No jasně, přesně tak. Zase ty vztahy… Ach jo, to je furt dokola, co? Aby taky ne, jsou součástí našeho každodenního života. Každodenního… chápete ten význam? Už to slovo v sobě nese určitou rutinu, stereotyp, něco opakujícího se, takovou trochu nudu, přežívání. Samozřejmě jen z určitého úhlu pohledu. Na druhou stranu je to součást, spolupráce, sdílení, sounáležitost, láska, milování, a vůbec, představte si pod tím každý co chcete, to bude nejlepší ;-) Mám trochu pocit, že dojde na lámání chleba. To, co má smysl, hloubku, kořeny, zůstane. Obávám se, a věřte mi, že se mi to nepíše snadno, že zbytek se pomalu ale jistě, řekněme, rozpustí. Ono je to v pořádku. Protože nač setrvávat v něčem, v čem nám třeba není dobře, co pro nás ztratilo smysl, v čem nechceme být. Všichni zúčastnění tak zbytečně ztrácí čas. Nejen svůj, ale i toho druhého. Tohle je těžký téma. Úplně cítím to sevření většiny z vás, kteří to za chvíli budete číst.
Prosím vás, neberte to tak zle! Nehruťte se z toho! Hlavně to ne! To vůbec není účel. Já nevim, jak to popsat, ale vnímám za tím tématem velmi jemnou, až láskyplnou energii. Jen mě to utvrzuje v tom, že vše, co se děje, je pro nás naprosto v pořádku, i když my si to třeba vůbec nechceme připustit. Fakt je to tak. Ve finále stejně zjistíme, že to starý pořekadlo „všechno špatný, pro něco dobrý“ platí prostě vždycky. Tak se tomu otevřete. Berte věci tak, jak jsou. Kolikrát se mi stalo, že si lidi stěžují na práci. Nejsou spokojení, a to hned z několika důvodů. Už tam jsou dlouho, málo peněz, šéf je blb a ta tupka vedle v kanclu, no to je děs. A tak o tom furt melou a melou, ale krok neudělají žádnej. Jenom melou. A pak mi jednoho dne zavolají, že dostali výpověď. Já zajásám, říkám, že to je super! No a co slyším na druhým konci telefonu? Zděšení, paniku, strach, naprosté nepochopení toho, proč se to stalo. V tu chvíli zase nechápu já. Proč se to asi stalo? Protože už se na to věčný kňourání vesmír nemohl dívat, tak to prostě vzal do svých rukou a vyřešil situaci po svém. Proto se to stalo. Protože dotyčný by stále jen mlel a stěžoval by si, dokola by otravoval okolí tím, jak to má v tý práci těžký, ale neudělal by nic proto, aby na tom byl líp. Tak tohle je přesně ono. Vy, kteří jste teď sevření z toho, co čtete a víte, že zmíněný příklad není váš případ, hoďte se zase do klidu :-) Ten zbytek sevřených si asi bude muset sáhnout do svědomí. To můžeme ostatně všichni, tam se vždycky něco najde :-)
Hele, asi takhle. Přestaňte si stěžovat. Vím moc dobře, jak je strašně nepříjemný, když za váma chodí tatéž osoba pořád a dokola se stejným problémem, který vám doma vždycky vysype. Ať řeknete co řeknete, NIKDY nic z toho neudělá. Jen chodí a mele. Tyhle lidi nepotřebujou vaši pomoc. Potřebujou vás jen dostat na svou úroveň utrpení. Tu úroveň, kterou si sami vybrali. Bohužel se jim pak nelíbí, že ostatní netrpí tak dostatečně, jako oni.
A to je přesně ten případ, o kterém jsme mluvili na začátku. Tyhle vztahy půjdou do kopru. Hurá! Jásejme! Na světe přece nejsme od toho, abychom trpěli. A kdo si to myslí, celý to tady špatně pochopil. Je tedy v pořádku, že dostane šanci pochopit to správně. Vesmír je velmi solidární a trpělivej. Co je ale moc, je příliš i na něj. Takže když vidí, že sami se fakt nepohnem, dá nám tu šanci začít znovu, jinak, líp, podle sebe. Je jen na nás, jak s tou možností naložíme. Někteří si to dají klidně znova, protože roli trpitele nechtějí opustit. Přátelé, nikdo z nás tady není proto, aby trpěl! Pochopte to už konečně! Schválně si odpovězte na jednoduchou otázku: „Co se ještě musí stát, abych to udělal(a) jinak?“ No? Kam až jste ochotni zajít, a to nejlépe v zájmu všech zúčastněných? Pamatujte si, že vždycky musíte začít u sebe. Jakmile to budete dělat jinak, nikdy to nebude dobrý. Protože to nefunguje. Jestliže chcete, aby si lidi kolem vás cítili dobře, musíte se dobře nejdřív cítit vy, a ne dělat všechno proto, aby se dobře cítili oni. Stejně je to levá. Není to upřímný, je to prostě faleš. Protože ti ostatní to z vás stejně cítí. Tak už se na to vykašlete, jo? A začněte si budovat svoje štěstí, svůj dobrej pocit, svoji pohodu. Hýčkejte sebe. To budete teprve zírat, jak se začnou věci dít. Jen proto musíte něco udělat. A neustálé mletí pantem se nepočítá 8-)
Tak, a pozor, tenhle týden jsou konzultace v Praze a kde jinde než v NOVÉ PRACOVNĚ *wine* Jsem z ní nadšená, takže v ní budu dělat i karty po telefonu :-) Takže, přátelé, Hostivař je vám otevřená ;-)
Ahoj všem, jak se máte? Přátelé, dneska jdeme rovnou na věc. Všichni víme, že se říká „co se má stát, stane se“. Já to v rámci sdělení vytažené karty upravím na „co má vydržet, vydrží“.
No jasně, přesně tak. Zase ty vztahy… Ach jo, to je furt dokola, co? Aby taky ne, jsou součástí našeho každodenního života. Každodenního… chápete ten význam? Už to slovo v sobě nese určitou rutinu, stereotyp, něco opakujícího se, takovou trochu nudu, přežívání. Samozřejmě jen z určitého úhlu pohledu. Na druhou stranu je to součást, spolupráce, sdílení, sounáležitost, láska, milování, a vůbec, představte si pod tím každý co chcete, to bude nejlepší ;-) Mám trochu pocit, že dojde na lámání chleba. To, co má smysl, hloubku, kořeny, zůstane. Obávám se, a věřte mi, že se mi to nepíše snadno, že zbytek se pomalu ale jistě, řekněme, rozpustí. Ono je to v pořádku. Protože nač setrvávat v něčem, v čem nám třeba není dobře, co pro nás ztratilo smysl, v čem nechceme být. Všichni zúčastnění tak zbytečně ztrácí čas. Nejen svůj, ale i toho druhého. Tohle je těžký téma. Úplně cítím to sevření většiny z vás, kteří to za chvíli budete číst.
Prosím vás, neberte to tak zle! Nehruťte se z toho! Hlavně to ne! To vůbec není účel. Já nevim, jak to popsat, ale vnímám za tím tématem velmi jemnou, až láskyplnou energii. Jen mě to utvrzuje v tom, že vše, co se děje, je pro nás naprosto v pořádku, i když my si to třeba vůbec nechceme připustit. Fakt je to tak. Ve finále stejně zjistíme, že to starý pořekadlo „všechno špatný, pro něco dobrý“ platí prostě vždycky. Tak se tomu otevřete. Berte věci tak, jak jsou. Kolikrát se mi stalo, že si lidi stěžují na práci. Nejsou spokojení, a to hned z několika důvodů. Už tam jsou dlouho, málo peněz, šéf je blb a ta tupka vedle v kanclu, no to je děs. A tak o tom furt melou a melou, ale krok neudělají žádnej. Jenom melou. A pak mi jednoho dne zavolají, že dostali výpověď. Já zajásám, říkám, že to je super! No a co slyším na druhým konci telefonu? Zděšení, paniku, strach, naprosté nepochopení toho, proč se to stalo. V tu chvíli zase nechápu já. Proč se to asi stalo? Protože už se na to věčný kňourání vesmír nemohl dívat, tak to prostě vzal do svých rukou a vyřešil situaci po svém. Proto se to stalo. Protože dotyčný by stále jen mlel a stěžoval by si, dokola by otravoval okolí tím, jak to má v tý práci těžký, ale neudělal by nic proto, aby na tom byl líp. Tak tohle je přesně ono. Vy, kteří jste teď sevření z toho, co čtete a víte, že zmíněný příklad není váš případ, hoďte se zase do klidu :-) Ten zbytek sevřených si asi bude muset sáhnout do svědomí. To můžeme ostatně všichni, tam se vždycky něco najde :-)
Hele, asi takhle. Přestaňte si stěžovat. Vím moc dobře, jak je strašně nepříjemný, když za váma chodí tatéž osoba pořád a dokola se stejným problémem, který vám doma vždycky vysype. Ať řeknete co řeknete, NIKDY nic z toho neudělá. Jen chodí a mele. Tyhle lidi nepotřebujou vaši pomoc. Potřebujou vás jen dostat na svou úroveň utrpení. Tu úroveň, kterou si sami vybrali. Bohužel se jim pak nelíbí, že ostatní netrpí tak dostatečně, jako oni.
A to je přesně ten případ, o kterém jsme mluvili na začátku. Tyhle vztahy půjdou do kopru. Hurá! Jásejme! Na světe přece nejsme od toho, abychom trpěli. A kdo si to myslí, celý to tady špatně pochopil. Je tedy v pořádku, že dostane šanci pochopit to správně. Vesmír je velmi solidární a trpělivej. Co je ale moc, je příliš i na něj. Takže když vidí, že sami se fakt nepohnem, dá nám tu šanci začít znovu, jinak, líp, podle sebe. Je jen na nás, jak s tou možností naložíme. Někteří si to dají klidně znova, protože roli trpitele nechtějí opustit. Přátelé, nikdo z nás tady není proto, aby trpěl! Pochopte to už konečně! Schválně si odpovězte na jednoduchou otázku: „Co se ještě musí stát, abych to udělal(a) jinak?“ No? Kam až jste ochotni zajít, a to nejlépe v zájmu všech zúčastněných? Pamatujte si, že vždycky musíte začít u sebe. Jakmile to budete dělat jinak, nikdy to nebude dobrý. Protože to nefunguje. Jestliže chcete, aby si lidi kolem vás cítili dobře, musíte se dobře nejdřív cítit vy, a ne dělat všechno proto, aby se dobře cítili oni. Stejně je to levá. Není to upřímný, je to prostě faleš. Protože ti ostatní to z vás stejně cítí. Tak už se na to vykašlete, jo? A začněte si budovat svoje štěstí, svůj dobrej pocit, svoji pohodu. Hýčkejte sebe. To budete teprve zírat, jak se začnou věci dít. Jen proto musíte něco udělat. A neustálé mletí pantem se nepočítá 8-)
Tak, a pozor, tenhle týden jsou konzultace v Praze a kde jinde než v NOVÉ PRACOVNĚ *wine* Jsem z ní nadšená, takže v ní budu dělat i karty po telefonu :-) Takže, přátelé, Hostivař je vám otevřená ;-)
No jasně, přesně tak. Zase ty vztahy… Ach jo, to je furt dokola, co? Aby taky ne, jsou součástí našeho každodenního života. Každodenního… chápete ten význam? Už to slovo v sobě nese určitou rutinu, stereotyp, něco opakujícího se, takovou trochu nudu, přežívání. Samozřejmě jen z určitého úhlu pohledu. Na druhou stranu je to součást, spolupráce, sdílení, sounáležitost, láska, milování, a vůbec, představte si pod tím každý co chcete, to bude nejlepší ;-) Mám trochu pocit, že dojde na lámání chleba. To, co má smysl, hloubku, kořeny, zůstane. Obávám se, a věřte mi, že se mi to nepíše snadno, že zbytek se pomalu ale jistě, řekněme, rozpustí. Ono je to v pořádku. Protože nač setrvávat v něčem, v čem nám třeba není dobře, co pro nás ztratilo smysl, v čem nechceme být. Všichni zúčastnění tak zbytečně ztrácí čas. Nejen svůj, ale i toho druhého. Tohle je těžký téma. Úplně cítím to sevření většiny z vás, kteří to za chvíli budete číst.
Prosím vás, neberte to tak zle! Nehruťte se z toho! Hlavně to ne! To vůbec není účel. Já nevim, jak to popsat, ale vnímám za tím tématem velmi jemnou, až láskyplnou energii. Jen mě to utvrzuje v tom, že vše, co se děje, je pro nás naprosto v pořádku, i když my si to třeba vůbec nechceme připustit. Fakt je to tak. Ve finále stejně zjistíme, že to starý pořekadlo „všechno špatný, pro něco dobrý“ platí prostě vždycky. Tak se tomu otevřete. Berte věci tak, jak jsou. Kolikrát se mi stalo, že si lidi stěžují na práci. Nejsou spokojení, a to hned z několika důvodů. Už tam jsou dlouho, málo peněz, šéf je blb a ta tupka vedle v kanclu, no to je děs. A tak o tom furt melou a melou, ale krok neudělají žádnej. Jenom melou. A pak mi jednoho dne zavolají, že dostali výpověď. Já zajásám, říkám, že to je super! No a co slyším na druhým konci telefonu? Zděšení, paniku, strach, naprosté nepochopení toho, proč se to stalo. V tu chvíli zase nechápu já. Proč se to asi stalo? Protože už se na to věčný kňourání vesmír nemohl dívat, tak to prostě vzal do svých rukou a vyřešil situaci po svém. Proto se to stalo. Protože dotyčný by stále jen mlel a stěžoval by si, dokola by otravoval okolí tím, jak to má v tý práci těžký, ale neudělal by nic proto, aby na tom byl líp. Tak tohle je přesně ono. Vy, kteří jste teď sevření z toho, co čtete a víte, že zmíněný příklad není váš případ, hoďte se zase do klidu :-) Ten zbytek sevřených si asi bude muset sáhnout do svědomí. To můžeme ostatně všichni, tam se vždycky něco najde :-)
Hele, asi takhle. Přestaňte si stěžovat. Vím moc dobře, jak je strašně nepříjemný, když za váma chodí tatéž osoba pořád a dokola se stejným problémem, který vám doma vždycky vysype. Ať řeknete co řeknete, NIKDY nic z toho neudělá. Jen chodí a mele. Tyhle lidi nepotřebujou vaši pomoc. Potřebujou vás jen dostat na svou úroveň utrpení. Tu úroveň, kterou si sami vybrali. Bohužel se jim pak nelíbí, že ostatní netrpí tak dostatečně, jako oni.
A to je přesně ten případ, o kterém jsme mluvili na začátku. Tyhle vztahy půjdou do kopru. Hurá! Jásejme! Na světe přece nejsme od toho, abychom trpěli. A kdo si to myslí, celý to tady špatně pochopil. Je tedy v pořádku, že dostane šanci pochopit to správně. Vesmír je velmi solidární a trpělivej. Co je ale moc, je příliš i na něj. Takže když vidí, že sami se fakt nepohnem, dá nám tu šanci začít znovu, jinak, líp, podle sebe. Je jen na nás, jak s tou možností naložíme. Někteří si to dají klidně znova, protože roli trpitele nechtějí opustit. Přátelé, nikdo z nás tady není proto, aby trpěl! Pochopte to už konečně! Schválně si odpovězte na jednoduchou otázku: „Co se ještě musí stát, abych to udělal(a) jinak?“ No? Kam až jste ochotni zajít, a to nejlépe v zájmu všech zúčastněných? Pamatujte si, že vždycky musíte začít u sebe. Jakmile to budete dělat jinak, nikdy to nebude dobrý. Protože to nefunguje. Jestliže chcete, aby si lidi kolem vás cítili dobře, musíte se dobře nejdřív cítit vy, a ne dělat všechno proto, aby se dobře cítili oni. Stejně je to levá. Není to upřímný, je to prostě faleš. Protože ti ostatní to z vás stejně cítí. Tak už se na to vykašlete, jo? A začněte si budovat svoje štěstí, svůj dobrej pocit, svoji pohodu. Hýčkejte sebe. To budete teprve zírat, jak se začnou věci dít. Jen proto musíte něco udělat. A neustálé mletí pantem se nepočítá 8-)
Tak, a pozor, tenhle týden jsou konzultace v Praze a kde jinde než v NOVÉ PRACOVNĚ *wine* Jsem z ní nadšená, takže v ní budu dělat i karty po telefonu :-) Takže, přátelé, Hostivař je vám otevřená ;-)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...