je to JEDNO! Úplně jedno. Důležitý je to spojení, ta chvíle, ten okamžik, to, že se to děje, ten přenos. Schválně na sebe tu kartu nechte chvíli působit. Dejte si ten čas. Zastavte se u toho a fakt si to dopřejte. Vidíte ten výraz toho stromu? Jak je láskyplnej? A to dítě, ta energie mezi nimi? Teď je přesně ten okamžik, kdy máte zastavit a jen na sebe nechat působit to, co se na té kartě odehrává. Nic víc. A u toho jen nádech a hezky pomalu výdech. A zase, nádech a výdech. Přítomnost okamžiku. Nádech, výdech. Život. Nádech a výdech. Přítomnost je věčná. Nádech, výdech. Dokonalé spojení. Nádech, výdech. A teď si v tom každej najděte to, co potřebujete…
Já už teď vim, že tu kartu neuklidim zpátky do balíčku, ale nechám si ji hezky na očích a budu si tu energii připomínat, protože mi to dělá fakt dobře. Tak. Konzultace jsou, jak jinak, stále po telefonu. Roční osobní horoskopy jedou taky pořád. Uvidíme, kdy zase bude možný potkat se osobně. I když vlastně, když se podíváte na tu kartu, je vám jasný, že jsme spolu vlastně pořád ;-)
Ahoj :-) Nejdřív vám popřeju veselé Velikonoce, kdybych na to na konci náhodou zapomněla :-) Já tyhle svátky teda moc nemusim. Nikdy mě nijak nebraly. Letos ani nepečem beránka a nebarvíme vajíčka. Děti nechtějí a já jsem ráda :-) Zato mám venku letos poprvé velikonoční výzdobu. A to stačí :-) Vy si to užijte přesně tak, jak chcete a potřebujete ;-) Tak a teď jdem na horoskop. Ta karta má tak úžasnou energii, že tady jen sedim, čumim na ni a je mi fajn :-) Vlastně se mi nechce ani nic psát, protože mám pocit, že jde především o ten přenos a slova jsou zbytečná. Ale OK, něco je přeci jen třeba sdělit.
Tohle je spojení Vesmíru a Země. Takhle to vypadá. Dokonalý propojení všeho se vším. Pamatujete, jak jsem v týdnu sdílela fotku sedmikrásek, který mi natrhala Tamarka? Ta karta mi to hodně připomíná. Tam se taky odehrálo něco zvláštního, něco mezi nebem a zemí, něco tak jednoduchýho a přitom tak zvláštního, vlastně až magickýho. To spojení. Ta jeho síla. A pak jsme byli na výletě a to jsem zase sdílela veverku. To jsme si tak šli a najednou tři veverky na stromě. Asi rodinka, každá byla jinak velká. Poprvé v životě jsem slyšela, jakej dělá veverka zvuk. Jak jsem tak stála pod tím stromem, napodobovala jsem ten zvuk, tak najednou koukám, jedna ta veverka na mě kouká, leze dolů a vlastně si se mnou povídá. To se mi nikdy nestalo, většinou vždycky utekly. Bylo to v lese, u cesty, pod stromem. Byli jsme tam s dětma a bylo tam fakt krásně. Už teď vim, že tam příští týden vezmu Ondru a uděláme si výlet. Jak jsme tak šli tím lesem, já jsem chvíli běžela. Měla jsem žvejkačku a ta mi při tom běhu dost vadila. Vlastně mě tak nějak celkově rušila. A já jsem v sobě začala řešit, jestli ji vyplivnu, nebo kam ji dám. Tak jsem se tak rozhlížela kolem sebe, ale nikam jsem ji dát nechtěla. Bylo mi líto toho lesa, toho prostoru, nechtěla jsem tou gumou narušovat energii toho prostředí. Tak jsem doběhla za mamkou ke kočárku, vzala si papírovej kapesník, dala jsem do něj žvejkačku a nechala jsem ji zabalenou v tašce. (Vzpomněla jsem si na ni až teď, tak ji pak musim vyndat a vyhodit. Jak jsem totiž začala psát o veverce, vzpomněla jsem si na ni a došla mi ta souvislost.) No a nic, prostě procházka lesem. A pak najednou ta veverka. Víte, já tam to spojení prostě cítim. Je tam. Je. Ta souvislost je mi jasná. Nemůžu si pomoc. Ona to nějak věděla, cítila to. Ne to, že jsem nevyhodila žvejkačku, cítila to moje spojení s tím lesem. Byla jsem v tu chvíli jeho součástí a ona mě tak brala. V tu chvíli jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, vnímala jsem jen tu přítomnost. Došlo mi to až teď, s tou kartou. Ona totiž je o těch obyčejně neobyčejných věcech. Je o tom spojení, spojení se sebou a se vším. Ten les mi dal dárek. Ten jeden konkrétní strom, ta jedna konkrétní veverka, ta jedna konkrétní Tereza. Všechno se spojilo a místo těch třech konkrétních bytostí tam najednou byl jen jeden posvátný prostor, ve kterém bylo všechno jedno. A o tom to je. Zázraky se prostě dějí. Každý den je zažíváme. Jsou tu a dějí se, a je jen na nás, jestli si dovolíme je zažívat a vnímat. I my jsme zázrak, naše tělo je toho jasným důkazem. A teď ta kytička na té kartě. Kdo ji komu vlastně dává? Mě nejdřív napadlo, že strom tomu chlapci. Ale co když je to naopak? Asi to každej vidí po svém. Co je ale důležitý je to, že je to JEDNO! Úplně jedno. Důležitý je to spojení, ta chvíle, ten okamžik, to, že se to děje, ten přenos. Schválně na sebe tu kartu nechte chvíli působit. Dejte si ten čas. Zastavte se u toho a fakt si to dopřejte. Vidíte ten výraz toho stromu? Jak je láskyplnej? A to dítě, ta energie mezi nimi? Teď je přesně ten okamžik, kdy máte zastavit a jen na sebe nechat působit to, co se na té kartě odehrává. Nic víc. A u toho jen nádech a hezky pomalu výdech. A zase, nádech a výdech. Přítomnost okamžiku. Nádech, výdech. Život. Nádech a výdech. Přítomnost je věčná. Nádech, výdech. Dokonalé spojení. Nádech, výdech. A teď si v tom každej najděte to, co potřebujete…
Já už teď vim, že tu kartu neuklidim zpátky do balíčku, ale nechám si ji hezky na očích a budu si tu energii připomínat, protože mi to dělá fakt dobře. Tak. Konzultace jsou, jak jinak, stále po telefonu. Roční osobní horoskopy jedou taky pořád. Uvidíme, kdy zase bude možný potkat se osobně. I když vlastně, když se podíváte na tu kartu, je vám jasný, že jsme spolu vlastně pořád ;-)
Tohle je spojení Vesmíru a Země. Takhle to vypadá. Dokonalý propojení všeho se vším. Pamatujete, jak jsem v týdnu sdílela fotku sedmikrásek, který mi natrhala Tamarka? Ta karta mi to hodně připomíná. Tam se taky odehrálo něco zvláštního, něco mezi nebem a zemí, něco tak jednoduchýho a přitom tak zvláštního, vlastně až magickýho. To spojení. Ta jeho síla. A pak jsme byli na výletě a to jsem zase sdílela veverku. To jsme si tak šli a najednou tři veverky na stromě. Asi rodinka, každá byla jinak velká. Poprvé v životě jsem slyšela, jakej dělá veverka zvuk. Jak jsem tak stála pod tím stromem, napodobovala jsem ten zvuk, tak najednou koukám, jedna ta veverka na mě kouká, leze dolů a vlastně si se mnou povídá. To se mi nikdy nestalo, většinou vždycky utekly. Bylo to v lese, u cesty, pod stromem. Byli jsme tam s dětma a bylo tam fakt krásně. Už teď vim, že tam příští týden vezmu Ondru a uděláme si výlet. Jak jsme tak šli tím lesem, já jsem chvíli běžela. Měla jsem žvejkačku a ta mi při tom běhu dost vadila. Vlastně mě tak nějak celkově rušila. A já jsem v sobě začala řešit, jestli ji vyplivnu, nebo kam ji dám. Tak jsem se tak rozhlížela kolem sebe, ale nikam jsem ji dát nechtěla. Bylo mi líto toho lesa, toho prostoru, nechtěla jsem tou gumou narušovat energii toho prostředí. Tak jsem doběhla za mamkou ke kočárku, vzala si papírovej kapesník, dala jsem do něj žvejkačku a nechala jsem ji zabalenou v tašce. (Vzpomněla jsem si na ni až teď, tak ji pak musim vyndat a vyhodit. Jak jsem totiž začala psát o veverce, vzpomněla jsem si na ni a došla mi ta souvislost.) No a nic, prostě procházka lesem. A pak najednou ta veverka. Víte, já tam to spojení prostě cítim. Je tam. Je. Ta souvislost je mi jasná. Nemůžu si pomoc. Ona to nějak věděla, cítila to. Ne to, že jsem nevyhodila žvejkačku, cítila to moje spojení s tím lesem. Byla jsem v tu chvíli jeho součástí a ona mě tak brala. V tu chvíli jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, vnímala jsem jen tu přítomnost. Došlo mi to až teď, s tou kartou. Ona totiž je o těch obyčejně neobyčejných věcech. Je o tom spojení, spojení se sebou a se vším. Ten les mi dal dárek. Ten jeden konkrétní strom, ta jedna konkrétní veverka, ta jedna konkrétní Tereza. Všechno se spojilo a místo těch třech konkrétních bytostí tam najednou byl jen jeden posvátný prostor, ve kterém bylo všechno jedno. A o tom to je. Zázraky se prostě dějí. Každý den je zažíváme. Jsou tu a dějí se, a je jen na nás, jestli si dovolíme je zažívat a vnímat. I my jsme zázrak, naše tělo je toho jasným důkazem. A teď ta kytička na té kartě. Kdo ji komu vlastně dává? Mě nejdřív napadlo, že strom tomu chlapci. Ale co když je to naopak? Asi to každej vidí po svém. Co je ale důležitý je to, že je to JEDNO! Úplně jedno. Důležitý je to spojení, ta chvíle, ten okamžik, to, že se to děje, ten přenos. Schválně na sebe tu kartu nechte chvíli působit. Dejte si ten čas. Zastavte se u toho a fakt si to dopřejte. Vidíte ten výraz toho stromu? Jak je láskyplnej? A to dítě, ta energie mezi nimi? Teď je přesně ten okamžik, kdy máte zastavit a jen na sebe nechat působit to, co se na té kartě odehrává. Nic víc. A u toho jen nádech a hezky pomalu výdech. A zase, nádech a výdech. Přítomnost okamžiku. Nádech, výdech. Život. Nádech a výdech. Přítomnost je věčná. Nádech, výdech. Dokonalé spojení. Nádech, výdech. A teď si v tom každej najděte to, co potřebujete…
Já už teď vim, že tu kartu neuklidim zpátky do balíčku, ale nechám si ji hezky na očích a budu si tu energii připomínat, protože mi to dělá fakt dobře. Tak. Konzultace jsou, jak jinak, stále po telefonu. Roční osobní horoskopy jedou taky pořád. Uvidíme, kdy zase bude možný potkat se osobně. I když vlastně, když se podíváte na tu kartu, je vám jasný, že jsme spolu vlastně pořád ;-)

Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...