Dokážete si představit, jak by nám bylo, kdybychom neuměli hodnotit, posuzovat a srovnávat, co je dobré a co špatné? Hustý co?! A to není všechno. Teď si ještě představte, jaká by to byla úleva! Ten stav, kdy nic neřešíte, berete vše tak, jak to přichází a odchází, nepřemýšlíte nad tím, jestli je to špatně nebo ne, jestli to má někdo lepší nebo horší než vy, proč zrovna vám se tohle děje a miliony dalších možností. Nic! Prázdno. Stav bez tíže. Si na tom tak frčim, že se mi ani nechce psát dál, protože mám pocit, že vlastně není o čem *angel*
Víte, o tom to právě je. Brát věci tak jak jsou, umět je přijímat i pouštět. Čím více u sebe něco držíte, tím víc to zavání násilím a násilím si u sebe stejně nikoho a nic dlouho neudržíte. Když nebudete věci hodnotit, nebudete zklamaní. Když nebudete zklamaní, nebudete zažívat tolik nepříjemných emocí. Důležitá věc ale je, že brát věci tak jak jsou neznamená potlačit nebo nevnímat emoce. Naopak. Emoce nechte emocema. Nechte je volně proudit, ať si dělají, co chtějí. Emoce jsou jako počasí, a to taky neovlivníte. Klidně s tím buďte, nechte ten pocit u sebe, uvědomte si ho, jak se vlastně s tou určitou situací cítíte a pozorujte se. Nic víc. Přátelé, stejně s tím nic neuděláte :-) Navíc, když byste uměli být ve stavu, kdy nehodnotíte, co je dobré a špatné, zmizely by i negativní emoce ;-) Prostě byste měli jen pocit, nic víc! Chápete tu úlevu? To je tak super stav! Já to snad nedopíšu :-)
Fakt jsem to nedopsala :-D Pokračuji až druhý den :-D Je mi mnohem líp :-) Takže z vlastní zkušenosti doporučuju, je to fakt pecka! :-D Prostě jen jste. Ten stav se mi líbí čím dál víc. Není to o tom, že se na všechno vykašlete a nic neděláte, nebo že nikdy neděláte to, co se vám nechce. Jde o to, jakej k tomu zaujmete postoj. Jakej postoj máte sami k sobě. Jestli jsou pro vás ještě pořád důležitější ostatní, než vy sami, máte fakt problém. Ale nebojte se, on si s váma vesmír poradí ;-) On už vymyslí, jak vás dostat k sobě. Teď je ta doba taková. Tohle se po nás chce. Vesmír chce, abychom byli konečně u sebe. Abychom nedělali pořád to, co si myslíme, že bychom měli, abychom nemanipulovali, abychom nežili tím, že musíme vydělat hromadu peněz nebo z dané situace vytřískat co nejvíc. Tahle doba pomalu končí. Nutno dodat, že dost drasticky. Je to tak, přátelé. Vesmír už se s náma nebude párat. Protože si to nezasloužíme. Všechno to, co se děje, jsme si zavinili sami. My jsme to dovolili. To je potřeba si uvědomit. Že všechno, co se vám děje, jste vy sami dovolili. Jestli si myslíte, že ne, tak se pletete. Děje se vám opravdu jen to, co vy sami dovolíte. Zejména ve vztazích, ano? Jsou situace, které jsou mimo naše všechno, jako je třeba smrt někoho blízkého a do tohoto tématu se vůbec neodvažuju pouštět. Všichni, kteří si touto zkušeností prošli, máte můj hluboký soucit a obdiv, že jedete dál!
Vraťme se k těm vztahům. To, že věci neřešíme, necháváme je zajít tak daleko, že pak už vůbec nevíme, co s nimi, že setrváváme v něčem, v čem nám není dobře, není nic jiného, než náš kalkul! A teď si každej sáhněte do svědomí :-) Proč to všechno děláte? Protože je to pro vás furt z nějakýho důvodu výhodný. Nechcete být sami, chcete tu lásku, doufáte, že se ten druhý změní… Prosim vás, a jak dlouho už doufáte? Nebo po kolikátý? Kdy už vám konečně dojde, že se to fakt nestane? Co se ještě musí stát, abyste to pochopili?
A to je právě to, co je jen a jen na vás. Na nikom jiným. Totiž o tom, co se ještě musí stát, abyste pochopili, si rozhodujete jen vy sami! Hm? Nechcete se na to už vykašlat? Není to zbytečný, takhle marnit čas? Nebylo by lepší si ten život zařídit tak, aby vám v něm už konečně bylo dobře? Kdy jindy to chcete udělat? Berte věci tak, jak jsou, nehodnoťte je, zaujímejte k nim postoje podle toho, jak se v souvislosti s nimi cítíte. Prostě je buď chcete nebo nechcete. A podle toho se chováte. Nic víc. Hlavně v tom nehledejte žádnou vědu. Jak jistě víte, ani vědci neví ;-)
Než přejdeme ke znamením, mám pro vás informace o konzultacích a taky dvě pozvánky. Takže, tento týden budu v Jičíně, tzn. že můžete buď na konzultace, karty po telefonu nebo terapii koněm, která je mimochodem na vztahy úplně výborná, protože tam hned vidíte, co děláte blbě :-)
A k těm pozvánkám: Minule jsem vám tu psala o večerní seanci, která se nakonec nekonala, protože mi do toho vlítla rehabilitace, takže ji přesouvám na středu 21.11. a bude v Praze. No a teď to nejdůležitější! V Jičíně bude přednáška Jardy Duška a Mnislava Zeleného o životě indiánů a životě našem. Píšu to, protože to pořádám, abyste si nemysleli, že je to mimo ;-)
Ahoj :-) Jak se máte, jak je vám? Já už nakupuju dárečky a těším se na Vánoce *gift* Jasně, na úklid a pečení cukroví se moc netěším, ale nějak to dám, no 8-) Úklid na pohodu, hlavně žádnej stres ;-) Tak pojďme na tu kartu *coffee*
Dokážete si představit, jak by nám bylo, kdybychom neuměli hodnotit, posuzovat a srovnávat, co je dobré a co špatné? Hustý co?! A to není všechno. Teď si ještě představte, jaká by to byla úleva! Ten stav, kdy nic neřešíte, berete vše tak, jak to přichází a odchází, nepřemýšlíte nad tím, jestli je to špatně nebo ne, jestli to má někdo lepší nebo horší než vy, proč zrovna vám se tohle děje a miliony dalších možností. Nic! Prázdno. Stav bez tíže. Si na tom tak frčim, že se mi ani nechce psát dál, protože mám pocit, že vlastně není o čem *angel*
Víte, o tom to právě je. Brát věci tak jak jsou, umět je přijímat i pouštět. Čím více u sebe něco držíte, tím víc to zavání násilím a násilím si u sebe stejně nikoho a nic dlouho neudržíte. Když nebudete věci hodnotit, nebudete zklamaní. Když nebudete zklamaní, nebudete zažívat tolik nepříjemných emocí. Důležitá věc ale je, že brát věci tak jak jsou neznamená potlačit nebo nevnímat emoce. Naopak. Emoce nechte emocema. Nechte je volně proudit, ať si dělají, co chtějí. Emoce jsou jako počasí, a to taky neovlivníte. Klidně s tím buďte, nechte ten pocit u sebe, uvědomte si ho, jak se vlastně s tou určitou situací cítíte a pozorujte se. Nic víc. Přátelé, stejně s tím nic neuděláte :-) Navíc, když byste uměli být ve stavu, kdy nehodnotíte, co je dobré a špatné, zmizely by i negativní emoce ;-) Prostě byste měli jen pocit, nic víc! Chápete tu úlevu? To je tak super stav! Já to snad nedopíšu :-)
Fakt jsem to nedopsala :-D Pokračuji až druhý den :-D Je mi mnohem líp :-) Takže z vlastní zkušenosti doporučuju, je to fakt pecka! :-D Prostě jen jste. Ten stav se mi líbí čím dál víc. Není to o tom, že se na všechno vykašlete a nic neděláte, nebo že nikdy neděláte to, co se vám nechce. Jde o to, jakej k tomu zaujmete postoj. Jakej postoj máte sami k sobě. Jestli jsou pro vás ještě pořád důležitější ostatní, než vy sami, máte fakt problém. Ale nebojte se, on si s váma vesmír poradí ;-) On už vymyslí, jak vás dostat k sobě. Teď je ta doba taková. Tohle se po nás chce. Vesmír chce, abychom byli konečně u sebe. Abychom nedělali pořád to, co si myslíme, že bychom měli, abychom nemanipulovali, abychom nežili tím, že musíme vydělat hromadu peněz nebo z dané situace vytřískat co nejvíc. Tahle doba pomalu končí. Nutno dodat, že dost drasticky. Je to tak, přátelé. Vesmír už se s náma nebude párat. Protože si to nezasloužíme. Všechno to, co se děje, jsme si zavinili sami. My jsme to dovolili. To je potřeba si uvědomit. Že všechno, co se vám děje, jste vy sami dovolili. Jestli si myslíte, že ne, tak se pletete. Děje se vám opravdu jen to, co vy sami dovolíte. Zejména ve vztazích, ano? Jsou situace, které jsou mimo naše všechno, jako je třeba smrt někoho blízkého a do tohoto tématu se vůbec neodvažuju pouštět. Všichni, kteří si touto zkušeností prošli, máte můj hluboký soucit a obdiv, že jedete dál!
Vraťme se k těm vztahům. To, že věci neřešíme, necháváme je zajít tak daleko, že pak už vůbec nevíme, co s nimi, že setrváváme v něčem, v čem nám není dobře, není nic jiného, než náš kalkul! A teď si každej sáhněte do svědomí :-) Proč to všechno děláte? Protože je to pro vás furt z nějakýho důvodu výhodný. Nechcete být sami, chcete tu lásku, doufáte, že se ten druhý změní… Prosim vás, a jak dlouho už doufáte? Nebo po kolikátý? Kdy už vám konečně dojde, že se to fakt nestane? Co se ještě musí stát, abyste to pochopili?
A to je právě to, co je jen a jen na vás. Na nikom jiným. Totiž o tom, co se ještě musí stát, abyste pochopili, si rozhodujete jen vy sami! Hm? Nechcete se na to už vykašlat? Není to zbytečný, takhle marnit čas? Nebylo by lepší si ten život zařídit tak, aby vám v něm už konečně bylo dobře? Kdy jindy to chcete udělat? Berte věci tak, jak jsou, nehodnoťte je, zaujímejte k nim postoje podle toho, jak se v souvislosti s nimi cítíte. Prostě je buď chcete nebo nechcete. A podle toho se chováte. Nic víc. Hlavně v tom nehledejte žádnou vědu. Jak jistě víte, ani vědci neví ;-)
Než přejdeme ke znamením, mám pro vás informace o konzultacích a taky dvě pozvánky. Takže, tento týden budu v Jičíně, tzn. že můžete buď na konzultace, karty po telefonu nebo terapii koněm, která je mimochodem na vztahy úplně výborná, protože tam hned vidíte, co děláte blbě :-)
A k těm pozvánkám: Minule jsem vám tu psala o večerní seanci, která se nakonec nekonala, protože mi do toho vlítla rehabilitace, takže ji přesouvám na středu 21.11. a bude v Praze. No a teď to nejdůležitější! V Jičíně bude přednáška Jardy Duška a Mnislava Zeleného o životě indiánů a životě našem. Píšu to, protože to pořádám, abyste si nemysleli, že je to mimo ;-)
Dokážete si představit, jak by nám bylo, kdybychom neuměli hodnotit, posuzovat a srovnávat, co je dobré a co špatné? Hustý co?! A to není všechno. Teď si ještě představte, jaká by to byla úleva! Ten stav, kdy nic neřešíte, berete vše tak, jak to přichází a odchází, nepřemýšlíte nad tím, jestli je to špatně nebo ne, jestli to má někdo lepší nebo horší než vy, proč zrovna vám se tohle děje a miliony dalších možností. Nic! Prázdno. Stav bez tíže. Si na tom tak frčim, že se mi ani nechce psát dál, protože mám pocit, že vlastně není o čem *angel*
Víte, o tom to právě je. Brát věci tak jak jsou, umět je přijímat i pouštět. Čím více u sebe něco držíte, tím víc to zavání násilím a násilím si u sebe stejně nikoho a nic dlouho neudržíte. Když nebudete věci hodnotit, nebudete zklamaní. Když nebudete zklamaní, nebudete zažívat tolik nepříjemných emocí. Důležitá věc ale je, že brát věci tak jak jsou neznamená potlačit nebo nevnímat emoce. Naopak. Emoce nechte emocema. Nechte je volně proudit, ať si dělají, co chtějí. Emoce jsou jako počasí, a to taky neovlivníte. Klidně s tím buďte, nechte ten pocit u sebe, uvědomte si ho, jak se vlastně s tou určitou situací cítíte a pozorujte se. Nic víc. Přátelé, stejně s tím nic neuděláte :-) Navíc, když byste uměli být ve stavu, kdy nehodnotíte, co je dobré a špatné, zmizely by i negativní emoce ;-) Prostě byste měli jen pocit, nic víc! Chápete tu úlevu? To je tak super stav! Já to snad nedopíšu :-)
Fakt jsem to nedopsala :-D Pokračuji až druhý den :-D Je mi mnohem líp :-) Takže z vlastní zkušenosti doporučuju, je to fakt pecka! :-D Prostě jen jste. Ten stav se mi líbí čím dál víc. Není to o tom, že se na všechno vykašlete a nic neděláte, nebo že nikdy neděláte to, co se vám nechce. Jde o to, jakej k tomu zaujmete postoj. Jakej postoj máte sami k sobě. Jestli jsou pro vás ještě pořád důležitější ostatní, než vy sami, máte fakt problém. Ale nebojte se, on si s váma vesmír poradí ;-) On už vymyslí, jak vás dostat k sobě. Teď je ta doba taková. Tohle se po nás chce. Vesmír chce, abychom byli konečně u sebe. Abychom nedělali pořád to, co si myslíme, že bychom měli, abychom nemanipulovali, abychom nežili tím, že musíme vydělat hromadu peněz nebo z dané situace vytřískat co nejvíc. Tahle doba pomalu končí. Nutno dodat, že dost drasticky. Je to tak, přátelé. Vesmír už se s náma nebude párat. Protože si to nezasloužíme. Všechno to, co se děje, jsme si zavinili sami. My jsme to dovolili. To je potřeba si uvědomit. Že všechno, co se vám děje, jste vy sami dovolili. Jestli si myslíte, že ne, tak se pletete. Děje se vám opravdu jen to, co vy sami dovolíte. Zejména ve vztazích, ano? Jsou situace, které jsou mimo naše všechno, jako je třeba smrt někoho blízkého a do tohoto tématu se vůbec neodvažuju pouštět. Všichni, kteří si touto zkušeností prošli, máte můj hluboký soucit a obdiv, že jedete dál!
Vraťme se k těm vztahům. To, že věci neřešíme, necháváme je zajít tak daleko, že pak už vůbec nevíme, co s nimi, že setrváváme v něčem, v čem nám není dobře, není nic jiného, než náš kalkul! A teď si každej sáhněte do svědomí :-) Proč to všechno děláte? Protože je to pro vás furt z nějakýho důvodu výhodný. Nechcete být sami, chcete tu lásku, doufáte, že se ten druhý změní… Prosim vás, a jak dlouho už doufáte? Nebo po kolikátý? Kdy už vám konečně dojde, že se to fakt nestane? Co se ještě musí stát, abyste to pochopili?
A to je právě to, co je jen a jen na vás. Na nikom jiným. Totiž o tom, co se ještě musí stát, abyste pochopili, si rozhodujete jen vy sami! Hm? Nechcete se na to už vykašlat? Není to zbytečný, takhle marnit čas? Nebylo by lepší si ten život zařídit tak, aby vám v něm už konečně bylo dobře? Kdy jindy to chcete udělat? Berte věci tak, jak jsou, nehodnoťte je, zaujímejte k nim postoje podle toho, jak se v souvislosti s nimi cítíte. Prostě je buď chcete nebo nechcete. A podle toho se chováte. Nic víc. Hlavně v tom nehledejte žádnou vědu. Jak jistě víte, ani vědci neví ;-)
Než přejdeme ke znamením, mám pro vás informace o konzultacích a taky dvě pozvánky. Takže, tento týden budu v Jičíně, tzn. že můžete buď na konzultace, karty po telefonu nebo terapii koněm, která je mimochodem na vztahy úplně výborná, protože tam hned vidíte, co děláte blbě :-)
A k těm pozvánkám: Minule jsem vám tu psala o večerní seanci, která se nakonec nekonala, protože mi do toho vlítla rehabilitace, takže ji přesouvám na středu 21.11. a bude v Praze. No a teď to nejdůležitější! V Jičíně bude přednáška Jardy Duška a Mnislava Zeleného o životě indiánů a životě našem. Píšu to, protože to pořádám, abyste si nemysleli, že je to mimo ;-)

Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...