Ze všeho, co momentálně řešíte a vnímáte to jako problém, si udělejte legraci! No, to tu ještě nebylo :-) A proč ne? Je to to nejlepší a nejjednodušší, co pro to můžete udělat. Už samotný fakt, že něco vnímáte jako problém, to z toho problém dělá. Navíc to tak vnímáte vy, někdo další to tak vůbec vnímat nemusí. V podstatě jde o to se na to povznést. Jako když nemáte náladu a někdo do vás pořád něco hustí. Nejradši byste toho dotyčného poslali někam. Někdy to jde, někdy máte pocit, že je to nevhodné. Mimochodem, jde to vždycky, jen si to dovolit, že ;-) Jen si to představte jo? Chytrák do vás hustí, jak to či ono udělat líp, přitom vy víte nejlíp, jak to udělat, do toho byl den předtím ne úplně pozitivní rodičák a aby toho nebylo málo, ráno doma proběhla hádka. Den jak malovanej. Nejradši byste se na všechno vybodli a teď ještě posloucháte ty kecy. Všechno se ve vás vaří a vy si pro sebe řikáte “klid, klid, nech ho vykecat”. A teď si dovolte hezky nahlas říct tu krásnou větu: “Víš co? Běž s tím už do háje!” No není to nádhera? To je všechno, nic víc. Fakt je to takhle jednoduchý.
To samý teď udělejte s tím, co vás teď tak vysává a nutí vás to cosi řešit. Uvědomte si jednu věc - není to zase tak vážný, jak to vy vidíte. Není vůbec potřeba se do toho tak pokládat a není vůbec důležitý to teď a hned vyřešit. Naopak, chce to odstup a zdravej nadhled. Rozumějte, nepodělat se z toho. To je mnohem důležitější než cokoli jinýho. Navíc, jak jistě víte, řešíte “problémy” nejen vaše, ale i mnoha dalších lidí. Někdy to máte tak vytuněný, že z cizího problému uděláte svůj. Je jedno, že je to osoba blízká. Je to její. Vy se do toho nepleťte, pokud nejste požádáni. Totiž to požádání vy většinou vůbec nepotřebujete, jakmile má někdo ve vašem blízkém okolí něco k řešení, vy se toho okamžitě chopíte, protože to samozřejmě umíte vyřešit mnohem líp, než dotyčný. Obzvlášť, pokud se to týká dětí. Řešíte jejich věci, místo toho, abyste si vyřešili svoje. Máte sami máslo na hlavě a kecáte dítěti do toho, jak má to či ono dělat.
Příklad jo? Když už tady padnul ten rodičák, tak u tý školy zůstaneme. Děti to samozřejmě nebaví, a já je naprosto chápu. Zrovna tak, jako drtivou většinu z vás nebaví vaše práce. Přesto do ní pořád chodíte, přesto ji furt děláte. Máte jen obrovskou výhodu v tom, že se tam vaši nemůžou jít dvakrát do roka zeptat vašich nadřízených, jak si tam vedete a následně vás doma sprdnout, jak je možný, že když ráno vstanete včas tak opakovaně chodíte pozdě a že vaše pracovní nasazení není, co bejvalo, navíc si na vás stěžují kolegové, že jste poslední dobou protivný. A ten bordel, co máte na stole, to je do nebe volající. Přiznejte si, že máte pocit, že na tohle všechno máte nárok. Za to, co jste pro firmu za ty roky udělali v poměru s tím, jak vás platí, můžou bejt přece rádi, že je to aspoň takhle.
Dítě to má úplně stejně, ne-li hůř. Navíc ani nedostává nic za to, že do tý instituce chodí. Učí se něco, co ho nebaví, v podstatě velkou část z toho nebude v životě vůbec potřebovat, o hodině se nesmí pomalu ani napít, musí se ptát, jestli může jít na záchod, nemůže jít na menýčko do hospody, kde mu to chutná, ale musí sníst to, co mu hodí v jídelně na talíř. Tohle všechno dělá, aniž bu mu to dávalo sebemenší smysl! Ono ho to totiž moc nemá, takhle jak je to nastavený, natož pro ten dětskej mozek. “Půjdeš do školy, protože musíš.” Hotovo, vymalováno. Takhle to je a basta. Dokonce na to máme zákon. Celá škola je jen systémem vytvořená průprava na to, aby nám nepřišlo tak divný, že pak celej zbytek života chodíme do práce jak debilové za almužnu, kterou po nás hoděj. Nic víc. Kdyby smysl školy byl v něčem jiném, bylo by to celý nastavený jinak, nemyslíte? Svobodněji. Jenže vychovávat svobodný lidi s vlastním názorem to se nechce. To je pro ty nahoře moc ohrožující.
Ale zpátky k tématu. Chápete to trochu? Jak z absurdních věcí děláme problémy? Jak ty problémy vytváříme tam, kde mnohdy vůbec nejsou? Jak řešíme věci druhých, bereme je za své a přitom vůbec nejsou naše? Anebo se zlobíme na děti v souvislosti se školou a přitom jsme na tom úplně stejně jako ony? A my místo toho, abychom si vyřešili sebe a svoji práci, řešíme dítě a JEHO školu. Prostě a jednoduše, místo toho, abychom si vyřešili sebe a svůj život, tak neustále řešíme život někoho jiného. A pak se divíme, že to tady vypadá jak to vypadá a že nám to vyřešit nejde. Takže, pojďme hezky společně, nádech, výdech a jedem, a hezky nahlas: “OK, kašlu na to!” Tak! A teď běžte dělat to, co vás baví! A bez keců ;-)
Tenhle týden jsou konzultace v Jičíně a po telefonu. Jelikož je mi líp, tak dám i terapii koněm, a to i o víkednu, no a jelikož jste si i přes nálož v minulém horoskopu objednávali horoskopy osobní, tak pokračujem, jsou na rok, takže jedou taky furt ;-)
Tak jsem zase tu, ahoj všem :-) Hlásím, že začínám být opět funkční. V týdnu jsem odstrojila vánoční stromeček :-D :-D :-D No nic, pojďme dál, myslim, že víc důkazů nepotřebujete :-) Minulej horoskop byla docela nálož, chci vám jen říct, že oceňuju, že mi nikdo z vás nenapsal, že jsem kráva :-) Ne kvůli mě, ale proto, že to beru tak, že jste to pochopili, a to je nejvíc! Takže super, jste skvělí ;-) No a co tam máme na tento týden?
Ze všeho, co momentálně řešíte a vnímáte to jako problém, si udělejte legraci! No, to tu ještě nebylo :-) A proč ne? Je to to nejlepší a nejjednodušší, co pro to můžete udělat. Už samotný fakt, že něco vnímáte jako problém, to z toho problém dělá. Navíc to tak vnímáte vy, někdo další to tak vůbec vnímat nemusí. V podstatě jde o to se na to povznést. Jako když nemáte náladu a někdo do vás pořád něco hustí. Nejradši byste toho dotyčného poslali někam. Někdy to jde, někdy máte pocit, že je to nevhodné. Mimochodem, jde to vždycky, jen si to dovolit, že ;-) Jen si to představte jo? Chytrák do vás hustí, jak to či ono udělat líp, přitom vy víte nejlíp, jak to udělat, do toho byl den předtím ne úplně pozitivní rodičák a aby toho nebylo málo, ráno doma proběhla hádka. Den jak malovanej. Nejradši byste se na všechno vybodli a teď ještě posloucháte ty kecy. Všechno se ve vás vaří a vy si pro sebe řikáte “klid, klid, nech ho vykecat”. A teď si dovolte hezky nahlas říct tu krásnou větu: “Víš co? Běž s tím už do háje!” No není to nádhera? To je všechno, nic víc. Fakt je to takhle jednoduchý.
To samý teď udělejte s tím, co vás teď tak vysává a nutí vás to cosi řešit. Uvědomte si jednu věc - není to zase tak vážný, jak to vy vidíte. Není vůbec potřeba se do toho tak pokládat a není vůbec důležitý to teď a hned vyřešit. Naopak, chce to odstup a zdravej nadhled. Rozumějte, nepodělat se z toho. To je mnohem důležitější než cokoli jinýho. Navíc, jak jistě víte, řešíte “problémy” nejen vaše, ale i mnoha dalších lidí. Někdy to máte tak vytuněný, že z cizího problému uděláte svůj. Je jedno, že je to osoba blízká. Je to její. Vy se do toho nepleťte, pokud nejste požádáni. Totiž to požádání vy většinou vůbec nepotřebujete, jakmile má někdo ve vašem blízkém okolí něco k řešení, vy se toho okamžitě chopíte, protože to samozřejmě umíte vyřešit mnohem líp, než dotyčný. Obzvlášť, pokud se to týká dětí. Řešíte jejich věci, místo toho, abyste si vyřešili svoje. Máte sami máslo na hlavě a kecáte dítěti do toho, jak má to či ono dělat.
Příklad jo? Když už tady padnul ten rodičák, tak u tý školy zůstaneme. Děti to samozřejmě nebaví, a já je naprosto chápu. Zrovna tak, jako drtivou většinu z vás nebaví vaše práce. Přesto do ní pořád chodíte, přesto ji furt děláte. Máte jen obrovskou výhodu v tom, že se tam vaši nemůžou jít dvakrát do roka zeptat vašich nadřízených, jak si tam vedete a následně vás doma sprdnout, jak je možný, že když ráno vstanete včas tak opakovaně chodíte pozdě a že vaše pracovní nasazení není, co bejvalo, navíc si na vás stěžují kolegové, že jste poslední dobou protivný. A ten bordel, co máte na stole, to je do nebe volající. Přiznejte si, že máte pocit, že na tohle všechno máte nárok. Za to, co jste pro firmu za ty roky udělali v poměru s tím, jak vás platí, můžou bejt přece rádi, že je to aspoň takhle.
Dítě to má úplně stejně, ne-li hůř. Navíc ani nedostává nic za to, že do tý instituce chodí. Učí se něco, co ho nebaví, v podstatě velkou část z toho nebude v životě vůbec potřebovat, o hodině se nesmí pomalu ani napít, musí se ptát, jestli může jít na záchod, nemůže jít na menýčko do hospody, kde mu to chutná, ale musí sníst to, co mu hodí v jídelně na talíř. Tohle všechno dělá, aniž bu mu to dávalo sebemenší smysl! Ono ho to totiž moc nemá, takhle jak je to nastavený, natož pro ten dětskej mozek. “Půjdeš do školy, protože musíš.” Hotovo, vymalováno. Takhle to je a basta. Dokonce na to máme zákon. Celá škola je jen systémem vytvořená průprava na to, aby nám nepřišlo tak divný, že pak celej zbytek života chodíme do práce jak debilové za almužnu, kterou po nás hoděj. Nic víc. Kdyby smysl školy byl v něčem jiném, bylo by to celý nastavený jinak, nemyslíte? Svobodněji. Jenže vychovávat svobodný lidi s vlastním názorem to se nechce. To je pro ty nahoře moc ohrožující.
Ale zpátky k tématu. Chápete to trochu? Jak z absurdních věcí děláme problémy? Jak ty problémy vytváříme tam, kde mnohdy vůbec nejsou? Jak řešíme věci druhých, bereme je za své a přitom vůbec nejsou naše? Anebo se zlobíme na děti v souvislosti se školou a přitom jsme na tom úplně stejně jako ony? A my místo toho, abychom si vyřešili sebe a svoji práci, řešíme dítě a JEHO školu. Prostě a jednoduše, místo toho, abychom si vyřešili sebe a svůj život, tak neustále řešíme život někoho jiného. A pak se divíme, že to tady vypadá jak to vypadá a že nám to vyřešit nejde. Takže, pojďme hezky společně, nádech, výdech a jedem, a hezky nahlas: “OK, kašlu na to!” Tak! A teď běžte dělat to, co vás baví! A bez keců ;-)
Tenhle týden jsou konzultace v Jičíně a po telefonu. Jelikož je mi líp, tak dám i terapii koněm, a to i o víkednu, no a jelikož jste si i přes nálož v minulém horoskopu objednávali horoskopy osobní, tak pokračujem, jsou na rok, takže jedou taky furt ;-)
Ze všeho, co momentálně řešíte a vnímáte to jako problém, si udělejte legraci! No, to tu ještě nebylo :-) A proč ne? Je to to nejlepší a nejjednodušší, co pro to můžete udělat. Už samotný fakt, že něco vnímáte jako problém, to z toho problém dělá. Navíc to tak vnímáte vy, někdo další to tak vůbec vnímat nemusí. V podstatě jde o to se na to povznést. Jako když nemáte náladu a někdo do vás pořád něco hustí. Nejradši byste toho dotyčného poslali někam. Někdy to jde, někdy máte pocit, že je to nevhodné. Mimochodem, jde to vždycky, jen si to dovolit, že ;-) Jen si to představte jo? Chytrák do vás hustí, jak to či ono udělat líp, přitom vy víte nejlíp, jak to udělat, do toho byl den předtím ne úplně pozitivní rodičák a aby toho nebylo málo, ráno doma proběhla hádka. Den jak malovanej. Nejradši byste se na všechno vybodli a teď ještě posloucháte ty kecy. Všechno se ve vás vaří a vy si pro sebe řikáte “klid, klid, nech ho vykecat”. A teď si dovolte hezky nahlas říct tu krásnou větu: “Víš co? Běž s tím už do háje!” No není to nádhera? To je všechno, nic víc. Fakt je to takhle jednoduchý.
To samý teď udělejte s tím, co vás teď tak vysává a nutí vás to cosi řešit. Uvědomte si jednu věc - není to zase tak vážný, jak to vy vidíte. Není vůbec potřeba se do toho tak pokládat a není vůbec důležitý to teď a hned vyřešit. Naopak, chce to odstup a zdravej nadhled. Rozumějte, nepodělat se z toho. To je mnohem důležitější než cokoli jinýho. Navíc, jak jistě víte, řešíte “problémy” nejen vaše, ale i mnoha dalších lidí. Někdy to máte tak vytuněný, že z cizího problému uděláte svůj. Je jedno, že je to osoba blízká. Je to její. Vy se do toho nepleťte, pokud nejste požádáni. Totiž to požádání vy většinou vůbec nepotřebujete, jakmile má někdo ve vašem blízkém okolí něco k řešení, vy se toho okamžitě chopíte, protože to samozřejmě umíte vyřešit mnohem líp, než dotyčný. Obzvlášť, pokud se to týká dětí. Řešíte jejich věci, místo toho, abyste si vyřešili svoje. Máte sami máslo na hlavě a kecáte dítěti do toho, jak má to či ono dělat.
Příklad jo? Když už tady padnul ten rodičák, tak u tý školy zůstaneme. Děti to samozřejmě nebaví, a já je naprosto chápu. Zrovna tak, jako drtivou většinu z vás nebaví vaše práce. Přesto do ní pořád chodíte, přesto ji furt děláte. Máte jen obrovskou výhodu v tom, že se tam vaši nemůžou jít dvakrát do roka zeptat vašich nadřízených, jak si tam vedete a následně vás doma sprdnout, jak je možný, že když ráno vstanete včas tak opakovaně chodíte pozdě a že vaše pracovní nasazení není, co bejvalo, navíc si na vás stěžují kolegové, že jste poslední dobou protivný. A ten bordel, co máte na stole, to je do nebe volající. Přiznejte si, že máte pocit, že na tohle všechno máte nárok. Za to, co jste pro firmu za ty roky udělali v poměru s tím, jak vás platí, můžou bejt přece rádi, že je to aspoň takhle.
Dítě to má úplně stejně, ne-li hůř. Navíc ani nedostává nic za to, že do tý instituce chodí. Učí se něco, co ho nebaví, v podstatě velkou část z toho nebude v životě vůbec potřebovat, o hodině se nesmí pomalu ani napít, musí se ptát, jestli může jít na záchod, nemůže jít na menýčko do hospody, kde mu to chutná, ale musí sníst to, co mu hodí v jídelně na talíř. Tohle všechno dělá, aniž bu mu to dávalo sebemenší smysl! Ono ho to totiž moc nemá, takhle jak je to nastavený, natož pro ten dětskej mozek. “Půjdeš do školy, protože musíš.” Hotovo, vymalováno. Takhle to je a basta. Dokonce na to máme zákon. Celá škola je jen systémem vytvořená průprava na to, aby nám nepřišlo tak divný, že pak celej zbytek života chodíme do práce jak debilové za almužnu, kterou po nás hoděj. Nic víc. Kdyby smysl školy byl v něčem jiném, bylo by to celý nastavený jinak, nemyslíte? Svobodněji. Jenže vychovávat svobodný lidi s vlastním názorem to se nechce. To je pro ty nahoře moc ohrožující.
Ale zpátky k tématu. Chápete to trochu? Jak z absurdních věcí děláme problémy? Jak ty problémy vytváříme tam, kde mnohdy vůbec nejsou? Jak řešíme věci druhých, bereme je za své a přitom vůbec nejsou naše? Anebo se zlobíme na děti v souvislosti se školou a přitom jsme na tom úplně stejně jako ony? A my místo toho, abychom si vyřešili sebe a svoji práci, řešíme dítě a JEHO školu. Prostě a jednoduše, místo toho, abychom si vyřešili sebe a svůj život, tak neustále řešíme život někoho jiného. A pak se divíme, že to tady vypadá jak to vypadá a že nám to vyřešit nejde. Takže, pojďme hezky společně, nádech, výdech a jedem, a hezky nahlas: “OK, kašlu na to!” Tak! A teď běžte dělat to, co vás baví! A bez keců ;-)
Tenhle týden jsou konzultace v Jičíně a po telefonu. Jelikož je mi líp, tak dám i terapii koněm, a to i o víkednu, no a jelikož jste si i přes nálož v minulém horoskopu objednávali horoskopy osobní, tak pokračujem, jsou na rok, takže jedou taky furt ;-)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...