Já nevim, má vůbec smysl psát dál? Mně přijde, že ne. V těch slovech je totiž naprosto všechno! Je v nich přijetí, láska, odpuštění, důvěra, bezpodmínečnost, cokoliv vás napadne. Na druhou stranu to někdo může vnímat tak, že je v nich i spousta bolesti a zklamání. Ano, každý z nás to zažil. A možná právě proto, že je špatně pochopil. Možná je chyba i v tom, že je chceme chápat. Na významu těchto slov totiž není nic k pochopení. Ta se musí cítit. Je v nich obrovská hloubka našeho poznání. Toho, jak lásku jako takovou vnímáme. Jako děti známe tu bezpodmínečnou, čistou. Milujeme všechny a všechno, hlavně rodiče. Postupně začneme přicházet na to, že věci můžou být i jinak, než jak je vidíme a cítíme, protože mnohdy se to velmi liší. Pak přijde ta puberta a začíná kolotoč emocí a hormonů. Délka tohoto období je u každého jiná :-D
Postupem času si procházíme právě těmi zklamáními, zažíváme různé bolesti a bolístky, ale taky to hezký. To, co nás naplňuje, s čím souzníme, splýváme, a tak. Mluvíme samozřejmě pořád o vztazích, s kýmkoliv. Celou tu dobu se naše osobnost utváří a formuje. To je hrozný slovo, formuje. Sbírá zkušenosti, které potom ovlivňují její jednání. A teď se ptám: „Proč je láska spjatá s bolestí a zklamáním?“ Protože očekáváme! Pořád něco očekáváme. Je jedno co, důležitý je, že to děláme. Uvědomte si, že vždycky, když něco očekáváte, tzn., že si vytváříte určité domněnky, máte fakt velkou šanci, že budete zklamaní. Tak to je. Někteří si myslí, že nic neočekávají, ale pak z nich vypadne, že vlastně nechápou, proč je ten druhý nemiluje tak, jako oni jeho. A je to tam! Láska je prostě čistá energie, kterou špiníme jen my sami svými postoji. Je to smutný, protože pak jí přestáváme věřit. Když někoho milujete, neznamená to, že on musí milovat vás. Když jste ve vztahu, dávejte do něj jen tolik, kolik do něj chcete dát. Když dáte míň, nebude to ono a když víc, budete pak druhému vyčítat, že on nedává taky tolik. Když cítíme lásku, je to naše emoce, náš pocit.
Nikoho to neopravňuje k tomu vyžadovat ten stejný pocit po někom dalším. Podle toho, jak tuto emoci cítíme, se máme taky chovat. Dávat ji najevo jen tak, jak to doopravdy cítíme a bez ohledu na to, jak to cítí ten druhý. Milovat neznamená trpět, vlastnit, očekávat, manipulovat, přizpůsobovat se (na to obzvlášť bacha). Milovat znamená cítit tu nejčistší energii. A podle toho s ní taky musíme zacházet. Tak čistě, jak jen to jde. Můžeme také říct upřímně. Buďte ve vztahu k těm, které milujete především co nejupřímnější sami k sobě. To je ten klíč. Pak si totiž nebudete mít na co stěžovat a když ten druhý nebude váš cit opětovat, neříkám, že vás to nebude mrzet, ale budete si jisti, že ho u sebe nechcete držet. Dopřejete si někoho, kdo vás bude mít rád a dopřejete někoho takového i jemu. To je láska. Nemá podmínky, hranice, a nedá se chápat. Není na ni návod. Prostě je. To, jak ji budeme prožívat, je jen a jen na nás. Takže s láskou k sobě, přátelé. Tím začněte. Sami se sebou máte totiž ten nejbližší a nejhlubší vztah. A taky nejdelší. Tak ať je vám se sebou dobře :-*
Co se týče konzultací, tenhle týden budu v Praze, ale jen ve středu a ve čtvrtek. Konzultace po telefonu samozřejmě jedou celý týden, to je klasika. A jelikož se blíží ten nový rok, můžete si objednávat i osobní horoskop. Podotýkám, že ho nepíšu, protože bych to časově nedala. Dostanete ho jako audionahrávku. Je to rychlejší a taky toho stihnu víc říct, než napsat :-)
Ahoj :-D Jak se máte? Čeká nás první adventní neděle, hurá :) Blíží se Vánoce *gift* Já nakupuju a balim, takže ta příjemnější část už je skoro za mnou. Teď už přijde to cukroví a něco jako úklid, ale žádný drama ;-) Ale pojďme na horoskop, na ten přece čekáte 8-) Dnes vyzdvihnu to, co je na kartě napsáno: „Miluji tě“.
Já nevim, má vůbec smysl psát dál? Mně přijde, že ne. V těch slovech je totiž naprosto všechno! Je v nich přijetí, láska, odpuštění, důvěra, bezpodmínečnost, cokoliv vás napadne. Na druhou stranu to někdo může vnímat tak, že je v nich i spousta bolesti a zklamání. Ano, každý z nás to zažil. A možná právě proto, že je špatně pochopil. Možná je chyba i v tom, že je chceme chápat. Na významu těchto slov totiž není nic k pochopení. Ta se musí cítit. Je v nich obrovská hloubka našeho poznání. Toho, jak lásku jako takovou vnímáme. Jako děti známe tu bezpodmínečnou, čistou. Milujeme všechny a všechno, hlavně rodiče. Postupně začneme přicházet na to, že věci můžou být i jinak, než jak je vidíme a cítíme, protože mnohdy se to velmi liší. Pak přijde ta puberta a začíná kolotoč emocí a hormonů. Délka tohoto období je u každého jiná :-D
Postupem času si procházíme právě těmi zklamáními, zažíváme různé bolesti a bolístky, ale taky to hezký. To, co nás naplňuje, s čím souzníme, splýváme, a tak. Mluvíme samozřejmě pořád o vztazích, s kýmkoliv. Celou tu dobu se naše osobnost utváří a formuje. To je hrozný slovo, formuje. Sbírá zkušenosti, které potom ovlivňují její jednání. A teď se ptám: „Proč je láska spjatá s bolestí a zklamáním?“ Protože očekáváme! Pořád něco očekáváme. Je jedno co, důležitý je, že to děláme. Uvědomte si, že vždycky, když něco očekáváte, tzn., že si vytváříte určité domněnky, máte fakt velkou šanci, že budete zklamaní. Tak to je. Někteří si myslí, že nic neočekávají, ale pak z nich vypadne, že vlastně nechápou, proč je ten druhý nemiluje tak, jako oni jeho. A je to tam! Láska je prostě čistá energie, kterou špiníme jen my sami svými postoji. Je to smutný, protože pak jí přestáváme věřit. Když někoho milujete, neznamená to, že on musí milovat vás. Když jste ve vztahu, dávejte do něj jen tolik, kolik do něj chcete dát. Když dáte míň, nebude to ono a když víc, budete pak druhému vyčítat, že on nedává taky tolik. Když cítíme lásku, je to naše emoce, náš pocit.
Nikoho to neopravňuje k tomu vyžadovat ten stejný pocit po někom dalším. Podle toho, jak tuto emoci cítíme, se máme taky chovat. Dávat ji najevo jen tak, jak to doopravdy cítíme a bez ohledu na to, jak to cítí ten druhý. Milovat neznamená trpět, vlastnit, očekávat, manipulovat, přizpůsobovat se (na to obzvlášť bacha). Milovat znamená cítit tu nejčistší energii. A podle toho s ní taky musíme zacházet. Tak čistě, jak jen to jde. Můžeme také říct upřímně. Buďte ve vztahu k těm, které milujete především co nejupřímnější sami k sobě. To je ten klíč. Pak si totiž nebudete mít na co stěžovat a když ten druhý nebude váš cit opětovat, neříkám, že vás to nebude mrzet, ale budete si jisti, že ho u sebe nechcete držet. Dopřejete si někoho, kdo vás bude mít rád a dopřejete někoho takového i jemu. To je láska. Nemá podmínky, hranice, a nedá se chápat. Není na ni návod. Prostě je. To, jak ji budeme prožívat, je jen a jen na nás. Takže s láskou k sobě, přátelé. Tím začněte. Sami se sebou máte totiž ten nejbližší a nejhlubší vztah. A taky nejdelší. Tak ať je vám se sebou dobře :-*
Co se týče konzultací, tenhle týden budu v Praze, ale jen ve středu a ve čtvrtek. Konzultace po telefonu samozřejmě jedou celý týden, to je klasika. A jelikož se blíží ten nový rok, můžete si objednávat i osobní horoskop. Podotýkám, že ho nepíšu, protože bych to časově nedala. Dostanete ho jako audionahrávku. Je to rychlejší a taky toho stihnu víc říct, než napsat :-)
Já nevim, má vůbec smysl psát dál? Mně přijde, že ne. V těch slovech je totiž naprosto všechno! Je v nich přijetí, láska, odpuštění, důvěra, bezpodmínečnost, cokoliv vás napadne. Na druhou stranu to někdo může vnímat tak, že je v nich i spousta bolesti a zklamání. Ano, každý z nás to zažil. A možná právě proto, že je špatně pochopil. Možná je chyba i v tom, že je chceme chápat. Na významu těchto slov totiž není nic k pochopení. Ta se musí cítit. Je v nich obrovská hloubka našeho poznání. Toho, jak lásku jako takovou vnímáme. Jako děti známe tu bezpodmínečnou, čistou. Milujeme všechny a všechno, hlavně rodiče. Postupně začneme přicházet na to, že věci můžou být i jinak, než jak je vidíme a cítíme, protože mnohdy se to velmi liší. Pak přijde ta puberta a začíná kolotoč emocí a hormonů. Délka tohoto období je u každého jiná :-D
Postupem času si procházíme právě těmi zklamáními, zažíváme různé bolesti a bolístky, ale taky to hezký. To, co nás naplňuje, s čím souzníme, splýváme, a tak. Mluvíme samozřejmě pořád o vztazích, s kýmkoliv. Celou tu dobu se naše osobnost utváří a formuje. To je hrozný slovo, formuje. Sbírá zkušenosti, které potom ovlivňují její jednání. A teď se ptám: „Proč je láska spjatá s bolestí a zklamáním?“ Protože očekáváme! Pořád něco očekáváme. Je jedno co, důležitý je, že to děláme. Uvědomte si, že vždycky, když něco očekáváte, tzn., že si vytváříte určité domněnky, máte fakt velkou šanci, že budete zklamaní. Tak to je. Někteří si myslí, že nic neočekávají, ale pak z nich vypadne, že vlastně nechápou, proč je ten druhý nemiluje tak, jako oni jeho. A je to tam! Láska je prostě čistá energie, kterou špiníme jen my sami svými postoji. Je to smutný, protože pak jí přestáváme věřit. Když někoho milujete, neznamená to, že on musí milovat vás. Když jste ve vztahu, dávejte do něj jen tolik, kolik do něj chcete dát. Když dáte míň, nebude to ono a když víc, budete pak druhému vyčítat, že on nedává taky tolik. Když cítíme lásku, je to naše emoce, náš pocit.
Nikoho to neopravňuje k tomu vyžadovat ten stejný pocit po někom dalším. Podle toho, jak tuto emoci cítíme, se máme taky chovat. Dávat ji najevo jen tak, jak to doopravdy cítíme a bez ohledu na to, jak to cítí ten druhý. Milovat neznamená trpět, vlastnit, očekávat, manipulovat, přizpůsobovat se (na to obzvlášť bacha). Milovat znamená cítit tu nejčistší energii. A podle toho s ní taky musíme zacházet. Tak čistě, jak jen to jde. Můžeme také říct upřímně. Buďte ve vztahu k těm, které milujete především co nejupřímnější sami k sobě. To je ten klíč. Pak si totiž nebudete mít na co stěžovat a když ten druhý nebude váš cit opětovat, neříkám, že vás to nebude mrzet, ale budete si jisti, že ho u sebe nechcete držet. Dopřejete si někoho, kdo vás bude mít rád a dopřejete někoho takového i jemu. To je láska. Nemá podmínky, hranice, a nedá se chápat. Není na ni návod. Prostě je. To, jak ji budeme prožívat, je jen a jen na nás. Takže s láskou k sobě, přátelé. Tím začněte. Sami se sebou máte totiž ten nejbližší a nejhlubší vztah. A taky nejdelší. Tak ať je vám se sebou dobře :-*
Co se týče konzultací, tenhle týden budu v Praze, ale jen ve středu a ve čtvrtek. Konzultace po telefonu samozřejmě jedou celý týden, to je klasika. A jelikož se blíží ten nový rok, můžete si objednávat i osobní horoskop. Podotýkám, že ho nepíšu, protože bych to časově nedala. Dostanete ho jako audionahrávku. Je to rychlejší a taky toho stihnu víc říct, než napsat :-)

Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...