Na tý kartě je ta válka evidentní. Proč mě to tak vyděsilo? Protože se to opravdu děje. Je to tak. Není to ta klasická válka, jak ji všichni známe z dějin a televize. Naštěstí! Ale válka to je a boj taky. Nejhorší je, že všichni žijou v obrovskym omylu, když si myslej, že jde o válku s virem. Nejde. Vir je jen zbraň, nástroj. Nikdo vlastně neví, kdo s kym vlastně válčí. A tak se tahle válka přesunula na každýho z nás, na lidi, který pomalu začínaj válčit sami mezi sebou. To je jejich plán. Nevíme jakej ten plán je ani čí je, ale tohle všechno je jeho součástí. A proto se ho nemáme zúčastňovat. Nemáme mu dávat svou energii, nemáme ho podporovat, máme se od něj distancovat a nepovažovat se za jeho součást! Když si my tyhle hranice v sobě pevně nastavíme, nedostane se k nám. Neprojde mu to. Ano, budeme se muset naučit žít v nových podmínkách, ale to neznamená, že si necháme vzít svoji vnitřní svobodu. Tu nám nikdy nikdo vzít nemůže, pokud k tomu my sami nedáme souhlas. Chápu, že to celý zní asi poněkud absurdně, divně, blbě, že je to mimo. Ale není. Ta karta a to, co je tady napsáno, má hodně silnou podprahovou energii. Víte, my nezměníme to, co se tady děje. My to musíme přežít. A největší pravděpodobnost pro přežití má ten, kdo se nejrychleji zadaptuje v dané situaci a dokáže z ní pro sebe vytěžit maximum. Není to sobeckost, je to o postarání se o sebe. Všichni jsme pod tlakem, všichni jsme ve stresu, všichni vnímáme, ať chceme nebo ne, že se něco divnýho děje. A je to o to horší, že nevíme, co se vlastně děje. Ano, máme nějaké zmatené informace, které se navíc den co den mění, ale nikdo vlastně neví, co se děje doopravdy. A proto se od toho máme distancovat a jet si ten život v rámci možností podle sebe. Tak, aby nás bavil, aby nám dával smysl, abysme z něj měli radost. Musíme si na tom prostě najít něco “pozitivního”! (Nedávno mi jedna paní psala, ať tohle slovo nepoužívám v týhle době.) Víte, my lidi prostě budem furt nespokojený. Ještě donedávna se řikalo, že Češi jsou málo pozitivní. Furt jsme chtěli víc pozitivních lidí. Tvl, teď jsme nejpozitivnější národ na světě a nám se to “zase” nelíbí ?!
Víte, v čem je problém? Není ve slovech, v jejich významu. Je v našem vnímání. My jsme se totiž naprosto přestali vnímat. Stali se z nás roboti, který tupě sledujou a konzumujou jen to, co je jim nabízeno a předhazováno ve zprávách, v médiích, na sítích, všude. Vnímáme povrch, masku, vnímáme nabízený obraz čehosi. Ale naprosto nevnímáme to nejdůležitější - sebe. Naučili jsme se žít ve strachu, teď víc, než kdykoliv jindy. A co je nejhorší, začali jsme se bát ostatních lidí. Vemte si takový stádo koní, hejno ptáků, roj včel… Kdyby do každýho takovýho společenství šel implantovat strach z těch ostatních, co by se stalo? Každý to společenství by se rozpadlo na jednotlivý jedince, který by najednou byli strašně zmatený, protože by se každej začal starat sám o sebe a bál by se těch druhých. Jenže to nejde! Každá včela má svůj úkol, v jejich společenství je jejich síla! Jedna včela sama nikdy neudělá všechno. To nelze. Co ptáci? Jak by lítali do teplých krajin? Už by nebyla hejna, ale letěl by každej zvlášť? Stádo koní - víte jak kůň trpí, když je sám? Víte, jak se cítí ohroženě? Ne nadarmo se kdysi říkalo, že v jednotě je síla. Teď se to nějak nechce. Kdo ví proč. Ale to je jedno! Ano, my se teď budem starat sami o sebe, protože jsme už zapomněli, jaký to je a musíme se to znova naučit! A jakmile to zase budem umět, což nebude zase tak dlouho trvat, tak obnovíme to nejsilnější spojení, který může být - spojení se sebou. No a jakmile se dokonale propojíme se sebou, najednou zjistíme, že jsme spojený naprosto se vším! A budeme s tím spojený, i když to třeba zrovna neuvidíme nebo s tím nebudeme v kontaktu. Ucítíme hloubku svojí bytosti a propojení s přírodou, se zemí, s matkou zemí, ať se bude dít cokoliv. Nám to vlastně bude tak trochu jedno, protože my budeme vědět, že když vnímáme sebe a právě to spojení, je vlastně všechno v pořádku. My to ucítíme.
Takže teď, teď si běžte klidně lehnout, jestli chcete nebo potřebujete. Nebo běžte ven běhat. Nebo jen seďte a koukejte, buď na něco nebo na nic. Je jedno, co budete dělat, hlavně už konečně dělejte to, co fakt dělat chcete! Začněte s tím, s čím jste začít chtěli a nějak jste se na to víte co. Je jedno, co se děje, my si to musíme udělat hezký. A my to dáme! Protože jsme nejpozitivnější národ na světě!! A co to znamená? Že si v tom to dobrý umíme najít, když budem chtít. A taky to, že se z toho kurva neposerem! Protože my víme ;-)
Okénko pro konzultace je stále stejné, furt jedem přes telefon, ale já vám řeknu, že se přes ten telefon daj dělat i terapie. Fakt to jde! Mě to vždycky trochu překvapí, tak jako mile, když na druhý straně toho telefonu přijde ta úleva a já si vlastně uvědomim, že to nebylo jen o kartách, ale že jsme třeba fakt udělali kus práce. Moc vám děkuju, že ve mě máte tu důvěru a když nevíte kudy kam, obrátíte se na mě! Fakt děkuju moc! I já si s vámi rozšiřuju obzory. A tak je to správné, tak to má být :-D
Ahoj :-) Teda přiznám se, že mě ta dnešní karta trochu vyděsila. Na první pohled. Na druhej jsem zjistitla, že přesně odpovídá mýmu momentálnímu stavu. Nejradši bych totiž zalezla do postele a spala. Po dlouhý době se cejtim unavená. A ten kolotoč kolem bych nechala svýmu vlastnímu životu, zaspala bych ho a vzbudila bych se, až to bude zase dobrý. Víte, co mě vyděsilo nejvíc? Ti vojáci. Válka. Dneska poprvé jsem sáhla po tý anglický knížce, která k těm kartám je, našla jsem si tu kartu a přečetla jsem si, co tím chtěl autor říct, abych do toho nevnášela něco svýho, protože jsem cítila, že se to děje. No a dobrá zpráva, trochu mě to uklidnilo :-) Nicméně, něco tu zmínit musim, tak tim začnu, ať se můžeme postupně dostat k tomu lepšímu ;-)
Na tý kartě je ta válka evidentní. Proč mě to tak vyděsilo? Protože se to opravdu děje. Je to tak. Není to ta klasická válka, jak ji všichni známe z dějin a televize. Naštěstí! Ale válka to je a boj taky. Nejhorší je, že všichni žijou v obrovskym omylu, když si myslej, že jde o válku s virem. Nejde. Vir je jen zbraň, nástroj. Nikdo vlastně neví, kdo s kym vlastně válčí. A tak se tahle válka přesunula na každýho z nás, na lidi, který pomalu začínaj válčit sami mezi sebou. To je jejich plán. Nevíme jakej ten plán je ani čí je, ale tohle všechno je jeho součástí. A proto se ho nemáme zúčastňovat. Nemáme mu dávat svou energii, nemáme ho podporovat, máme se od něj distancovat a nepovažovat se za jeho součást! Když si my tyhle hranice v sobě pevně nastavíme, nedostane se k nám. Neprojde mu to. Ano, budeme se muset naučit žít v nových podmínkách, ale to neznamená, že si necháme vzít svoji vnitřní svobodu. Tu nám nikdy nikdo vzít nemůže, pokud k tomu my sami nedáme souhlas. Chápu, že to celý zní asi poněkud absurdně, divně, blbě, že je to mimo. Ale není. Ta karta a to, co je tady napsáno, má hodně silnou podprahovou energii. Víte, my nezměníme to, co se tady děje. My to musíme přežít. A největší pravděpodobnost pro přežití má ten, kdo se nejrychleji zadaptuje v dané situaci a dokáže z ní pro sebe vytěžit maximum. Není to sobeckost, je to o postarání se o sebe. Všichni jsme pod tlakem, všichni jsme ve stresu, všichni vnímáme, ať chceme nebo ne, že se něco divnýho děje. A je to o to horší, že nevíme, co se vlastně děje. Ano, máme nějaké zmatené informace, které se navíc den co den mění, ale nikdo vlastně neví, co se děje doopravdy. A proto se od toho máme distancovat a jet si ten život v rámci možností podle sebe. Tak, aby nás bavil, aby nám dával smysl, abysme z něj měli radost. Musíme si na tom prostě najít něco “pozitivního”! (Nedávno mi jedna paní psala, ať tohle slovo nepoužívám v týhle době.) Víte, my lidi prostě budem furt nespokojený. Ještě donedávna se řikalo, že Češi jsou málo pozitivní. Furt jsme chtěli víc pozitivních lidí. Tvl, teď jsme nejpozitivnější národ na světě a nám se to “zase” nelíbí ?!
Víte, v čem je problém? Není ve slovech, v jejich významu. Je v našem vnímání. My jsme se totiž naprosto přestali vnímat. Stali se z nás roboti, který tupě sledujou a konzumujou jen to, co je jim nabízeno a předhazováno ve zprávách, v médiích, na sítích, všude. Vnímáme povrch, masku, vnímáme nabízený obraz čehosi. Ale naprosto nevnímáme to nejdůležitější - sebe. Naučili jsme se žít ve strachu, teď víc, než kdykoliv jindy. A co je nejhorší, začali jsme se bát ostatních lidí. Vemte si takový stádo koní, hejno ptáků, roj včel… Kdyby do každýho takovýho společenství šel implantovat strach z těch ostatních, co by se stalo? Každý to společenství by se rozpadlo na jednotlivý jedince, který by najednou byli strašně zmatený, protože by se každej začal starat sám o sebe a bál by se těch druhých. Jenže to nejde! Každá včela má svůj úkol, v jejich společenství je jejich síla! Jedna včela sama nikdy neudělá všechno. To nelze. Co ptáci? Jak by lítali do teplých krajin? Už by nebyla hejna, ale letěl by každej zvlášť? Stádo koní - víte jak kůň trpí, když je sám? Víte, jak se cítí ohroženě? Ne nadarmo se kdysi říkalo, že v jednotě je síla. Teď se to nějak nechce. Kdo ví proč. Ale to je jedno! Ano, my se teď budem starat sami o sebe, protože jsme už zapomněli, jaký to je a musíme se to znova naučit! A jakmile to zase budem umět, což nebude zase tak dlouho trvat, tak obnovíme to nejsilnější spojení, který může být - spojení se sebou. No a jakmile se dokonale propojíme se sebou, najednou zjistíme, že jsme spojený naprosto se vším! A budeme s tím spojený, i když to třeba zrovna neuvidíme nebo s tím nebudeme v kontaktu. Ucítíme hloubku svojí bytosti a propojení s přírodou, se zemí, s matkou zemí, ať se bude dít cokoliv. Nám to vlastně bude tak trochu jedno, protože my budeme vědět, že když vnímáme sebe a právě to spojení, je vlastně všechno v pořádku. My to ucítíme.
Takže teď, teď si běžte klidně lehnout, jestli chcete nebo potřebujete. Nebo běžte ven běhat. Nebo jen seďte a koukejte, buď na něco nebo na nic. Je jedno, co budete dělat, hlavně už konečně dělejte to, co fakt dělat chcete! Začněte s tím, s čím jste začít chtěli a nějak jste se na to víte co. Je jedno, co se děje, my si to musíme udělat hezký. A my to dáme! Protože jsme nejpozitivnější národ na světě!! A co to znamená? Že si v tom to dobrý umíme najít, když budem chtít. A taky to, že se z toho kurva neposerem! Protože my víme ;-)
Okénko pro konzultace je stále stejné, furt jedem přes telefon, ale já vám řeknu, že se přes ten telefon daj dělat i terapie. Fakt to jde! Mě to vždycky trochu překvapí, tak jako mile, když na druhý straně toho telefonu přijde ta úleva a já si vlastně uvědomim, že to nebylo jen o kartách, ale že jsme třeba fakt udělali kus práce. Moc vám děkuju, že ve mě máte tu důvěru a když nevíte kudy kam, obrátíte se na mě! Fakt děkuju moc! I já si s vámi rozšiřuju obzory. A tak je to správné, tak to má být :-D
Na tý kartě je ta válka evidentní. Proč mě to tak vyděsilo? Protože se to opravdu děje. Je to tak. Není to ta klasická válka, jak ji všichni známe z dějin a televize. Naštěstí! Ale válka to je a boj taky. Nejhorší je, že všichni žijou v obrovskym omylu, když si myslej, že jde o válku s virem. Nejde. Vir je jen zbraň, nástroj. Nikdo vlastně neví, kdo s kym vlastně válčí. A tak se tahle válka přesunula na každýho z nás, na lidi, který pomalu začínaj válčit sami mezi sebou. To je jejich plán. Nevíme jakej ten plán je ani čí je, ale tohle všechno je jeho součástí. A proto se ho nemáme zúčastňovat. Nemáme mu dávat svou energii, nemáme ho podporovat, máme se od něj distancovat a nepovažovat se za jeho součást! Když si my tyhle hranice v sobě pevně nastavíme, nedostane se k nám. Neprojde mu to. Ano, budeme se muset naučit žít v nových podmínkách, ale to neznamená, že si necháme vzít svoji vnitřní svobodu. Tu nám nikdy nikdo vzít nemůže, pokud k tomu my sami nedáme souhlas. Chápu, že to celý zní asi poněkud absurdně, divně, blbě, že je to mimo. Ale není. Ta karta a to, co je tady napsáno, má hodně silnou podprahovou energii. Víte, my nezměníme to, co se tady děje. My to musíme přežít. A největší pravděpodobnost pro přežití má ten, kdo se nejrychleji zadaptuje v dané situaci a dokáže z ní pro sebe vytěžit maximum. Není to sobeckost, je to o postarání se o sebe. Všichni jsme pod tlakem, všichni jsme ve stresu, všichni vnímáme, ať chceme nebo ne, že se něco divnýho děje. A je to o to horší, že nevíme, co se vlastně děje. Ano, máme nějaké zmatené informace, které se navíc den co den mění, ale nikdo vlastně neví, co se děje doopravdy. A proto se od toho máme distancovat a jet si ten život v rámci možností podle sebe. Tak, aby nás bavil, aby nám dával smysl, abysme z něj měli radost. Musíme si na tom prostě najít něco “pozitivního”! (Nedávno mi jedna paní psala, ať tohle slovo nepoužívám v týhle době.) Víte, my lidi prostě budem furt nespokojený. Ještě donedávna se řikalo, že Češi jsou málo pozitivní. Furt jsme chtěli víc pozitivních lidí. Tvl, teď jsme nejpozitivnější národ na světě a nám se to “zase” nelíbí ?!
Víte, v čem je problém? Není ve slovech, v jejich významu. Je v našem vnímání. My jsme se totiž naprosto přestali vnímat. Stali se z nás roboti, který tupě sledujou a konzumujou jen to, co je jim nabízeno a předhazováno ve zprávách, v médiích, na sítích, všude. Vnímáme povrch, masku, vnímáme nabízený obraz čehosi. Ale naprosto nevnímáme to nejdůležitější - sebe. Naučili jsme se žít ve strachu, teď víc, než kdykoliv jindy. A co je nejhorší, začali jsme se bát ostatních lidí. Vemte si takový stádo koní, hejno ptáků, roj včel… Kdyby do každýho takovýho společenství šel implantovat strach z těch ostatních, co by se stalo? Každý to společenství by se rozpadlo na jednotlivý jedince, který by najednou byli strašně zmatený, protože by se každej začal starat sám o sebe a bál by se těch druhých. Jenže to nejde! Každá včela má svůj úkol, v jejich společenství je jejich síla! Jedna včela sama nikdy neudělá všechno. To nelze. Co ptáci? Jak by lítali do teplých krajin? Už by nebyla hejna, ale letěl by každej zvlášť? Stádo koní - víte jak kůň trpí, když je sám? Víte, jak se cítí ohroženě? Ne nadarmo se kdysi říkalo, že v jednotě je síla. Teď se to nějak nechce. Kdo ví proč. Ale to je jedno! Ano, my se teď budem starat sami o sebe, protože jsme už zapomněli, jaký to je a musíme se to znova naučit! A jakmile to zase budem umět, což nebude zase tak dlouho trvat, tak obnovíme to nejsilnější spojení, který může být - spojení se sebou. No a jakmile se dokonale propojíme se sebou, najednou zjistíme, že jsme spojený naprosto se vším! A budeme s tím spojený, i když to třeba zrovna neuvidíme nebo s tím nebudeme v kontaktu. Ucítíme hloubku svojí bytosti a propojení s přírodou, se zemí, s matkou zemí, ať se bude dít cokoliv. Nám to vlastně bude tak trochu jedno, protože my budeme vědět, že když vnímáme sebe a právě to spojení, je vlastně všechno v pořádku. My to ucítíme.
Takže teď, teď si běžte klidně lehnout, jestli chcete nebo potřebujete. Nebo běžte ven běhat. Nebo jen seďte a koukejte, buď na něco nebo na nic. Je jedno, co budete dělat, hlavně už konečně dělejte to, co fakt dělat chcete! Začněte s tím, s čím jste začít chtěli a nějak jste se na to víte co. Je jedno, co se děje, my si to musíme udělat hezký. A my to dáme! Protože jsme nejpozitivnější národ na světě!! A co to znamená? Že si v tom to dobrý umíme najít, když budem chtít. A taky to, že se z toho kurva neposerem! Protože my víme ;-)
Okénko pro konzultace je stále stejné, furt jedem přes telefon, ale já vám řeknu, že se přes ten telefon daj dělat i terapie. Fakt to jde! Mě to vždycky trochu překvapí, tak jako mile, když na druhý straně toho telefonu přijde ta úleva a já si vlastně uvědomim, že to nebylo jen o kartách, ale že jsme třeba fakt udělali kus práce. Moc vám děkuju, že ve mě máte tu důvěru a když nevíte kudy kam, obrátíte se na mě! Fakt děkuju moc! I já si s vámi rozšiřuju obzory. A tak je to správné, tak to má být :-D
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...