Ahoj 
Je sobota dopoledne, Taminka právě usnula. Já jsem si udělala kafe, vzala si ty její dětský sušenky, na kterejch od včerejška ulítávám, vzala karty a komp, sedim venku na terase a snažim se tady vyplodit horoskop na další tejden. Ta holčička na tý kartě je boží. Připomíná mi mýho skoro synovce Timona Takže je to v podstatě takové genderové dítě 
Dobře, pojďme to interpretovat tak, že pokud jde o vesmír a to, jak se sebou zacházíme, tak na pohlaví opravdu nezáleží. Nemůžu si pomoc, ale zase mi tam vylejzá ta svoboda. A dost brutálně, musim říct. V podstatě to ani o ničem jiném není.
A na třetí pohled mi ta karta přijde i hodně smutná. Je smutná. Přestože se ta holčička, co vypadá jako Timon, usmívá, něco uvnitř mě se svírá. Děti. Do jakého světa jste to přišly? Zažijete vy někdy svobodu takovou, jakou ji známe my? Co jsme vám to připravili za podmínky pro váš budoucí život? Vy to teď nevnímáte, protože žijete přítomností, užíváte si každou chvilku, nehodnotíte a nesoudíte, umíte si prosadit, co potřebujete, umíte žít. Zatímco my se řítíme někam a vlastně ani nevíme kam. Pomalu ale jistě se více či méně dobrovolně vzdáváme své osobní svobody, zodpovědnosti za sebe, moci svobodně se rozhodnout kdy a kam vstoupíme a co budeme nebo nebudeme mít na obličeji. A to vše pro dobro všech, nějaké vyšší moci, vlády, která si z nás, našeho strachu a našeho zdraví dělá naprosto legálně luxusní byznys a my jí to tak snadno dovolujeme, aniž by nám došlo, co se s námi vlastně děje. Ta karta neříká, že se máme rozdělit na dva tábory, z nichž jeden bude pro a druhej proti a začít mezi sebou bojovat o to, kdo má pravdu. To ne! Ale říká, ať se nad sebou a tím vším pořádně zamyslíme. Ať konečně začneme vnímat, co se to kolem nás děje. Není to o válce mezi sebou. Je to o tom, abychom neztráceli osobní svobodu. A především abychom byli zodpovědní za to, co děláme. Protože když budeme zodpovědní sami za sebe my, nemusíme pak čekat, až nám někdo něco nařídí a jen tupě poslouchat rozkaz. Tahle karta je i hodně o tichu. Není o tom křičet svou pravdu ven, sdílet ji na sítích a burcovat svoje okolí. Ne. Je o vnitřním světě každého z nás. O tom, že se na sebe máme naladit, nacítit si a uvědomit si, co to všechno s náma dělá a pak se podle toho zachovat. Zaujmout k našemu vnitřnímu stavu SVŮJ VLASTNÍ postoj, kterej nemusíme nikomu vysvětlovat, prostě ho jen budeme mít. A podle toho se chovat. Jako ty děti. Bezprostředně, bez soudů a úsudků, podle toho, jak to zrovna teď vnímám a cítím a to nejdůležitější – čistě SVOBODNĚ, na základě svýho vlastního pocitu. Vždyť se na ně podívejte, jak jsou šťastný. A taky se na ně podívejte, jak se na vás dívají, když máte roušku. Co vám ty jejich oči říkají? Nic v tom nehledejte, jen se na ně nalaďte. Ten nechápavej výraz mluví za vše. Ano, někdo může argumentovat tím, že malý dítě z toho nemá rozum. Ale ten, kdo použije tenhle argument, už svou svobodu nejspíš hodně dlouho nemá. Znovu zdůrazňuju, že cílem tohoto textu není někoho přesvědčovat o tom, zda roušky ano, nebo ne. Rouška je v tomhle případě použita jako symbol, tak to tak, prosím, berte. Nejde tu o roušku, jde tu o vás, vaši duši, vaše zdraví, váš život, vaši zodpovědnost a vaši svobodu. Jde tu o to, co vám nikdy nikdo nemůže vzít, pokud mu to sami nedovolíte. Ta karta je smutná, z hlediska dospělýho, kterej vnímá i budoucnost. Holčička, co vypadá jako Timon, je v přítomnosti. A ví, že teď se nic neděje a je v klidu. Dítě a jeho svět. Dítě a jeho pohled na tenhle svět. Když se naladíme na děti, všechno je tak samozřejmý a jasný. Neni žádnej problém. A všechno je hned veselejší. Máme vedle sebe ty nejlepší a nejmoudřejší rádce. Učme se od nich, máme hodně co dohánět 
Konzultace, karty po telefonu, osobní horoskopy, odblokování, terapie koněm a já nevim co všechno Zkrátka všechno bude tenhle týden v Jičíně a z Jičína.
