Tento týden bude „poselství“ o vztazích. Je jedno, jestli s partnerem, rodiči, dětmi, spolupracovníky, přáteli nebo se sebou. Prostě vztahy. Většina z nás má totiž sklony, samozřejmě s tím nejlepším úmyslem, vyhovět druhým. Podtext je různý, ale většinou nám jde buď o přijetí nebo o lásku. To, co si sami neumíme dát, vyžadujeme po okolí a jemu se taky prodáváme. Přesně tak, jako prostitutky. Možná taky proto nás tak pobuřujou. Ony svou prodejnost neskrývají, naopak. A nám se to nelíbí, protože my si svou prodejnost ani nepřiznáme. A ještě z toho mají prachy! No jak my k tomu přijdeme? Pořád se snažíme, pořád něco pro někoho děláme, a co z toho máme? Nic. Stejně nám to nic moc nepřinese, spíš naopak. Protože se podvádíme. A to je to nejhorší, co můžeme dělat. Je to hřích. Hřešíme dnes a denně, několikrát. Bereme to jako samozřejmost. Zamyslete se nad tím, tohle je fakt průšvih.
Neřikám, že se máte na všechny vykašlat a jet si podle sebe. Ale musí to mít rovnováhu. Nějakou štábní kulturu. Nemůžete nejdřív obsloužit všechny ostatní a ten mini zbyteček času a energie, co vám ne vždy zbyde, věnovat sobě. Tohle nefunguje a bude hůř, vesmíru už se to taky nelíbí, takže pozor, každý dobrý skutek bude po zásluze odměněn. Aby nám to už konečně došlo. Jak víte, výše zmíněné dámy mají pracovní dobu. Prodávají se jen od do. Ne jako my, my jedeme nonstop. Až je zase někde uvidíte nebo o nich uslyšíte, uvědomte si, že tohle jste na určité úrovni i vy. Nepohrdejte jimi, je to zrcadlo, přátelé. Pojďme ale k věci. Už asi chápete, že tohle není cíl vašeho života. Není to ani jeho smysl. Cílem je se cítit dobře. A toho nikdy nedosáhnete tím, že se v jakémkoli vztahu budete PŘIZPŮSOBOVAT. To je vzorec našich prarodičů a rodičů. Ano, taková byla doba. Byli tak vychovávaní. My už ale víme, a pozor, i vy už víte, naši rodiče a prarodiče, že tudy cesta nevede. Teda vede, ale úplně někam jinam. Spíše nás to z té cesty odvádí.
Co vlastně znamená to přizpůsobování se? Že neděláme to, co chceme my, ale to, co chce někdo jiný. Pamatuje si, že daleko lepší variantou než se přizpůsobovat je SDÍLET. Všechno. Sny, touhy, přání, nálady, postoje. Nemusíte s nimi souhlasit, ale můžete je sdílet. Respektovat, že vám se líbí tohle a partnerovi něco jiného. Brát to tak, jak to je. Plnit si svoje sny a dopřát tomu druhému, aby si on splnil svoje. Pokud máte sny společné, tak hurá! Ne vždy to ale tak je. Nejdůležitější ve vztahu je, že chcete být spolu. To je ten základní kámen, na kterém můžete stavět. A jestliže chci s někým být, tak s ním přece nebojuju! Vůbec o nic. Ani o pozornost, lásku, moc. Což se mnohdy běžně děje, bohužel. V každém boji je nakonec vždy jeden vítěz a jeden poražený. A to přece není o lásce, porozumění, souznění. Jakmile jde o boj, vždy někdo prohraje. Jako je třeba boj s rakovinou. Často se říká „bojoval do poslední chvíle“. A o tom to právě je. Jak ten boj mohl dopadnout jinak? Jeden zůstává, jeden odchází. Jako ve vztahu. Tudy cesta prostě nevede.
Takže sdílejte, mluvte, chápejte, respektujte, nesouhlaste, můžete všechno. Jen se už, proboha, nezaprodávejte. Nejste přece žádné laciné zboží, kterýho jsou všude plný regály. Jste žijící, svéprávná bytost, která má svoje přání, touhy, pocity, rozum a hlavně život, který je třeba žít, ne přežívat. Jste svobodní ve svém rozhodování, ne že ne.
Ahoooooj :-D Mám radost :-) A proč? Protože se blíží prázdninyyyy *wine* Já už se ladim na dovolenou, na moře 8-) A k tomu ta karta… No jo, už se to fakt blíží :-)
Tento týden bude „poselství“ o vztazích. Je jedno, jestli s partnerem, rodiči, dětmi, spolupracovníky, přáteli nebo se sebou. Prostě vztahy. Většina z nás má totiž sklony, samozřejmě s tím nejlepším úmyslem, vyhovět druhým. Podtext je různý, ale většinou nám jde buď o přijetí nebo o lásku. To, co si sami neumíme dát, vyžadujeme po okolí a jemu se taky prodáváme. Přesně tak, jako prostitutky. Možná taky proto nás tak pobuřujou. Ony svou prodejnost neskrývají, naopak. A nám se to nelíbí, protože my si svou prodejnost ani nepřiznáme. A ještě z toho mají prachy! No jak my k tomu přijdeme? Pořád se snažíme, pořád něco pro někoho děláme, a co z toho máme? Nic. Stejně nám to nic moc nepřinese, spíš naopak. Protože se podvádíme. A to je to nejhorší, co můžeme dělat. Je to hřích. Hřešíme dnes a denně, několikrát. Bereme to jako samozřejmost. Zamyslete se nad tím, tohle je fakt průšvih.
Neřikám, že se máte na všechny vykašlat a jet si podle sebe. Ale musí to mít rovnováhu. Nějakou štábní kulturu. Nemůžete nejdřív obsloužit všechny ostatní a ten mini zbyteček času a energie, co vám ne vždy zbyde, věnovat sobě. Tohle nefunguje a bude hůř, vesmíru už se to taky nelíbí, takže pozor, každý dobrý skutek bude po zásluze odměněn. Aby nám to už konečně došlo. Jak víte, výše zmíněné dámy mají pracovní dobu. Prodávají se jen od do. Ne jako my, my jedeme nonstop. Až je zase někde uvidíte nebo o nich uslyšíte, uvědomte si, že tohle jste na určité úrovni i vy. Nepohrdejte jimi, je to zrcadlo, přátelé. Pojďme ale k věci. Už asi chápete, že tohle není cíl vašeho života. Není to ani jeho smysl. Cílem je se cítit dobře. A toho nikdy nedosáhnete tím, že se v jakémkoli vztahu budete PŘIZPŮSOBOVAT. To je vzorec našich prarodičů a rodičů. Ano, taková byla doba. Byli tak vychovávaní. My už ale víme, a pozor, i vy už víte, naši rodiče a prarodiče, že tudy cesta nevede. Teda vede, ale úplně někam jinam. Spíše nás to z té cesty odvádí.
Co vlastně znamená to přizpůsobování se? Že neděláme to, co chceme my, ale to, co chce někdo jiný. Pamatuje si, že daleko lepší variantou než se přizpůsobovat je SDÍLET. Všechno. Sny, touhy, přání, nálady, postoje. Nemusíte s nimi souhlasit, ale můžete je sdílet. Respektovat, že vám se líbí tohle a partnerovi něco jiného. Brát to tak, jak to je. Plnit si svoje sny a dopřát tomu druhému, aby si on splnil svoje. Pokud máte sny společné, tak hurá! Ne vždy to ale tak je. Nejdůležitější ve vztahu je, že chcete být spolu. To je ten základní kámen, na kterém můžete stavět. A jestliže chci s někým být, tak s ním přece nebojuju! Vůbec o nic. Ani o pozornost, lásku, moc. Což se mnohdy běžně děje, bohužel. V každém boji je nakonec vždy jeden vítěz a jeden poražený. A to přece není o lásce, porozumění, souznění. Jakmile jde o boj, vždy někdo prohraje. Jako je třeba boj s rakovinou. Často se říká „bojoval do poslední chvíle“. A o tom to právě je. Jak ten boj mohl dopadnout jinak? Jeden zůstává, jeden odchází. Jako ve vztahu. Tudy cesta prostě nevede.
Takže sdílejte, mluvte, chápejte, respektujte, nesouhlaste, můžete všechno. Jen se už, proboha, nezaprodávejte. Nejste přece žádné laciné zboží, kterýho jsou všude plný regály. Jste žijící, svéprávná bytost, která má svoje přání, touhy, pocity, rozum a hlavně život, který je třeba žít, ne přežívat. Jste svobodní ve svém rozhodování, ne že ne.
Tento týden bude „poselství“ o vztazích. Je jedno, jestli s partnerem, rodiči, dětmi, spolupracovníky, přáteli nebo se sebou. Prostě vztahy. Většina z nás má totiž sklony, samozřejmě s tím nejlepším úmyslem, vyhovět druhým. Podtext je různý, ale většinou nám jde buď o přijetí nebo o lásku. To, co si sami neumíme dát, vyžadujeme po okolí a jemu se taky prodáváme. Přesně tak, jako prostitutky. Možná taky proto nás tak pobuřujou. Ony svou prodejnost neskrývají, naopak. A nám se to nelíbí, protože my si svou prodejnost ani nepřiznáme. A ještě z toho mají prachy! No jak my k tomu přijdeme? Pořád se snažíme, pořád něco pro někoho děláme, a co z toho máme? Nic. Stejně nám to nic moc nepřinese, spíš naopak. Protože se podvádíme. A to je to nejhorší, co můžeme dělat. Je to hřích. Hřešíme dnes a denně, několikrát. Bereme to jako samozřejmost. Zamyslete se nad tím, tohle je fakt průšvih.
Neřikám, že se máte na všechny vykašlat a jet si podle sebe. Ale musí to mít rovnováhu. Nějakou štábní kulturu. Nemůžete nejdřív obsloužit všechny ostatní a ten mini zbyteček času a energie, co vám ne vždy zbyde, věnovat sobě. Tohle nefunguje a bude hůř, vesmíru už se to taky nelíbí, takže pozor, každý dobrý skutek bude po zásluze odměněn. Aby nám to už konečně došlo. Jak víte, výše zmíněné dámy mají pracovní dobu. Prodávají se jen od do. Ne jako my, my jedeme nonstop. Až je zase někde uvidíte nebo o nich uslyšíte, uvědomte si, že tohle jste na určité úrovni i vy. Nepohrdejte jimi, je to zrcadlo, přátelé. Pojďme ale k věci. Už asi chápete, že tohle není cíl vašeho života. Není to ani jeho smysl. Cílem je se cítit dobře. A toho nikdy nedosáhnete tím, že se v jakémkoli vztahu budete PŘIZPŮSOBOVAT. To je vzorec našich prarodičů a rodičů. Ano, taková byla doba. Byli tak vychovávaní. My už ale víme, a pozor, i vy už víte, naši rodiče a prarodiče, že tudy cesta nevede. Teda vede, ale úplně někam jinam. Spíše nás to z té cesty odvádí.
Co vlastně znamená to přizpůsobování se? Že neděláme to, co chceme my, ale to, co chce někdo jiný. Pamatuje si, že daleko lepší variantou než se přizpůsobovat je SDÍLET. Všechno. Sny, touhy, přání, nálady, postoje. Nemusíte s nimi souhlasit, ale můžete je sdílet. Respektovat, že vám se líbí tohle a partnerovi něco jiného. Brát to tak, jak to je. Plnit si svoje sny a dopřát tomu druhému, aby si on splnil svoje. Pokud máte sny společné, tak hurá! Ne vždy to ale tak je. Nejdůležitější ve vztahu je, že chcete být spolu. To je ten základní kámen, na kterém můžete stavět. A jestliže chci s někým být, tak s ním přece nebojuju! Vůbec o nic. Ani o pozornost, lásku, moc. Což se mnohdy běžně děje, bohužel. V každém boji je nakonec vždy jeden vítěz a jeden poražený. A to přece není o lásce, porozumění, souznění. Jakmile jde o boj, vždy někdo prohraje. Jako je třeba boj s rakovinou. Často se říká „bojoval do poslední chvíle“. A o tom to právě je. Jak ten boj mohl dopadnout jinak? Jeden zůstává, jeden odchází. Jako ve vztahu. Tudy cesta prostě nevede.
Takže sdílejte, mluvte, chápejte, respektujte, nesouhlaste, můžete všechno. Jen se už, proboha, nezaprodávejte. Nejste přece žádné laciné zboží, kterýho jsou všude plný regály. Jste žijící, svéprávná bytost, která má svoje přání, touhy, pocity, rozum a hlavně život, který je třeba žít, ne přežívat. Jste svobodní ve svém rozhodování, ne že ne.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...