Ahoooj 
Jsou prázdninyyyyy Hurá! Já pro změnu píšu až v sobotu. Začínám ráno, ale nestihnu to, to vim, pač v deset mám bejt u koní na terapii koněm, pak musim na Prachov řešit brigádu a až se dostanu domu, tak to dopíšu. Řeknu vám, že takový pracovní tempo, jako mám tenhle tejden, jsem teda neměla už dlouho. Navíc mam pocit, že to ani moc nejde, že je to komplikovaný a že to prostě neodsejpá. Něco uděláš, myslíš si, že hotovo, a bum, druhej den to řešíš znova. To tě fakt baví 
No nic, karta mě uklidnila, už jenom ten pohled na ni.
Bude to dobrý, bude to dobrý, bude to dobrý Já mam vlastně pocit, že k tomu neni ani potřeba nic psát, protože ta karta říká všechno sama. Štěstí. Co k tomu potřebuješ vědět víc? Nic. Je to stav bytí a to neznamená, že máme počkat, až na nás sedne nebo až přijde až k nám. Znamená to, že si máme dovolit ho žít a prožívat. Odevzdat se mu. Jo! To je to, co ta karta řiká: “ODEVZDEJTE SE ŠTĚSTÍ.” Nechte ho proudit vaším tělem, vaším životem, laďte se na něj, kdykoliv si na to vzpomenete. Na nic nečekejte, udělejte to hned a dělejte to pořád. A navíc, NIKDY, nikdy už neříkejte větu: “Já nemám štěstí…”, protože ho máte, i když si to nemyslíte. Třeba vám nevyšel vztah. Třeba pil nebo hrál automaty, nebo jste zjistila, že má jinou ženskou (mimochodem, už to je super zjištění, při všech těch názvech pohlaví, který dneska jsou, si myslim, že ženská je ještě zlatá ), nebo to byl prostě jenom obyčejnej debil, i to se stává. No a opustil vás, nebo po dlouhém uvažování vy jeho. Dejme sem i jinej scénář, třeba bylo všechno normální a jen to nevyšlo. No tak hurá! Já vim, v tu chvíli to třeba bolí. Ale sami víte, že se jednoho dne oklepete a jdete dál. Silnější, svobodnější, šťastnější. A pak zažíváte jiný věci. Samozřejmě za předpokladu, že neděláte furt dokola tu samou věc, že si nevybíráte furt ten samej nebo podobnej případ. To pak není jen o tom, že jen on byl debil. To už je o tom si zamíst před vlastním prahem, trochu nad sebou popřemejšlet a pak se posunout dál. To je ale jinej příběh. Někdy se i stane, že končí relativně “spokojený” manželství. Mám tu spokojenost v uvozovkách, protože kdyby bylo tak spokojený, jak si dotyčný myslí, asi by nekončilo. I to je štěstí. Ano, zase to může chvíli bolet. Ale to je všechno. Stejně musíte jít dál. Nebo teda měli byste, samozřejmě nemusíte nic Víte, v čem je největší problém? Strach z tý změny. Co teď bude? Jak to bude s bydlením? Co děti? Peníze? Nebo co tomu řeknou lidi? Když jdete ještě hloub, zjistíte, že je to o zodpovědnosti. Protože když se k sobě chováte zodpovědně, nemusíte řešit co bude, jak to bude s bydlením, co děti, peníze a už vůbec neřešíte, co lidi. Když jste zodpovědný sami k sobě, tím pádem i za sebe, tak prostě víte, že ať se stane cokoliv, vy se o sebe prostě postaráte, protože to v sobě máte tak nastavený. Zodpovědnost vám dává obrovskou vnitřní sílu, díky který se nemusíte bát toho, co bude. Zase se tady ukazuje, jak je všechno dokonale propojený. Štěstí, zodpovědnost, láska, svoboda. Vždyť je to v podstatě jedno a totéž. Tak si to dovolte. Dovolte si to žít. A nebojte se. Jarda Dušek mi jednou řekl krásnou větu. On ji teda neřekl mně, řekl ji jen tak, v rozhovoru. Něco jsme rozebírali, a já mu řikám: “Tvl Jardo, a to se toho nebojíš? Mě to trochu děsí.” A on mi na to s tím svým klidným hlasem odpověděl: “Jak nebojim. Přece se toho nemůžu bát.” Mluvili jsme po telefonu, ale já v tu chvíli přesně viděla ty jeho rozzářený oči a úsměv. Řekl to jen tak, mezi řečí. Ale pro mě má ta věta obrovskej význam. Obrovskej. Vzpomenu si na ni vždycky, když v sobě cítím nějakou nejistotu nebo strach. PŘECE SE TOHO NEMŮŽU BÁT. Dyť je to tak jasný. Když se toho nemůžete bát, nedáváte prostor strachu, negujete sílu toho, čeho se jinak bojíte. Je to odzbrojující. Naprosto. Tak už se toho štěstí nebojte a běžte ho žít. Díky Jardo! Stejně tě miluju
Všechno...
