Donesl internet...

Jas se žilo..

Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne specijalni pojistky, aby sem nevypadnul

z okna, nebo aby sem se nešel dobrovolně upect do truby. Na cypoviny nebyl čas,

bo bylo třeba vyvařit posrane plinky. Koho by dneska napadlo vrazit použite

pampersky do tatramatky nebo do hrnca na sporaku?

Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě,

kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně

nosit každy až do domova duchodcu. Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo

se mi předni kolo a rozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci

právnické kanceláře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam.

Když sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice.

A když zme byli s partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo z koryta

a dupu utiral lopuchama s kopřivu.

Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu kupovat obyčejnu

vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu?

Či by mě napadlo, že děcka fčil nemožu z baraku bez pitička schovaneho

v sofistykovanym zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a potřisněni gaťat?

Jéj, to byly doby...

Hudleka