Ahoj Tak koukám na tu kartu a já nevim no, je potřeba k tomu něco psát? Zkuste se na ni zadívat a najděte si v ní každej to svoje. Nechte skrz tu kartu přijít to, co zrovna teď potřebujete. Jen tak, sami pro sebe, nemusíte to sem ani psát. A já vám k tomu zatím povim jeden příběh.
Jmenovala se Alena a byla hodně mladá. Na svůj věk ale nepůsobila nějak vesele a svobodně, byla spíš uzavřená sama do sebe. Bohužel to ale nevypadalo, že by s tím byla spokojená. Spíš jakoby ji k tomu něco donutilo. Neuměla se radovat. Neměla prostě radost. Vlastně ani moc nevěděla, proč by ji měla mít. Jednou ráno se ale probudila a měla takový zvláštní pocit. Všimla si, že je jí jedno, co se děje kolem ní. Zaregistrovala to jen na chvilku, na malou chvilku. Byl to okamžik. Tak nad tím mávla rukou a šla dál. Nastala denní rutina – čištění zubů, kafe, oblečení a ven, do víru stereotypu. Ale zase přišel ten záblesk. Znovu pocítila, že je něco jinak. Že jí to okolí jakoby nezajímá. Opět nad tím mávla rukou a šla dál. Do práce chodila stále stejnou cestou. Nikdy ale nezažila to, co dnes. Potkala strom. Strom, který vídávala denně, ale nikdy ho vlastně neviděla doopravdy. Nikdy si doopravdy nevšimla. “Co je to dneska za den?” pomyslela si. “I ten strom vypadá jinak.” A jak na něj tak koukala, najednou slyšela hlas: “Protože mě až teď skutečně vidíš. To je poprvé za tu dobu, co tudy chodíš. Až dnes se doopravdy díváš.” Alena zalapala po dechu a na chvíli si myslela, že je blázen. “Co?” řekla si v duchu. “Já tady budu mluvit se stromem?” Honem se rozhlídla, jestli se na ni nikdo nedívá. S údivem zjistila, že se dívá jenom strom, přestože po ulici chodily davy lidí. “Neboj se, nikdo tě nevidí. Každej je zahleděnej sám do sebe a nevnímá, co se děje kolem. Z lidí se stávají chodící těla. Všichni se soustředí na to, co se děje globálně, ale sami o sebe zájem nemají. Koukají do mobilu, sledují zprávy. Mají pocit, že je to důležitý, že jedině tam se dozvědí pravdu. Nikdo ji ale nehledá v sobě. Pohlcuje je strach a to způsobuje, že se z nich pomalu vytrácí život,” řekl strom. “A proč mi to tady všechno řikáš? K čemu mi jako bude, že to teď vim? Co s tim jako já mam dělat?” rozčílila se Alena a chtěla jít pryč. “Říkám ti to pokaždé, když jdeš kolem. Ale ty mě až dnes slyšíš,” odpověděl klidně strom. “No to je výborný! Tak pán tady na mě každej den mluví a mně až dneska přeskočilo, tak ho poslouchám. Strom poslouchám. Jsem magor. A pořád nechápu, proč mi to řikáš?” křičela Alena sama pro sebe. “Říkám ti to proto, že v tom nemusíš být! A neříkám to jenom tobě, říkám to všem lidem, kteří kolem mě projdou. Ve dne, v noci, pořád. Vysílám tu myšlenku, a to bys nevěřila, kolik lidí ji slyší. Tak jako já slyším vaše myšlenky, můžete vy slyšet ty moje. Přesně jako teď ty. Znovu ti tedy opakuju – nemusíš v tom být.” “Já to furt nechápu,” řekla Alena. “V čem jako nemusim být? Nemusim chodit do práce? Nemusim dělat to, co mě nebaví a to, co nechci? Nemusim vydělávat peníze? Nemusim poslouchat šéfa? Musim ustát všechen ten tlak, kterej se na mě valí, musim zvládnout se o sebe postarat, musim tady nějak fungovat, abych mohla žít. Jak ty si to vlastně představuješ? Ty si tady tak stojíš, rosteš a eště seš chytrej. Koukáš na lidi a myslíš si svoje. Ale my takhle nežijem. My musíme makat, my musíme poslouchat, my musíme dělat, to co nás nebaví a co nechcem, pokud chceme v týhle společnosti a době přežít!” “A to je právě ono, “ odpověděl naprosto klidně strom. “Dokud tomuhle budeš věřit, dokud to takhle budeš mít, dokud budeš přesvědčená o tom, že tohle je pravda, tak to tak ve tvém životě bude. Až jednou připustíš, že to může být i jinak, že pravda je třeba úplně někde jinde, že realita, kterou žiješ není tvoje, ale někdo ti ji velmi dobře podsouvá, pak budou moct přijít změny, na které v hloubi duše čekáš. Do tý doby budou přicházet jen změny, které chtějí oni.” “A co teda mam jako teď dělat, když jsi tak vševědoucí? Ono je fajn to na někoho takhle vybalit, ale co s tim?” “Nehledej furt všechno ve vnějším světě! Používej ten svůj! Je dost moudrý na to, aby věděl, jak tě z toho dostat. Cokoliv přichází zvenku nemůžeš brát jako směrodatné. Směrodatné pro tebe má být to, co cítíš ty. Žádná zpráva, žádné číslo, žádná informace, nic nad tebou nemůže mít moc, pokud to ty sama nedovolíš. Nalaď se jen na zprávy, které vycházejí z tebe, nalaď se na zprávy ze svého nitra. Žij to, co chceš žít ty, ne to, co se ti snaží někdo vnutit. Ano, chodíte do práce, abyste měli peníze, protože tomu všichni věříte. Ale když už tomu věříte, proč aspoň neděláte něco, co vás baví? A ještě jedna důležitá věc. To, že nečemu věří 90 % lidí ještě neznamená, že to tak doopravdy je a že tomu musíš věřit i ty. Nemusíš v tom být…” Alena nevěděla, jak na tohle reagovat. Tak se tak oklepala, jako kdyby se právě probrala, špitla směrem ke stromu jedno rychlé “Děkuju” a šla. Šla do práce. Ale ať se snažila sebevíc, nic už nebylo jako dřív. Viděla prostě svět jinýma očima. Těma svýma. Poprvé po dlouhý době. Už dávno zapomněla, jaký to je. Najednou jí přišlo, jakoby to bylo včera. Zjistila, že to vlastně nezapomněla, jen to nedělala. Protože jí od mala všichni vysvětlovali, jak to v tom životě chodí a co všechno bude muset. Tak se pomalu, ale jistě, přestala dívat svýma očima a viděla svět očima jejich. Očima rodičů, prarodičů, učitelů, kamarádů, kolegů, šéfů, politiků, prostě všech ostatních. Ale to nebyl její svět, co viděla. Ten se jí otevřel zase až dnes. Když si díky stromu uvědomila, jak to vlastně DOOPRAVDY je.
Konzultace budou tento týden po telefonu. Už si začínáte objednávat roční osobní horoskopy, což je fajn, čim dřív, tim líp, v lednu to pak bejvá mazec A když budete chtít, můžete přijet na Terapii koněm. Tam se o sobě teprve dozvíte věci.
Dneska byl ten úvod úplně jinej, než bejvá obvykle. Překvapilo mě to. Vůbec jsem nevěděla, co budu psát. Když jsem dopsala jednu větu, přišla mi druhá. Jako kdybych znova psala pohádky Přesně takhle ta knížka vznikla. Možná je fakt čas začít zase psát. Hm, no uvidíme. Nechám to uzrát.
Mějte se moc krásně
Tereza
Autor: Terezie Schliková
Beran (21. 3. – 20. 4.)
Vy si tak jako hezky sedněte a udělejte si vánoční pohodičku Ono to totiž vypadá, že k vám přijde všechno samo Takže hlavně nou stres a prostě se nenechat nikým a ničím rozhodit. Zkrátka a dobře pohoda, klídek a třeba i tabáček.
Býk (21. 4. – 21. 5.)
Možná si budete připadat trochu mimo. Je to strašně zvláštní a vůbec nevim, jak to vysvětlim, ale vypadá to, jako kdyby se u vás propojily dva prostory. Tak jsem si k tomu vytáhla ještě jednu kartu a vyšlo mi, že s tim nemáte nic dělat. Jen to nechte zamíchat a počkejte, co z toho bude. Ono si to sedne. No a teď zatím seďte vy a čekejte, co to udělá.
Blíženci (22. 5. – 21. 6.)
Až zase nastoupí našeptávač a začne vám vysvětlovat, že to či ono nejde nebo to nemáte dělat, pošlete ho, víte kam. Co nejdál A vy si pak hezky pěkně přesně to, co jste chtěli, udělejte! Se vším všudy! A užijte si to!
Rak (22. 6. – 22. 7.)
No, tak to jsem se moc nepochlapila s tou kartou teda Nedá se nic dělat no, tak jdem na to Takhle, vypadá to, že ten tejden nebude nic moc. Ale na druhou stranu přece víme, že nejvíc stejně záleží na nás a na tom, jak k tomu přistoupíme. Takže neházejme flintu do žita a jedem, přátelé, jedem! My si to prostě uděláme hezký, stuj co stuj.
Lev (23. 7. – 22. 8.)
Vy zase vypadáte tak zasněně Ono to na první pohled působí docela roztomile, ale stůjte trochu nohama na zemi. Potřebujete se trochu ukotvit. Chybí mi u vás nějakej pevnej bod, o kterej se můžete opřít, ze kterýho můžete vycházet. Nehledejte ho nikde venku. Tím bodem jste vy! Tak jím buďte.
Panna (23. 8. – 22. 9.)
Přijímat situaci takovou, jaká je, je do jistý míry fajn. Ale jestliže už to trvá dlouho, je už asi na čase konečně něco změnit, ne?! Nebo jak dlouho chcete ještě čekat, jak to pro vás dopadne? Něco vám řeknu. Nedopadne to nijak, protože to čeká na vaše rozhodnutí! Chápete? Je to prostě na vás! Tak už na nic nečekejte a udělejte pro sebe to nejlepší.
Váhy (23. 9. – 23. 10.)
Přijdete mi zbytečně odevzdaný. A nezúčastněný. Je to škoda, zkuste se ještě zapojit. Je jedno jak, hlavně nějak. Nikdy přece není pozdě na to něco změnit. Nikdy. A vy teď máte skvělou příležitost to udělat. Tak ji využijte.
Štír (24. 10. – 22. 11.)
Á, moje každotýdenní dávka emocí Asi je na čase si fakt uvědomit, že jste to především vy, kdo ovlivňuje chod věcí a začít podle toho jednat. Nemusí vám to jít hned ve všem, ale jsou situace, ve kterejch by to měla bejt samozřejmost. Vyberte si, který to jsou a začněte na tom vědomě makat. Vy jste pánem situace! Tak se podle toho chovejte ;–)
Střelec (23. 11. – 21. 12.)
Jestli se budete soustředit jen na to, s čím nejste v pohodě, tak se moc neposunete. Zkuste si všímat těch věcí kolem, který vám dělaj dobře, který vás naplňujou, ze kterejch máte radost. Uvidíte, že je jich více než dost a zlepší se vám nálada. To by pro začátek stačilo, co říkáte.
Kozoroh (22. 12. – 20. 1.)
Vám není třeba nic psát, vy se tak vznášíte, poletujete si, jste hepy Užívejte si to, jak jen to půjde, tenhle stav je vzácnej! Jen trochu kopírujte tu zem, ať pak máte i hladký přistání Protože může bejt hladký, může.
Vodnář (21. 1. – 20. 2.)
Možná to teď bude vypadat trochu na prd, ale nenechte se zmást, zdání klame Bude hodně záležet na vás a na vašem úhlu pohledu, tedy na tom, jak tu situaci budete chtít vidět vy. Co dodat? Koukejte se na to svýma očima, držte se svýho pocitu a vytvořte si dokonalou vizi výsledku. A je to! Jak prosté, že
Ryby (21. 2. – 20. 3.)
Hele, nečekejte, že se něco stane samo. Teď fakt ne! Teď je potřeba máknout, jestli něco chcete. Jenom stát a čekat, jestli vám to vesmír nadělí, nebo ne se v tomhle případě krutě nevyplatí. Zaberte! Jak jen to půjde! Vždycky to může bejt lepší! Vždycky!
Foto: Shutterstock, Terezie Schliková
