Dnes jsem po týdnu dočetla další z knížek od Táni Kubátové. Příběh dvou bývalých spolužaček a kamarádek Johanky a Růži, který je zasazen do období let 1926 -1945. Kniha mne zaujala na první pohled svou krásnou obálkou.
První polovina knížky se mi četla o něco hůř, příběh mi přišel zbytečně zdlouhavý, druhá polovina pak už nabrala rychlý spád a do poslední stránky jsem čekala, jak to vlastně s hlavními hrdinkami a jejich rodinami dopadne.
Kniha o dozrávání dvou mladých žen mezi dvěma válkami. Příběh o láskách, radostech i bolestech, které jsou stále stejné bez ohledu na dobu, v níž žijeme. Dívky, až každá původně z jiných poměrů jsou si oporou i v dospělosti. Životní plány jedenadvacetilé Johany jsou pro dívku z roku 1926 trochu netypické. Chce být samostatná a nehodlá se stát pouhou ozdobou nějakého muže. Brzy však zjistí, že osud jí připravil jinou cestu. Růžino hledání lásky je plné chyb a omylů a občas tak trochu otřese pevným kamarádstvím obou někdejších spolužaček. Na pozadí jejich příběhů mezitím kráčí neúprosná historie. Válka obě kamarádky rozdělí a ani jedna z nich netuší, na jak dlouho.
Při čtení knížky mi co chvíli přišlo na mysl, že v těchto letech, jen o něco málo mladší byla má babička a že vlastně o době jejího dětství a dospívání vůbec nic nevím a bohužel se již nemohu ani zeptat.
Každopádně se už teď se těším na pokračování knihy, které vyšlo na sklonku minulého roku pod názvem Bukůvky.






.jpg)


Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...