Nezapomínejme na svůj svět! Nezapomínejme na to, s čím a proč jsme sem přišli. Vzpomeňme si na svůj původní plán. Jděme si za tím, co chceme a po čem toužíme. Nenechme se do nekonečna semílat systémem. Nepodléhejme tomu, k čemu jsme nuceni a hlavně se už vůbec nenechme do ničeho nutit! Nebojme se se za sebe postavit! Jen my víme nejlíp, proč se tak či onak v určité situaci cítíme. Reagujme podle toho! Přátelé, svobodu mysli vám nikdy nikdo nemůže vzít. Tu si bereme sami… Tak už se na to vykašleme, jo?! Berme si příklad z těch nejmenších. Pozorujme je, inspirujme se jimi, učme se od nich. A věřte mi, že nám to dá víc, než škola… Jo! A hlavně to, co vypozorujete, pak praktikujte ve svém životě. To je totiž ten klíč ;-)
Uff, to bylo ale těžký téma… Tenhle týden jsem opět v Jičíně, takže konzultace tam a kromě karet po telefonu můžete i na Terapii koněm. A teď už jdeme na ty jednotlivý znamení:
Zdravím vás, jak se máte? Já vám teda řeknu, že těžko chroupu ten nástup do instituce nazývané škola ;( Ty prázdniny byly boží! Všechno si tak plynulo, žádnej stres, dělali jsme to, co se nám chtělo. A teď to zase začne. Čím dál tím víc mi to nedává smysl. Vlastně je mi z toho smutno. Když poslouchám děti, s čím po prázdninách do tý školy jdou, je to fakt smutek. Nesetkala jsem se během prázdnin s žádným dítětem, který by se těšilo do školy, teda kromě dvou letý Emičky, která nadšeně odpověděla že jo. Ona je v těch dvou letech vlastně nadšená úplně ze všeho, když se nad tím tak zamyslím. Je mi fakt líto, že o pár let později, v podstatě hlavně kvůli systému školství, to svoje nadšení ztratí, jako většina dětí. Fandím všem, kteří máte děti doma a učíte je sami! Já na tohle nemám, byly by asi větší chudáci než v tý škole. Ach jo, podělanej systém… No nic, jdeme dál.
Nebo ne! Pojďme jim to usnadnit! Netlačme na ně víc, než je zdrávo, nechme věcem volný průběh, nechme dětem jejich zodpovědnost za školu, za všechny ty povinnosti, ať s tím naloží, jak nejlíp umí a pokud možno, nezasahujme jim do toho. Nenechme je uvěřit, že učitel je autorita, která má vždycky pravdu a že je něco víc, než oni sami, protože to vypadá, že ví všechno. Dívejme se na věci jejich očima. Zkusme je vidět z jejich úhlu pohledu. Nechtějme „dobré“ známky jen proto, že potom můžeme říkat, že se naše dítě dobře učí. No schválně, k čemu to bylo vám, ty dobrý známky? K ničemu, že jo. Život je přece úplně o nečem jiném. Kolik si toho z tý školy pamatujete? Ranní vstávání nesnáší naprostá většina dospělých. Jak k tomu přijdou ty děti? Pamatujete si, když jste si z porodnice přinesly domů miminko? Když spalo, bylo ticho, každej chodil po špičkách, aby ho nevzbudil, protože se vědělo, že spánek potřebuje k tomu, aby mohlo růst a vyvíjet se. I ve školce chodí děti spát. A pak najednou prásk! Ohromná prda, drsnej zlom! Musíme brzo vstávat, abysme byli včas ve škole. Najednou už nikoho nezajímá, že dítě třeba večer nemohlo usnout a ráno v půl sedmý je fakt nevyspalý a nechce se mu vstávat. Kam se najednou poděla ta péče o spánek malého dítěte? Do ... vy víte kam, přátelé! Musí si totiž zvykat! Jednou bude chodit do práce a bude muset taky vstávat, jako všichni ostatní. Je to normální, takhle se to tady dělá. Dovršíš určitýho věku a už se z tebe vychovává cvičená opice, abys byl jednou připravenej generovat systému prachy. Nic jinýho se od nás totiž nechce. Jen ovladatelnost a práce. Chceš se najíst, člověče? Tak makej, jinak máš smůlu. Jdi do práce, my ti hodíme pár kaček, kup si nejdůležitější věci, protože na víc ti to stejně a hlavně drž hubu a krok. Tak. Kde je to nadšení, se kterým jsme přišli na svět? Proč se malá Emička těší do školy? Protože neví, co ji čeká. Protože zatím je to všechno fajn, směje se na svět a on se směje na ni. Protože ještě nezná nic jinýho, než že dělá to, co ji baví. Protože ještě umí žít teď a tady, umí si říct o to, co chce, umí se postarat i o to, aby se jí nedělo to, co nechce. Protože ještě není otupělá a semletá. Ještě nepřešla do fáze „zvyku“. A jak jinak, všechno souvisí se vším, takže to, o čem tady píšu, opět souvisí s tím, co vypovídá karta. A karta nám říká:
Nezapomínejme na svůj svět! Nezapomínejme na to, s čím a proč jsme sem přišli. Vzpomeňme si na svůj původní plán. Jděme si za tím, co chceme a po čem toužíme. Nenechme se do nekonečna semílat systémem. Nepodléhejme tomu, k čemu jsme nuceni a hlavně se už vůbec nenechme do ničeho nutit! Nebojme se se za sebe postavit! Jen my víme nejlíp, proč se tak či onak v určité situaci cítíme. Reagujme podle toho! Přátelé, svobodu mysli vám nikdy nikdo nemůže vzít. Tu si bereme sami… Tak už se na to vykašleme, jo?! Berme si příklad z těch nejmenších. Pozorujme je, inspirujme se jimi, učme se od nich. A věřte mi, že nám to dá víc, než škola… Jo! A hlavně to, co vypozorujete, pak praktikujte ve svém životě. To je totiž ten klíč ;-)
Uff, to bylo ale těžký téma… Tenhle týden jsem opět v Jičíně, takže konzultace tam a kromě karet po telefonu můžete i na Terapii koněm. A teď už jdeme na ty jednotlivý znamení:
Nezapomínejme na svůj svět! Nezapomínejme na to, s čím a proč jsme sem přišli. Vzpomeňme si na svůj původní plán. Jděme si za tím, co chceme a po čem toužíme. Nenechme se do nekonečna semílat systémem. Nepodléhejme tomu, k čemu jsme nuceni a hlavně se už vůbec nenechme do ničeho nutit! Nebojme se se za sebe postavit! Jen my víme nejlíp, proč se tak či onak v určité situaci cítíme. Reagujme podle toho! Přátelé, svobodu mysli vám nikdy nikdo nemůže vzít. Tu si bereme sami… Tak už se na to vykašleme, jo?! Berme si příklad z těch nejmenších. Pozorujme je, inspirujme se jimi, učme se od nich. A věřte mi, že nám to dá víc, než škola… Jo! A hlavně to, co vypozorujete, pak praktikujte ve svém životě. To je totiž ten klíč ;-)
Uff, to bylo ale těžký téma… Tenhle týden jsem opět v Jičíně, takže konzultace tam a kromě karet po telefonu můžete i na Terapii koněm. A teď už jdeme na ty jednotlivý znamení:

Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...