Opět to na momentální situaci neskutečně sedí! Je to o upřímnosti, pravdě a podstatě. O odhození všech masek, o skončení s přetvářkami, o upřímnosti k sobě samým. O tom, abychom si přestali lhát do vlastní kapsy, abychom se přestali oblbovat tím, že něco, co evidentně nefunguje, se zlepší, o tom, abychom přestali žít v iluzi. Abychom se nezaobírali vším tím, co je do nás každodenně huštěno pod tlakem, protože to je přesně to, co nás od sebe samých odvádí a to se taky chce, protože lidi, kteří mají svobodomyslné myšlenky nejsou pro záměry těch, kteří nám vládnou, chtění. Jsou prostě nežádoucí.
Tím, že tohle všechno děláme, že věříme té iluzi, tomu klamu, který je nám nabízen, jen přistupujeme na hru společnosti. Hru, která nás činí ovladatelnými a výhrou jsou pouta, která se s dalším a dalším levelem stahují a my se čím dál tím víc propadáme do stavu, kdy už s tím nemůžeme nic dělat a ještě věříme, že je to takhle v pořádku. Dokud jednoho dne nezjistíme, že hra skončila. Game over. Pak nám to všechno dojde. To my už ale nebudeme v tomto těle, v těchto podmínkách, v této energii.
Možná proto se tady v horách cítím bezpečně a klidně, když se dívám kolem sebe. Jich se nedotýká systém. Jich se nedotýká žádná vláda, žádné zákony ani vyhlášky. Nic. Dotýká se jich jen činnost člověka. A ta je bohužel velmi krutá. Ale ony jsou v klidu. A víte proč? Mají čas. Jsou věčné. Vědí moc dobře, že ony tu budou, zatímco my už dávno ne. Ony si dál dělají, to co dělat mají. Plní svou funkci. Vědí, že prostě jsou. Nic jiného není důležité. A až jednou nebudou, tak prostě nebudou. Berou to tak, jak to přichází a ať se děje co se děje, jedou si prostě a jednoduše po svém. V tom je to kouzlo, to je ta síla. Ta ČISTOTA BYTÍ.
My nemáme zdaleka tolik času, jako ty hory. Proto buďme upřímní sami k sobě. Nevěřme všemu, co je nám podstrkováno jako pravda. Nenechme si věšet bulíky na nos jen proto, že to říká někdo, kdo je snad „významnější“ než my. Dívejte se pořádně kolem sebe. Vnímejte nejen obsah, ale i energii toho, co kolem sebe slyšíte. Chtějte věci vidět takové, jaké doopravdy jsou. Chtějte vidět pravdu, a nejen ji vidět, žijte ji. Proč? Protože lež oslabuje. Činí nás slabými. A to jsme už tak dost. Jaké je být slabý už tedy víme. Pojďme teď zjistit, jaké to je, když se staneme silnými. A k tomu nám dopomáhej bůh. Ten, co ho máme každý v sobě…
Co se týče konzultací, budou tento týden v Jičíně, karty po telefonu jsou jasný a na terapii koněm se asi taky ještě někdo vejde 8-)
No není to krásný? Mám dopsaný úvod a vyjeli jsme z Alp. Prostě to funguje *wine* Tak pojďme na ta znamení:
Ahoj :-D Jsme na cestě do Florencie. Právě projíždíme Alpy. Až to vy budete číst, budu už na cestě domů, ale to je jedno :-). Sedím v autě a dívám se ven. Všude kolem ty obrovské, majestátní hory. Jsou famózní! A pod nimi ty malinkaté domečky, všechny krásně upravené. Oproti těm horám je všechno tak malé. Jakoby tu nic jiného, než ony, ani nebylo. Mám zase ten svůj zvláštní pocit… Daleko víc si uvědomuju přírodu a Zemi. Ta obrovská masa, která mě obklopuje, má neskutečnou sílu. Cítím se tu tak zvláštně chráněná. A ještě něco tu vnímám – spojení. A to naprosto se vším.
Jakoby neexistovala vzdálenost, čas, snad ani prostor. Mám pocit, že je tu všechno se mnou. I vy, to mě hodně překvapilo. Najednou jste mi prolítli hlavou. Tak jsme zastavili, vytáhli z kufru notebook a já začala psát. Nevim, jak je to možný, ale ono vůbec není důležitý to vědět, tady má najednou všechno smysl. Fakt všechno. Není tu pocit zbytečných otázek a přemýšlení, protože se podíváte z okna a všechno je jasný, všechno víte. Úžasný! I když už se náhodou mysl pokusí tahat za špagátky, třeba že tu stojí krsánej dům a hned před okny mu vede dálnice nebo toho, jak ubývá voda v řece, všech těch strojů, kamionů a aut… tak se prostě podíváte nahoru a najednou i tohle má smysl, i když ho nedokážu vysvětlit, ale je tam. V tom je síla mlčení, protože v něm je největší moudrost. Jen v průběhu tohoto psaní jsem se ještě ani jednou nepodívala na kartu. Když potřebuju něco napsat, podívám se z okna. Kéž bych vám to mohla nějak přenést, předat. Tohle je pocit, a tak silnej, že nevím, jak to vyjádřit slovy. Možná bude stačit, když se na to naladíte. Když na chvíli zavřete oči a jen to na sebe necháte působit. Mohlo by to fungovat ;-) Tak jo, už koukám na kartu a musím se smát :-)
Opět to na momentální situaci neskutečně sedí! Je to o upřímnosti, pravdě a podstatě. O odhození všech masek, o skončení s přetvářkami, o upřímnosti k sobě samým. O tom, abychom si přestali lhát do vlastní kapsy, abychom se přestali oblbovat tím, že něco, co evidentně nefunguje, se zlepší, o tom, abychom přestali žít v iluzi. Abychom se nezaobírali vším tím, co je do nás každodenně huštěno pod tlakem, protože to je přesně to, co nás od sebe samých odvádí a to se taky chce, protože lidi, kteří mají svobodomyslné myšlenky nejsou pro záměry těch, kteří nám vládnou, chtění. Jsou prostě nežádoucí.
Tím, že tohle všechno děláme, že věříme té iluzi, tomu klamu, který je nám nabízen, jen přistupujeme na hru společnosti. Hru, která nás činí ovladatelnými a výhrou jsou pouta, která se s dalším a dalším levelem stahují a my se čím dál tím víc propadáme do stavu, kdy už s tím nemůžeme nic dělat a ještě věříme, že je to takhle v pořádku. Dokud jednoho dne nezjistíme, že hra skončila. Game over. Pak nám to všechno dojde. To my už ale nebudeme v tomto těle, v těchto podmínkách, v této energii.
Možná proto se tady v horách cítím bezpečně a klidně, když se dívám kolem sebe. Jich se nedotýká systém. Jich se nedotýká žádná vláda, žádné zákony ani vyhlášky. Nic. Dotýká se jich jen činnost člověka. A ta je bohužel velmi krutá. Ale ony jsou v klidu. A víte proč? Mají čas. Jsou věčné. Vědí moc dobře, že ony tu budou, zatímco my už dávno ne. Ony si dál dělají, to co dělat mají. Plní svou funkci. Vědí, že prostě jsou. Nic jiného není důležité. A až jednou nebudou, tak prostě nebudou. Berou to tak, jak to přichází a ať se děje co se děje, jedou si prostě a jednoduše po svém. V tom je to kouzlo, to je ta síla. Ta ČISTOTA BYTÍ.
My nemáme zdaleka tolik času, jako ty hory. Proto buďme upřímní sami k sobě. Nevěřme všemu, co je nám podstrkováno jako pravda. Nenechme si věšet bulíky na nos jen proto, že to říká někdo, kdo je snad „významnější“ než my. Dívejte se pořádně kolem sebe. Vnímejte nejen obsah, ale i energii toho, co kolem sebe slyšíte. Chtějte věci vidět takové, jaké doopravdy jsou. Chtějte vidět pravdu, a nejen ji vidět, žijte ji. Proč? Protože lež oslabuje. Činí nás slabými. A to jsme už tak dost. Jaké je být slabý už tedy víme. Pojďme teď zjistit, jaké to je, když se staneme silnými. A k tomu nám dopomáhej bůh. Ten, co ho máme každý v sobě…
Co se týče konzultací, budou tento týden v Jičíně, karty po telefonu jsou jasný a na terapii koněm se asi taky ještě někdo vejde 8-)
No není to krásný? Mám dopsaný úvod a vyjeli jsme z Alp. Prostě to funguje *wine* Tak pojďme na ta znamení:
Opět to na momentální situaci neskutečně sedí! Je to o upřímnosti, pravdě a podstatě. O odhození všech masek, o skončení s přetvářkami, o upřímnosti k sobě samým. O tom, abychom si přestali lhát do vlastní kapsy, abychom se přestali oblbovat tím, že něco, co evidentně nefunguje, se zlepší, o tom, abychom přestali žít v iluzi. Abychom se nezaobírali vším tím, co je do nás každodenně huštěno pod tlakem, protože to je přesně to, co nás od sebe samých odvádí a to se taky chce, protože lidi, kteří mají svobodomyslné myšlenky nejsou pro záměry těch, kteří nám vládnou, chtění. Jsou prostě nežádoucí.
Tím, že tohle všechno děláme, že věříme té iluzi, tomu klamu, který je nám nabízen, jen přistupujeme na hru společnosti. Hru, která nás činí ovladatelnými a výhrou jsou pouta, která se s dalším a dalším levelem stahují a my se čím dál tím víc propadáme do stavu, kdy už s tím nemůžeme nic dělat a ještě věříme, že je to takhle v pořádku. Dokud jednoho dne nezjistíme, že hra skončila. Game over. Pak nám to všechno dojde. To my už ale nebudeme v tomto těle, v těchto podmínkách, v této energii.
Možná proto se tady v horách cítím bezpečně a klidně, když se dívám kolem sebe. Jich se nedotýká systém. Jich se nedotýká žádná vláda, žádné zákony ani vyhlášky. Nic. Dotýká se jich jen činnost člověka. A ta je bohužel velmi krutá. Ale ony jsou v klidu. A víte proč? Mají čas. Jsou věčné. Vědí moc dobře, že ony tu budou, zatímco my už dávno ne. Ony si dál dělají, to co dělat mají. Plní svou funkci. Vědí, že prostě jsou. Nic jiného není důležité. A až jednou nebudou, tak prostě nebudou. Berou to tak, jak to přichází a ať se děje co se děje, jedou si prostě a jednoduše po svém. V tom je to kouzlo, to je ta síla. Ta ČISTOTA BYTÍ.
My nemáme zdaleka tolik času, jako ty hory. Proto buďme upřímní sami k sobě. Nevěřme všemu, co je nám podstrkováno jako pravda. Nenechme si věšet bulíky na nos jen proto, že to říká někdo, kdo je snad „významnější“ než my. Dívejte se pořádně kolem sebe. Vnímejte nejen obsah, ale i energii toho, co kolem sebe slyšíte. Chtějte věci vidět takové, jaké doopravdy jsou. Chtějte vidět pravdu, a nejen ji vidět, žijte ji. Proč? Protože lež oslabuje. Činí nás slabými. A to jsme už tak dost. Jaké je být slabý už tedy víme. Pojďme teď zjistit, jaké to je, když se staneme silnými. A k tomu nám dopomáhej bůh. Ten, co ho máme každý v sobě…
Co se týče konzultací, budou tento týden v Jičíně, karty po telefonu jsou jasný a na terapii koněm se asi taky ještě někdo vejde 8-)
No není to krásný? Mám dopsaný úvod a vyjeli jsme z Alp. Prostě to funguje *wine* Tak pojďme na ta znamení:
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...